V nejvýchodnější části Krkonoš se ve výšce kolem tisíce metrů nad mořem nachází Dvorský les tvořený z velké části pralesem. Jde o jeden z nejatraktivnějších, a přece stále poněkud opomíjených turistických cílů, které naše nejvyšší pohoří nabízí.
Na rozdíl od vrcholových partií se tu tolik nemusíte ohlížet na počasí, což má zvlášť na podzim své výhody. S nadsázkou by se dalo dokonce říct, že čím hůře, tím lépe. Například za mlhy má totiž les, kterému se říká také Rýchorský prales (podle horského hřebene, na němž se rozkládá), jedinečně tajemnou, možná až strašidelnou atmosféru.
Do Dvorského lesa, jímž prochází naučná stezka Rýchory, se dostanete z různých směrů po několika značených trasách. Milovníky vojenské historie a dalekých výhledů jistě nadchne putování po červené Cestě bratří Čapků podél linie československého pohraničního opevnění z let 1937 až 1938. To začíná na parkovišti u dělostřelecké tvrze Stachelberg a rozhledny Eliška.
Pokud si chcete udělat alespoň částečný okruh, po zhruba čtyřkilometrovém stoupání (převýšení je asi 350 metrů) odbočte na žlutou značku, která prochází kolem takzvaných sněžných domků. Odtud už se otevírají první daleké výhledy na Krkonoše směrem k hranicím s Polskem.
Proč jsou stromy pokřivené
Jakmile se znovu napojíte na červenou, ocitnete se na zmíněné naučné stezce, která vás zavede do nejatraktivnějších částí Dvorského lesa. Ještě předtím si ale užijete, pokud to povětrnostní podmínky umožní, skutečně velkolepý výhled na nejvyšší partie Krkonoš. Pokochat se dalekým výhledem do krajiny můžete i na nedaleké Rýchorské boudě, kde se lze také zahřát a najíst.
To nejlepší z Rýchorského pralesa tvoří stromy, většinou buky, které jsou vlivem drsného klimatu často zakrslé či zkroucené do bizarních tvarů. Dalším důvodem jejich deformace je dobytek, který se tu ještě po druhé světové válce pásl, mladé dřeviny sešlapával a okusoval.
Odumřelé stromy, které spadly na zem, jsou porostlé souvislou vrstvou mechů a lišejníků, z některých vyrůstají malé semenáčky. Jedná se o jeden z posledních zbytků původních lesů v Krkonošském národním parku. Není tedy divu, že je v podstatě za každého počasí a v každém ročním období plný scenérií, které ocení nejen oko fotografa.