Svobodně už bylo. A neberme to tak, že jen u nás se utahují svobodě šrouby. Je to trend patrný v celé Evropě. Zlaté devadesátky, zlaté. Online jsme přišli ke svobodě, teď o ni online přicházíme. V Česku po všech těch zákazech, příkazech, kontrolách všeho možného a institucionalizování udavačství přichází s útvarem vnitra, který nám má říkat, co si máme myslet.

Shrňme si jen posledních pár dní. Stát rozjel EET a mašinerii udávání, kterých chodí stovky týdně. Ministr Chovanec s ústavním návrhem „braň se sám, občane“ de facto přiznal, že stát, který chce polykat stále více peněz na bezpečnost, tuto bezpečnost není schopen garantovat.  To bylo veřejné přiznání, že stát zoufale selhává, přičemž daně se nesnižují. Naopak. Zvýšení daní na tři roky, které kvůli krizi schválila ještě Nečasova vláda, tato v tichosti prodloužila.

Posledním, také v naprosté tichosti přijatým opatřením, je vznik útvaru vnitra proti dezinformacím. Neupozornit na to prezident Zeman ve svém vánočním projevu, tak se to snad ani nedozvíme. A ten to zřejmě udělal jen proto, že jde o Chovance, toho zrádce lánské povolební schůzky spiklenců.

Útvar má monitorovat internet, odhalovat nepravdivé informace a ty pak jako dezinformace zveřejňovat. Jenže, ono to má několik háčků. Ten hlavní je, že stát si neplatíme kvůli tomu, aby nám říkal, co si máme myslet. Kritickému myšlení se máme učit ve školách, ne prostřednictvím vnitráckého útvaru.

Dále, útvar nemůže mít šanci obsáhnout celý internet. Už tady bude docházet k jakési selektivní úvaze kohosi. Za další, takový útvar není a nebude neomylný, tvoří ho omylní lidé. Co se zveřejněnou chybou, která kromě jiného může zasáhnout do obchodní soutěže? Kdo pak bude platit případné škody? My všichni. Útvar prý bude sledovat i politiky, to už je naprosté šílenství. Protože, kdo a podle jaké matrice bude rozhodovat o tom, které? Kdo bude rozhodovat, kdy jde o interpretaci, názor, kdy jen o prosté sdílení informace? Z toho se může zvlášť při sněmovních a následně prezidentských volbách stát nebezpečný politický nástroj.

Z vícero stran pak probublává informace, že takové útvary by měla zřídit všechna ministerstva a to z vnitra by je zastřešovalo. Z takového konceptu se poměrně rychle stane meziresortní ministerstvo propagandy.  A douška na závěr. Co když někdo pustí ven informaci, která je sice pravdivá, ovšem z politických nebo strategických důvodů je potřeba ji tajit? Jak se v takové situaci útvar zachová? Ideální by bylo útvar ve stejné tichosti zrušit a zapomenout.