V posledních deseti dnech zemřelo během leteckých útoků na nemocnice, školy, trhy a pekárny v severozápadní Sýrii více než 100 lidí, včetně 26 dětí. Zprávu přinesla BBC.
Vysoká komisařka pro lidská práva OSN Michelle Bacheletová obvinila z útoků na povstalecké oblasti syrskou vládu a její spojence. Tím spojencem je míněno především Rusko. Podle ní se útoky setkaly se „zjevnou mezinárodní lhostejností“.
Sýrie a Rusko ale odmítají, že by se při leteckých úderech v oblasti Idlíbu zaměřily na civilisty. Bacheletová hovoří o tom, že jde u největších světových mocností o selhání. Podle ní se rostoucí počet obětí v Idlíbu setkal jen s „kolektivním pokrčením ramen“ a konflikt zmizel z dosahu „mezinárodního radaru“, zatímco Rada bezpečnosti OSN byla paralyzována. Civilní cíle nebyly podle ní pravděpodobně náhodné, a varovala, že osoby provádějící takové útoky mohou být obviněny z válečných zločinů.
„Úmyslné útoky proti civilistům jsou válečné zločiny a ti, kdo je nařídili nebo provedli, jsou za své činy trestně odpovědní.“
Provincie Idlíb je spolu se severem provincie Hamá a západní částí provincie Aleppo po osmi letech občanské války jednou z posledních opozičních bašt v Sýrii.
Na Idlíb se údajně vztahuje příměří zprostředkované v září Ruskem a opozičním Tureckem, které mělo ušetřit 2,7 milionu civilistů, kteří tam žijí, před velkou vládní ofenzívou.
OSN minulý týden uvedla, že od dalších bojů, které eskalovaly 29. dubna, bylo zabito více než 350 civilistů a 330 000 nuceno uprchnout ze svých domovů. Toto číslo bylo nyní upraveno a připočítalo se dalších 103 úmrtí za posledních deset dní. Odhad počtu osob donucených opustit domovy je více než 400 000.
Vláda, která je podporována ruským letectvem, uvedla, že nárůst útoků byl způsoben opakovaným porušováním příměří džihádisty spojenými s al-Káidou, která dominuje opoziční pevnosti.
Rusko začátkem tohoto týdne také popřelo zprávy, že provedlo nálety na trhu a v obytných oblastech, kde zůstalo nejméně 31 civilistů mrtvých.
Syrská válka je událostí, kde se těžko hledá rozdělení na hodné a zlé. Na počátku stály protesty proti krvavé diktatuře, které byly součástí hnutí „Arabského jara“, ale i tady se všechno zvrhlo v násilnosti a nakonec občanskou válku a do hry se zapojily další země a skupiny se svými vlastními zájmy. Jisté je, že rozvrat a rozdělení lidí dosáhlo takového stupně, že v dohledné době nebude Sýrie normální místo k životu.
Reálný stav věci by měli mít na paměti ti, kdo stále mluví o „řešení problému v místě vzniku“. Jenže tím problémem je spletenec zájmů mnoha aktérů, rozvrácená země, kde u moci zůstal diktátor, celá generace mladých lidí, která poznala jen válku nebo útěk před ní. O domov přišlo několik milionů lidí a nemají se kam vrátit. Ti, co utekli, tedy nejspíš zůstanou v Jordánsku, Libanonu, Turecku a Evropě nejspíš navždy, ať už si pod tím představíme cokoli. Bylo by dobré si to uvědomit, všechno ostatní je utopie.
