Volba prezidenta skončila. Miloš Zeman přes všechno, o čem voliči věděli, dokázal svůj mandát obhájit. A i přesto, že se pochlubil tím, že jej zvolilo více lidí než před pěti lety, jedno je jasné: Rozdíl mezi těmi, kdo si uvědomují problematičnost jeho chování, a těmi, které dokázal vystrašit migrační krizí, je mnohem menší.

Tahle volba přinesla jednu zásadní věc. Demokraté se dokázali spojit. Nestalo se tak nejspíš pod dostatečně silným kandidátem, ale o tom, co se dalo udělat lépe, budeme jistě hovořit mnoho dalších dní.

To, co se podařilo, bylo jasné spojení všech sil, které si nepřejí další směřování České republiky k Rusku a Číně. To, co se podařilo, bylo vzbudit zájem o volby, o zásadní geopolitické otázky a o to, co bude dál.

Nepodařilo se zvítězit. Nejsou to ale poslední volby. Bylo to vyhrocené, emotivní a ve spoustě těch, kdo nyní prohráli, jistě zůstane spousta hořkosti. Zapamatujme si však to, jak kultivované byly debaty před prvním kolem volby. Zapamatujme si, jak skvěle se dokázali všichni protikandidáti včetně Jiřího Drahoše postavit ke své prohře. A zapamatujme si hlavně, že ten rozdíl byl tentokrát opravdu velmi těsný.

Tahle země není jejich, i kdyby polepili lživými billboardy celou zemi. Protože polovina národa si ji vzít nenechá.