
Andrej Babiš (ANO), Robert Fico FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia

KOMENTÁŘ / Víte, která země Evropské unie patří k největším exportérům zbraní a munice? Pokud je váš tip některá ze zemí „válečné koalice“, například Francie nebo Česko, tak jste na velkém omylu. Za minulý rok se největším obchodníkem nestal nikdo jiný než mírumilovné Slovensko, v čele se svojí mírumilovnou vládou a prezidentem míru.
Čísla mluví jasně. Za minulý rok Slovensko vyexportovalo zbraně a munici za 1,15 miliardy eur (28,7 miliard korun). To je o něco málo víc než v České republice, v dvojnásobně větší zemi. To však není vše. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu vzrostl export zbraní o více než desetinásobek. Včetně období, kdy už byla u moci vláda Roberta Fica. Zbrojní průmysl tak dnes tvoří 0,9 % slovenského HDP, což je jen o něco méně, než je tomu v USA (1,1%).
Jistě, teď by se patřilo napsat něco o pokrytectví a lžích. Je zřejmé, že tato rekordní čísla jsou „zásluhou“ konfliktu na Ukrajině. Co je ovšem na této situaci zarážející, je absolutní porážka všech zúčastněných stran. Začněme voliči koalice. Ti volili (krom jiného) vládnoucí strany kvůli slibu, že ukončí vojenskou podporu Ukrajiny. V předvolební kampani byli masírováni ruskou propagandou, že jsou to zbraně proudící ze zemí NATO, které prodlužují konflikt a způsobují smrt statisíců lidí. Je proto úplně jedno, když se ministr obrany Robert Kaliňák brání slovy, že se jedná výlučně o komerční prodej. Všechny zbraně ve všech zemích světa, včetně Slovenska, podléhají při exportu do ciziny schválení vládou. Je proto zřejmé, že koalice Roberta Fica zradila a oklamala své voliče a šla proti jejich zájmům.
Pak jsou tady voliči opozice. Ti jsou samozřejmě rádi, že se slovenský zbrojní průmysl podílí na obraně Ukrajiny před nevyprovokovanou agresí Ruska. Jsou ale přirozeně rozhořčeni zahraniční politikou vlády, která podkopává slovenská spojenectví v EU a NATO. Je již veřejným tajemstvím, že spojenci na Západě Slovensko ignorují, dokonce se mu vyhýbají, ať už na úrovni mezivládní, diplomatické nebo tajných služeb. Je pak naprosto zřejmé, že nikdo nebere Slovensko vážně ani v Moskvě, ani nikde jinde ve světě.
Jsou to tedy alespoň zbrojaři, kteří z toho něco mají? Ne tak úplně. Jistě, teď jim jde obrat na plné obrátky. Co ale bude za pár let? Evropská unie si je čím dál víc vědoma nevyhnutelnosti autonomie v obraně. Již nyní se rýsuje plán na obrovské investice do zbrojního průmyslu nejenom v členských zemí EU, ale také v jejím rozpočtu. Obranný průmysl ale není průmysl jako každý jiný. Je zcela jisté, že nové zákazky a investice budou upřednostňovány tam, kde bude stabilní a zodpovědná vláda, jako například v Česku. Jistě, poptávka bude vždy, i po slovenských zbraních. Otázka pro zbrojaře ale zní: Kdo jim více zaplatí? Ázerbajdžán a arabské země, nebo Evropská unie?
Když se britský premiér Neville Chamberlain vrátil z Mnichova v roce 1938, lídr opozice Winston Churchill vyhlásil: „Anglie měla na vybranou mezi hanbou a válkou. Zvolila si hanbu a bude mít válku.“ Dnes, bohužel, lídr české opozice Andrej Babiš vykřikuje po celé republice, že přijmout hanbu místo války je ctnost. Stejně jako na Slovensku razí politiku, která jde proti všem, dokonce i proti jeho vlastním voličům. Ještě ale pro ně není pozdě, aby se poučili z vývoje za řekou Moravou, a na podzim si zvolili sebevědomé a úspěšné Česko.
Vyšlo na webu Pravý břeh.