„Uvážlivý hospodář“ Andrej Babiš hlásá, že všetci kradnů, jeho osobně se to ale nejspíš netýká. Nemůžeme samozřejmě bez rozhodnutí nějakého soudu o někom říci, že krade, ani o jednom člověku, ani o všech. Můžeme ale celkem spolehlivě říci, že si někdo bere ze společného pro vlastní prospěch a vrací zpět méně, než si vzal. Výsledek je stejný jako u loupeže, někdo má prázdnější kapsu, než měl předtím a to proti své vůli a nedá se s tím nic dělat. Ten někdo je každý občan tohoto státu.
Klasickým případem neojánošíkovského přístupu k cizí peněžence je podpora biopaliv, což se přímo dotýká byznysu Andreje Babiše. Ta podpora je sama o sobě nesmyslná, na čemž nic nemění ani to, že je legální, protože nesmysly se dají dělat i podle zákona.
http://svobodneforum.cz/babisuv-repkovy-tunel-miliardove-trzby-statisicove-dane/
Jak už zde v létě psal Jiří Sezemský: „Babiš si… důrazným lobbováním v Poslanecké sněmovně zajistil zvýšení povinně přimíchávaného podílu bioložky v pohonných hmotách v roce 2010, krátce před parlamentními volbami. ‚Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas,‘ přiznal tehdy veřejně poté, co sněmovna přehlasovala prezidentovo veto…“
„Už v říjnu 2007 publikoval kolektiv autorů pod vedením Jacka Santa Barbary v rámci renomovaného Mezinárodního fóra o globalizaci studii ‚Falešný příslib biopaliv‘, v níž se dovozuje, že reálný význam průmyslově produkovaných biopaliv pro tlumení klimatických změn se účelově přeceňuje s cílem přihrát veřejné prostředky velkým agrokorporacím.“
Babiš se tváří, že do státní pokladny odvádí více peněz na daních, než bere na dotacích. Jenže když se podíváme na jednotlivé podniky, je to jinak. Jak Jiří Sezemský píše o Babišově podniku Preol: „V roce 2015 dosáhl tržby 6,4 miliardy a vykázal nezdaněný zisk 258 miliónů korun. Z toho mu vznikla daňová povinnost ve výši 53,4 miliónu korun. Díky daňové úlevě však zaplatil jen 363 tisíc (0,14 procenta ze zisku) a jeho představenstvo současně navrhlo vyplatit dividendy ve výši 200 miliónů.“
Ono se i jinak celkem daří, když se podíváme na celý Agrofert.
Pravda, jak uvedl týdeník Dotyk: „Z loňského zisku skupina Agrofert odvedla do státní kasy daň ve výši 2,25 miliardy korun. Současně však Agrofert v loňském roce získal nárok na národní a evropské dotace v celkové výši 1,8 miliardy korun.
Ve zmíněné sumě tvoří největší část unijní dotace na zemědělskou činnost, na veřejné peníze si však sáhnou i chemičky a potravinářské závody Agrofertu. Konkrétně se jedná hlavně o dotace na ekologizaci podnikových elektráren a tepláren nebo investiční pobídky od státu. Agrofert též loni inkasoval provozní dotace na elektřinu vyrobenou v bioplynových stanicích v objemu 149 milionů korun.“
Bude ještě potřeba, aby si Babiš posvítil na ztrátové pekárny, leda by se ve volební kampani chtělo tvrdit, že ministr sám dotuje žaludek chudých Čechů.
Ale zpět k řepce. Proč bychom druhým nepřáli, když makají a jsou užiteční. Jenomže Babišova – a všechna ostatní – biopaliva nejspíš moc užitečná nejsou. Bez podpory státu by biopalivo z řepky nebylo konkurenceschopné. Budiž, jsou věci, které se mohou dotovat, i když by na trhu neobstály, pokud je to ve veřejném zájmu.
http://svobodneforum.cz/biomasu-jako-zdroj-paliv-musime-opustit-nejlepe-hned/
Petr Havel v článku pro Svobodné fórum napsal: „Verdikt výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu, který uplynulý týden (psáno v dubnu 2015) snížil maximální podíl biopaliv takzvané první generace z původních 10 na 7 procent, je většinou komentován jako správný krok vedoucí k omezení výroby těchto biopaliv. S tím by se i dalo souhlasit, kdyby ovšem EU zároveň také ustupovala od podpory biopaliv jakékoli generace, tedy i druhé, třetí a dalších vývojových stadií výroby biopaliv, pokud má být surovinou pro jejich produkci biomasa. Což by být podle Unie měla, neboť surovinou pro druhou generaci by měla být (mimo jiné, ale v praxi především) odpadní dřevní hmota, nebo třeba řasy.“
V čem je problém?
„Obojí je další, jen trochu delší cestou do pekel než v případě biopaliv první generace, kde je surovinou biomasa, která je zároveň také surovinou pro výrobu potravin. Dokonce je možné, že druhá a další generace biopaliv z biomasy by mohla být horším řešením, než je to současné, před nímž sice mnozí varovali, ale v té době nadstandardně zelená Evropa prostě politicky rozhodla. Špatně. A vypadá to, že se i nadále nehodlá poučit, a naplní tak obecně varovné heslo ‚nevstoupíš dvakrát do stejné řeky‘. Dokonce možná do moře, v případě řas.“
„Zdroje pro produkci pohonných hmot, pokud nepřijde věda a výzkum s jinou alternativou vůči biomase, totiž už dnes existují, přičemž jde vlastně také o – biomasu. Ne však k tomuto účelu cíleně produkovanou, ale o odpadní biomasu, které v celém světě jakožto nedílné součásti odpadů všeho druhu neustále přibývá. Zatím jí spalujeme, kompostujeme nebo, což je nejhorší možnost – skládkujeme. Každý biolog ale ví, že palivo, na které lze jezdit, lze ve své podstatě vyrobit ‚z jakékoli kytky‘. Pakliže tedy bude lidstvo za každou cenu plnit nádrže svých automobilů tekutinou vyrobenou z biomasy, pak jedině z té odpadní. Mimochodem, i ropa byla původně biomasou, takže zatím neděláme nic jiného, než že pouze střídáme na základě politických rozhodnutí (i preference benzinu a nafty bylo politicko-lobbistickým verdiktem, jezdit jsme klidně mohli na konopný olej) jednotlivé rostlinné komodity.“
Tady jde právě o ta „politická rozhodnutí“, která nám objasňují, proč někdo, kdo nebyl politik, vstoupí do politiky a pak tvrdí, že politik není. Tunel biopaliv nijak nezaostává za pověstným solárním tunelem, o kterém se ale mnohem víc mluví a hledají se viníci. Řepkový tunel nezajímá skoro nikoho.
Že „všetci kradnů“ je nesmysl, někteří ale pobírají dotace, které si politicky pojistili, takže berou peníze na nesmysly a sami z toho mají zisk.
