Plán protiofenzivy existoval, ale nekryl se s realitou na bojišti. Tváří v tvář nevyhnutelným a potenciálně zničujícím ztrátám velitel ukrajinské armády Valerij Zalužnyj nasměroval svá vojska k tomu, co umí nejlépe. K omezeným vojenským střetům. Průlom se sice nekonal, ale ukrajinská armáda rovněž neztratila bojeschopnost. Američany tím nepotěšil.
Davy nováčků v supermoderních zbraních. Systém boje, vnucený Západem, který nebral ohled na ruskou vzdušnou převahu, ani na nezkušenost nových ukrajinských mechanizovaných brigád. To vše, v kombinaci s mimořádnou hloubkou zaminovaných obranných linií Rusů, postavilo generála Zalužného, velitele ukrajinské armády, před „Sophiinu volbu“, tedy vybrat si špatné, nebo ještě horší řešení. O tom, proč ukrajinská protiofenziva nedosáhla předpokládaných cílů, napsal americký list The Washington Post a vyzpovídal přitom více než 30 představitelů z ukrajinské a americké strany.
Dlouhé měsíce chystaly Spojené státy americké společně s Ukrajinou plán na úder do srdce okupované Záporožské oblasti, který měl prolomit ruské linie a proniknout až k moři. Jeho realizace trvala však jen čtyři dny, protože se ukázalo, že v realitě skutečné války mají plány generálů jen malou váhu. Nové ukrajinské jednotky, vybavené nejmodernějšími zbraněmi, byly až na západní výcvik nezkušené, utrpěly velké ztráty, a generál Zalužnyj se tak ocitl v nezáviděníhodném dilematu.
Mohl poslat své nejlépe vybavené brigády proti dobře vybudované Surovikinově linii a pak sledovat na sociálních sítích, jak hoří jeho drahocenné Leopardy a Challengery, anebo se adaptovat a zachránit možná desítky tisíc životů a bojeschopnost nových jednotek. Zvolil druhou možnost. Tváří v tvář naprosté ruské vzdušné převaze v podobě dronů a letadel a připraveným zákopovým liniím nepřítele se rozhodl pro opatrnost, s vyhlídkou na dlouhotrvající obranu své země.
Tak nějak by se dal vyložit zmíněný článek. Plán byl přitom údajně takový, že tvrdý úder zejména 47. mechanizované brigády (dnes brání Avdijivku, pozn. red.) prolomí nekompromisně s podporou dělostřelectva ruské obranné linie u Robotyne v Záporožské oblasti a během jediného dne postoupí až o bezmála 15 kilometrů směrem na Melitopol. To se ale nestalo.
Na frontě v té době již začaly úřadovat drony a ukázaly se jako účinný nástroj pro likvidaci obrněných vozidel. Nezkušení vojáci, dosud nezakalení ohněm války, nedokázali být dostatečně výkonní. Odminovací stroje padly jako první za oběť nepříteli. Minová pole měla hloubku několika stovek metrů a byla mimořádně zahuštěná. Čtvrtého dne čekalo na generála Zalužného klíčové rozhodnutí, zda v taktice navržené západními stratégy bude Ukrajina pokračovat, anebo se přizpůsobí. Zvolil druhou variantu. A podle zmíněné zprávy vyvěsil Američanům telefon.
Několik týdnů se pak američtí vojenští představitelé měli marně snažit Zalužného kontaktovat a patrně přimět k tomu, aby se vrátil k původně naplánované strategii. Namísto připuštění vlastní chybné strategie však následovalo obviňování. Ukrajina prý selhala v tom, když její zpravodajci neodhadli hloubku minových polí. Ukrajinci na oplátku namítali, že opožděné dodávky západních zbraní poskytly ruským agresorům možnost se na ofenzivu dobře připravit.
Zalužnyj následně uveřejnil esej o situaci jeho vojáků na Ukrajině. Již dříve se však nechal slyšet, že v podmínkách vzdušné převahy nepřítele by žádný z jeho západních kolegů podobný útok nenařídil. Ukrajinská armáda také dlouhodobě demonstruje svou účast na osudu každého vojáka, který se rozhodl bránit svoji zemi před ruskou agresí. Ta ruská naopak čelí obviněním, že její velitele, až na výjimky, osud mužstva vůbec nezajímá.
Vojenští komentátoři již dříve konstatovali, že ukrajinská armáda zatím neumí koordinovat podobně masivní útoky, a také, že kombinace narychlo vyškolených nováčků a supermoderních západních zbraní (které by jinak mohli ovládat zkušení veteráni) hendikepuje úsilí o úspěch protiofenzivy. Události minulých měsíců jim podle výše uvedené zprávy daly za pravdu.