Památník severokorejských vojáků v Pchjongjangu FOTO: commonms.wikimedia.org/CC BY SA 3.0/Hanneke Vermeulen
FOTO: commonms.wikimedia.org/CC BY SA 3.0/Hanneke Vermeulen
Hlavní zprávou posledních dní je vyslání severokorejských vojáků na pomoc Putinovým jednotkám na Ukrajině. Jedná se podle komentátorů o důležitou zprávu, která ovlivní nejen válku, ale i budoucnost obrovského regionu u dálnovýchodních hranic Ruska. Co to znamená a co to může přinést rozebírá v článku na opozičním ruském webu Echo analytik Maxim Kac.
Autor nejdříve rozebírá zvláštnosti severokorejského režimu, který se pozorovatelům ve světě jeví v zásadě stále stejný. Upozorňuje na to, že doba vlády Kim Čong-ila, otce dnes vládnoucího Kim Čong-una, byla ve skutečnosti o něco volnější.
Za vlády Kim Čong-ila hranici s Čínou lidé překračovali tam i zpět. Přístup k zahraničním informacím byl zakázán, ale jihokorejská hudba a filmy se mezi lidmi vyskytovaly a netrestalo se to tak ostře jako dnes. Lidé v příhraničních oblastech bez problémů používali čínský internet, a ačkoliv není oficiálně žádné soukromé podnikání, tak v praxi byla téměř celá spotřební ekonomika od stánků a restaurací až po doly a zahraniční obchod soukromým sektorem, tvrdí Maxim Kac.
„Režim se nedemokratizoval, jen se uvolnil z nedostatku zdrojů… Přesto pro okolní svět zůstávala Severní Korea sama sebou, s průmyslovou výrobou metamfetaminu a dodávkami zbraní všem teroristům na světě,“ vysvětluje analytik. Po nějaké době vlády posledního z Kimů ale nastala změna. Po testu mezikontinentální balistické rakety s jadernou hlavicí byly na Severní Koreu uvaleny bezprecedentní sankce OSN, k nimž se připojily Čína i Rusko. Tím skončily veškeré ekonomické reformy a režim se obrátil přesně opačným směrem, k maximální izolaci od okolního světa.
Do toho najednou přišly zprávy o vyslání 200 tisíc Severokorejců do Ruska. (Faktický počet se dnes odhaduje na 10 až 12 tisíc.)
„Těch 200 tisíc lidí je téměř jedno procento severokorejské populace, jeden člověk ze sta. A toto jedno procento půjde do rozlehlých ruských prostor, kde není problém se ztratit. Do země, která má 20 tisíc kilometrů poměrně průchodných hranic, ať už s kýmkoli: s EU, s Čínou, s postsovětskými republikami. Severokorejci uvidí ruská a ukrajinská města a vesnice. Nám mohou připadat šedivé a nenáročné, ale jakýma očima se na ně budou dívat lidé, pro které je rýže sváteční jídlo a základem jejich stravy je kukuřice a ječmen, lidé, kteří maso viděli jen na obrázcích? Kteří žijí v permanentní humanitární katastrofě a fenomenální bídě? Pro Severokorejce je jakékoliv sídliště městského typu u nás nebo na Ukrajině jako pro nás New York,“ píše Maxim Kac.
Totalitní dohled nad velkou masou vojáků se nedá zajistit a ti budou mít rychle mobilní telefony s přístupem na internet k informacím. Masivní pohyb lidí přes hranice znamená masivní pohyb kontrabandu a také myšlenek. „Jedno procento obyvatel se vrátí domů s vědomím, že jejich země je světu pro smích a útočištěm totality, že svět ve skutečnosti není takový, jak nám sugeruje propaganda. Vrátí se lidé, kteří prošli skutečnou válkou, kteří jsou zvyklí na násilí.“
Těch 12 tisíc mužů je podle Maxima Kace na poměry této války velmi málo, ale je tu propagandistický zisk. „Spojení dvou diktatur, jejich společná válka, zaručeně vyděsí všechny, především samozřejmě západní spojence Ukrajiny a Jižní Koreu.“ Může to být také hra na sousedy, když se slíbí 200 tisíc a pošle jen 12 tisíc, režim pak třeba získá za odměnu půjčky, dodávky potravin, techniky a vybavení.
Spojenectví dvou diktátorů podle analytika není nic dobrého ani pro tuto válku, ani pro osud lidstva jako celku. Horší než to, že Kim dostane peníze a stane se méně závislým na Číně, je skutečnost, že severokorejský diktátor získá technologie, které ho učiní znatelně nebezpečnějším pro celý region.
„To, co máme dnes, je skutečnost, že se do války zapojuje nový stát. To bude mít důsledky nejen pro průběh války na Ukrajině, ale také pro osud velmi neklidného regionu. Lze najít sto dobrých vysvětlení, proč není důvod k panice a proč by se v zásadě neměla věnovat pozornost jen jedné divizi, kterou Kim poslal Putinovi. Jenže takhle začínají světové války, které se nenápadně šíří po celé planetě. Jen se v určitém okamžiku ukáže, že do války jsou už zapojeni všichni,“ uzavírá autor.
