Už několik let se píše o velkém ostrovu plastových odpadků, který pluje v Tichém oceánu a je velký jako čtyři Německa nebo celá Indie. Stal se součástí jakési mytologie o tom, jaké důsledky má činnost člověka na život planety. Letecké průzkumy ale ukázaly, že tato představa úplně neodpovídá. Snímky ukazují nikoli obrovské oblasti plovoucích plastikových kontejnerů, rybářských sítí a odpadků, ale asi tisíc větších objektů, které jsou roztroušeny na ploše tisíců čtverečných mil.
Píší o tom 5. října na stránkách The Telegraph Sarah Knaptonová a Jonathan Pearlman.
Ačkoliv organizace The Ocean Cleanup tvrdí, že se nalezlo více plastu, než se očekávalo, jiní experti říkají, že „ostrov odpadků“ je mýtus, který nikdy nebyl podložen žádným vážným vědeckým výzkumem a že soustředění se na tento mysteriózní objekt jen odvedlo pozornost od důležitějších problémů, jako jsou například mikroskopické částice plastů v oblasti.
Angelicque Whiteová z Oregon State University, která se problémem zabývala, tvrdí, že používání označení „ostrov odpadků“ je zavádějící. „Není vidět z vesmíru, nejsou tam žádné ostrovy odpadků, je to spíše taková difúzní polévka plastů plovoucích v oceánu.“ Říká, že plasty v oceánu skutečně jsou, podle průzkumů asi v hustotě jako když jsou v metru krychlovém vody tři částice velikosti gumy na gumování tužek. Mluvit o ostrovech, které jsou dvakrát větší než Texas, podle ní podkopává důvěru v práci lidí, kteří se soustřeďují na zdroje znečišťování oceánu.
Pojem „ostrov odpadků“, známý také jako Pacific Trash Vortex, se datuje od roku 1997, kdy kapitán Charles Moore plul z Havaje do severní Kalifornie a zaznamenal, že uvízl uprostřed plastů, které byly „až kam oko dohlédlo“.
Že se odpadky hromadí na jednom místě je dáno charakterem mořských proudů, které krouží a nakonec – po několik letech – tak zbytky doplují do jedné oblasti. Nejde o obrovské ostrovy, ale o odpad, který je podle dalšího odhadu rozptýlen asi v množství 77 tisíc kusů na kilometr čtvereční. Ve srovnání s tím jsou mnohem znečištěnější pobřežní oblasti.
Profesorka Tamara Gallowayová z univerzity v Exeteru také říká, že skutečnost neodpovídá představám, které lidé mají. V přístavech může koncentrace narůst až třeba na čtyři miliony kusů na kilometr čtverečný. Ostrovy odpadků jsou podle ní důležité tím, že ukazují, jak se plasty mohou dostat až tisíce kilometrů od místa svého původu.
Plasty jsou v oceánu nebezpečné, protože škodí živočichům. Odhaduje se, že ročně zahyne jeden milion ptáků a sto tisíc mořských savců kvůli tomu, že odpadky pozřou, nebo se do nich zamotají. V žaludcích mořských ptáků už se našly injekční stříkačky, zapalovače a dokonce zubní kartáčky.
Je ovšem otázka, jak tyto odpadky odstranit. Jednou z možností je sbírat je pomocí dlouhých plovoucích bariér a pak rycyklovat, jak to chce právě organizace The Ocean Cleanup. Bariéry by mohla mít připraveny do roku 2020.
Podle některých vědců ale zase hrozí nebezpečí, že se tím poškodí plankton, který je pro povrch oceánu také důležitý. Podle jedné z teorií zase plasty z hladiny mizí, protože je obalují různé mikroorganismy a tělesa pak ztěžknou a potopí se. Znamená to, že si příroda poradí sama? Nebo jen to, že se plasty přemístí jinam, budou škodit dál a my je už nikdy nevylovíme? Na to si budeme muset počkat.
Příběh „ostrova odpadků“ ukazuje, že problémy existují, ale dostanou se do vědomí lidí tehdy, když dostanou zapamatovatelný název, byť ten úplně neodpovídá skutečnosti.
