Jan Hamáček by měl zůstat na ministerstvu zahraničí, tak by si to představoval Miloš Zeman. Svým způsobem do toho i sociální demokraty tlačí, když nechce do funkce šéfa české diplomacie jmenovat Miroslava Pocheho. Předseda ČSSD na něm sice trvá, ale především je to proto, aby si trochu usmířil své spolustraníky, kterým lhal, když potřeboval, aby v referendu hlasovali pro vstup do vlády s hnutím ANO.

Prezident se k situaci v Černínském paláci dlouho nevyjadřoval, ale to není vůbec s podivem. Jednou už řekl, že pro něj není europoslanec za ČSSD přípustný, a tentokrát to nevypadá na případ, kdy by chtěl Zeman měnit svůj jasný a klasicky svérázný názor. Poche je pro něj fanoušek migrace a jako takový nemá na ministerstvu zahraničí co pohledávat.

Zajímavé ovšem je, že Zeman nemá tendenci radit své bývalé straně, aby ve svém středu hledala nového nominanta na ministra, ale rovnou doporučuje, aby na „zamini“ zůstal Jan Hamáček. Ten přitom zatím ani neměl možnost dokázat, že je tím pravým pro vedení jednoho z nejdůležitějších rezortů. Jedinou kvalifikací, o níž Zeman ví, je, že šéf socialistů nemá problém s Čínou. Té se totiž jako jeden ze čtyř ústavních politiků ostudně omluvil za návštěvu dalajlamy v České republice.

Zeman však při svém doporučení Hamáčka na plnohodnotného ministra zahraničí úplně zapomíná na fakt, že je lídr sociálních demokratů rovněž šéfem na vnitru, tedy na úřadě, jehož získání bylo jednou z prvotních podmínek ČSSD pro vedení koaličních rozhovorů s Babišovým hnutím. Ale není nic staršího, než včerejší slib.

Dvě ministerstva nemůže Hamáček do budoucna vést a je jasné, že zájmem premiéra, dnes už za viditelné podpory prezidenta, je získat vnitro pod svou kontrolu a do budoucna tak „zúčtovat“ se všemi Čapími hnízdy a podobnými kauzami, které by Andreji Babišovi mohla jeho podnikatelská minulost nadělit.

Jde tedy jen o to, kdy Jan Hamáček pochopí, že ministerstvo vnitra vést nechce.