Karel Janeček FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
„Ministerstvo vnitra nepustilo k prezidentským volbám dvanáct kandidátů z 21. To je strašně moc,“ píše na webu Vaše věc 25. listopadu právník Pavel Hasenkopf. Pak se pouští do zákona o prezidentské volbě, že je nedokonalý a nejspíš ho „psali Vogoni“. Pak naznačuje možnou neústavnost.
„Přečteme-li si pozorně § 25 odst. 5 a 6 zákona, tak záleží jen na náhodě, jak bude vybrán vzorek pro kontrolu podpisů. Kterákoli parta šprýmařů, elfů či jiného typu politických záškodníků se může domluvit a odeslat tisíce petičních archů s podpisy – a kandidát nemá šanci odhalit, že podepsaní lidé vůbec neexistují. On nemá přístup do registru osob, aby si mohl zjistit, zda Jan Novák, bytem Černá 32, Horní Dolní skutečně existuje, nebo se jedná o smyšlenou identitu,“ tvrdí Hasenkopf.
Úředníci ministerstva podle něj mohou náhodě „pomoci“. A protože „kandidáti jsou zde rukojmími jednak podepisujících občanů, jednak Ministerstva vnitra“, tak považuje ustanovení § 25 odst. 5 a 6 zák. č. 275/2012 Sb. za ustanovení, které potenciálně narušuje spravedlivou politickou soutěž. A tak dále. „Sorry, ale výsledek přezkumu působí dojmem, jako by se někdo snažil vyřadit malé kandidáty ještě před prvním kolem, aby nepřekáželi velkým klukům a holkám,“ komentuje to Hasenkopf.
Pak přichází jeho poněkud svérázná úvaha o statistice. „Čistě statisticky by chybovost všech kandidátních listin měla být +/– stejná. Tak jak to, že jedni kandidáti mají chybovost menší než 3 % a jiní 30 %? Buď jsou to naprostí idioti, kteří si ty podpisy vymysleli, i když se na to nutně muselo přijít, a přišlo, nebo o jejich chybovosti nevěděli. Kandidát NEMÁ JAK prověřit správnost podpisů – v praxi tedy neví a nemůže vědět, kolik procent jím odevzdaných podpisů je chybných. To považuji za zcela zásadní chybu systému.“
Vezměme to od konce. V jedné věci má pan Hasenkopf pravdu. Kandidát skutečně nemá vliv na to, jaká jména zaplní podpisové archy, a nemůže to ani nijak účinně kontrolovat. To by museli všichni ti sbírači podpisů od každého chtít doklad totožnosti a podpis podle něj zkontrolovat. To by mohli pochopitelně chtít jen neformálně a museli by se setkat s vstřícností občanů, kteří by museli být ochotni poskytnout své osobní údaje na ulici někomu, koho vůbec neznají. Celý ten systém funguje na dosti vratkých základech. Teoreticky by se dalo říci, že když někdo není schopen si ani sehnat podpisy na svou podporu, neumí si zřejmě zorganizovat tým, a tedy těžko očekávat, že by pod ním nějak přijatelně fungovala třeba prezidentská kancelář, o celé zemi ani nemluvě. (S tou zemí to není tak horké, prezident ji neřídí, to si myslí jen méně informovaní spoluobčané.)
Krkolomná hra s podpisy ale znamená jen to, že je celá slavná přímá volba podivný podnik, ne to, že se kdesi v pozadí odehrává tajemné spiknutí. Pokud někdo o nějakém ví, měl by ho prokázat, nebo aspoň nasadit svou kůži do hry a jmenovat podezřelé. Jinak jsou to jen řeči vhodné pro médium typu Vaše věc – Parlamentní listy. Jedna paní povídala.
Úvahy pana Hasenkopfa o chybovosti jsou taky zvláštní. Jak může mít jeden kandidát chybovost tři procenta a jiný třicet? Ano, je skutečně nepravděpodobné, že by někdo soudný falšoval podpisy v takové míře. To můžeme téměř s jistotou vyloučit. Nejjednodušší vysvětlení bude nejspíš pravdivé. Zlomyslní vtipálci tam nasázeli absurdní jména a jejich úmyslem nepochybně nebylo kandidátovi prospět. Když jde ale o bizarního kandidáta, je pravděpodobnost takového náletu nejspíš vysoká. Pro někoho (to je jen příklad) musí být potěšením podepsat se Karlu Janečkovi jako Elon Musk nebo Máňa Směroplatná. Obrana proti takovému útoku je jen jedna, počítat s tím předem a těch podpisů prostě sebrat o hodně víc. To nepochybně stojí dost energie a nejspíš i peněz, pokud si někdo nevybuduje síť oddaných dobrovolníků.
Je to nespravedlivé? Jen trochu. Jde přece o získání skutečných jmen. Nepochybně naštve, když jich nakonec podle současného systému počítání chybí skutečně jen pár. Stejně jako nepotěší, že vlak nám ujel o jednu minutu. Zvlášť když další pojede až za pět let. Hořkost se dá pochopit i ohledně toho, že kandidovat může Denisa Rohanová, která získala podpisy poslanců z minulé sněmovny, kteří už poslanci nejsou. K dokonalosti chybí, aby někdo vytáhl podpisy poslanců kooptovaných do někdejšího Federálního shromáždění.
Lid přímou volbu chtěl, tak ji má. Pokud někdo čekal, že to v Česku samo od sebe nastolí nějakou vyšší formu demokracie a důstojnost, byl dost velký optimista.
