Stratégové v Damašku i v Moskvě jsou přesvědčeni, že už dlouho probíhající „bitva o Aleppo“, která má hlavně podobu leteckých jatek, vraždících civilisty, je pro průběh celé více než pětileté války v Sýrii rozhodující.
Proč ale syrské pozemní síly ani s masivní leteckou podporou nejsou schopny poradit si s několika tisícovkami extrémistů v Aleppu?
Velmi zajímavě shrnuje problémy syrské armády vojenský analytik známého informačního serveru gazeta.ru, plukovník v záloze Michail Chodarjonok. Podle tohoto odborníka je celý problém hlavně v katastrofální nepřipravenosti syrských vojáků, a upřímně řečeno i v jejich malé a čistě lidské i vojácké statečnosti.
A tady je pár příkladů z velmi podrobné Chodarjonkovy analýzy. Pozoruhodný je už nejběžnější způsob boje: stočlenný úderný oddíl po dělostřelecké přípravě postoupí o 400 metrů, pak zastaví a vojáci dostanou dvoudenní volno. Jak soudí citovaný analytik, „takhle se i s podporou ruského letectva dá bojovat i deset let a za celou tu dobu nic neosvobodit“.
Příklad druhý – loňská bitva o Palmýru. Syrští štábní důstojníci za asistence ruských poradců připravili tříetapový plán útoku na město, který zejména na papíře vypadal velmi nadějně.
Když ovšem ještě před bojem proběhla prověrka, zjistilo se, že úderné oddíly nemají předepsané stavy mužstva, ale především na jistě obtížný boj ve městě jsou totálně nepřipravené. Vojáky, kteří měli do bojů zasáhnout, bylo proto třeba elementárně proškolit, což se za pár dnů bezesporu dokázat nedá.
A konečně příklad třetí, asi nejtísnivější: Během pěti let války vznikla v Sýrii velmi zvláštní oblast šedé ekonomiky: po celé zemi je 150 armádních strážních a kontrolních stanovišť, jimiž na svých cestách po zemi musejí projít obchodníci či obyčejní Syřané a bez ohledu na cokoli zaplatit 10 USD. Při každém průjezdu a na každém stanovišti.
Když pak za syrskými důstojníky přišli jejich ruští kolegové a poradci a řekli jim: „Tak se seberte, chlapi, jdeme dobýt Palmýru,“ museli jednoduše vypadat jako bořitelé krásně zbudovaného a hladce běžícího byznysu.
Připojíme-li k tomu skvělou agenturní síť, kterou si extrémisté v Sýrii vystavěli a která jim poskytuje naprosto přesné informace o chystaných akcích syrské armády, je hned jasné, proč ani více než roční masivní ruské vzdušné angažmá putinovsko-asadovské aliance v podstatě žádné hmatatelnější úspěchy nepřineslo.
Ruští generálové dobře vědí a taky připouštějí, že srovnat Aleppo se zemí není problém. To ale z pochopitelných důvodů nechtějí, protože vědí, že celosvětové ostudy už i beztak bylo dost. Stále víc to tak vypadá na to, že Rusové si v Sýrii naběhli stejně nepříjemně jako na východní Ukrajině a že vycouvat z této války bude možná ještě nesnadnější, než z té v Donbasu.
