Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek FOTO: Mikuláš Bek / se souhlasem
FOTO: Mikuláš Bek / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Tak jsme se dozvěděli, že ministr školství Mikuláš Bek má další problém, jelikož pobíral náhrady v senátu, do kterého ovšem nechodí. Po papalášské jízdě s majáčkem domů je to druhý zářez v řadě. Bek by měl ovšem skončit proto, že absolutně selhal na postu ministra školství, kde zjevně jenom sedí a čeká, co bude.
České školství má tolik problémů, že vyjmenovat je by zabralo hned několik článků. Potíž je, že Bek, když už se ozve, vytáhne z rukávu nějakou jednotlivost, ale koncepce, změna, snaha věci posunout k lepšímu, to u něj zásadně chybí. A když vezmeme v potaz jeho projevy v posledních týdnech, je více než jasné, že jeho čas na čele rezortu se naplnil a Bek poškozuje celou vládu.
Od vlády Petra Fialy měli lidé velká očekávání. Ovšem školství je jednou z oblastí, kde se vážně nedá najít téměř nic pozitivního. Na začátku to vypadalo nadějně díky angažmá Petra Gazdíka, ten ovšem bohužel musel skončit kvůli kauze Dozimetr. Na pár měsíců Vladimíra Balaše jsme již zapomněli, no a nyní je tu Mikuláš Bek, jehož kvalifikací má být působení na místě rektora Masarykovy univerzity. Pokud ovšem Bek vedl školu stejně jako ministerstvo, není to právě dobrá zpráva.
Vrabci na pražských střechách si už dlouhou dobu cvrlikají, že pan Bek v práci netráví zrovna moc času. Má prý hodně volnočasových aktivit. To by ale pravděpodobně nikdo příliš neřešil, pokud by někde byly vidět výsledky. Jenže ty nejsou nikde vidět. Také letos jsme tu měli vážné problémy s přijímacím řízením na střední školy. Také letos čekáme, kdy konečně přestane české školství vypadat jako za Marie Terezie. A nedočkali jsme se ničeho.
To veliké Nic je pro pana Beka základní charakteristikou. Marně byste od Beka čekali nějakou koncepci. Pan ministr funguje prostě jako prázdná nádoba, do níž může aparát ministerstva převzatý z časů vlády ANO a sociální demokracie nalít naprosto cokoli. Třeba socialistické a rovnostářské tažení proti osmiletým gymnáziím, kterým ministerstvo a potažmo úřady městských samospráv hází klacky pod nohy. A proč? Inu proto, že „odborníci“ ministerstva vidí v těchto školách projev „elitářství“. Pro úplnost by se mělo říkat „buržoazní elitářství“, aby bylo jasnější, odkud vítr vane. Samotného ministra ale z poplatnosti socialismu podezírat nelze. U něj jde prostě jenom o to, že vítr vane, kam chce.
Levicovou a kryptokomunistickou ideologii Bekovo ministerstvo rádo skrývá pod pseudovědeckou hantýrkou a údajnou odborností. To se projevilo i v akceptaci naprosto skandální učebnice dějepisu pro deváté třídy a první ročníky středních škol, která zdeformovala českou historii 20. století tak, že z ní prakticky vymazala sovětskou okupaci v roce 1968. Přitom snaha o likvidaci osmiletých gymnázií není věcí žádné odbornosti. Jde prostě o politické a hodnotově podmíněné rozhodnutí, zda se má, nebo nemá podporovat cílevědomá výchova elit. A legitimizace skandální učebnice zase nahrává levicové lobby mezi historiky, kteří rádi přepisují historii tak, aby relativizovali základní hodnoty civilizovaného světa včetně historické pravdy. Tohle se přitom děje v éře, kdy vládu vede premiér za ODS. Je to zarážející a je to smutné.
Není divu, že pak pan ministr působí jako prodloužená ruka odborů a vymáhá ve vládě další a další peníze pro svůj rezort, protože ho nedokáže reformovat a je před odbory argumentačně zcela bezbranný. To je také důsledkem toho velkého Nic. Jelikož je ale Mikuláš Bek muzikolog, tak nelze vyloučit, že mu místo myšlenek a koncepcí zní v hlavě hudba. To je určitě hezká představa u nějakého ušlechtilého vědce, ale nikoli u ministra.
Vrcholem trapnosti je pak cosi, co má být ze strany ministra Beka pravděpodobně krizovou komunikací. Svou jízdu v záchranném pruhu s majáčkem okomentoval takto: „Rozumím tomu, že jízda s majáčky kohokoliv kromě vozů IZS je citlivé téma. Rád bych veřejnost ujistil, že toto právo, které mají členové vlády proto, aby se mohli maximálně věnovat plnění pracovních povinností, využívám v souladu s tím a jen ve výjimečných situacích.“ K penězům ze senátu na jeho síti X nenajdeme nic.
Mikuláš Bek má problém a s ním i STAN a celá vláda. Řešení je ale nejspíš v nedohlednu. Když si totiž vzpomeneme na trapas TOP 09 při výměně ministryně pro vědu a výzkum, dojde nám, že se do podobného kroku nikomu nechce. A že také ve STAN nečeká celý zástup schopných ministrů školství. Protože kdyby tomu tak bylo, zcela jistě by na tomto místě neseděl Mikuláš Bek.
Pan Bek nám nedávno sdělil, že rezignuje, když nesežene pro svůj rezort další peníze. Škoda, že mu v tom koaliční strany zřejmě nevyjdou vyjít vstříc a neuvolní ho z té těžké role služebníka odborů a byrokratického aparátu jeho ministerstva. Jeho případný nástupce by byl totiž už čtvrtým ministrem školství za jedno volební období. Takže tu máme složité dilema, co je pro vládu Petra Fialy větší ostuda: Když ministr Bek zůstane, a nebo když odejde? Když někdo netouží po diskreditaci demokratických stran, tak dojde logicky k závěru, že by bylo lepší nechat pana Beka odejít. Za hudbou a za volným časem.
