Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
KOMENTÁŘ / V pátek skončila lhůta, v níž měly členské státy EU navrhnout své kandidáty na eurokomisaře. Šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou zklamalo, že pouze Bulharsko poslalo mužské i ženské jméno, jak žádala.
Fakt, že dvě třetiny zemí navrhly muže a jen necelá třetina ženu, je pro ni natolik nepřijatelný, že se s posty v klíčovém orgánu EU rozhodla kupčit. Jak Česká televize informovala v pátečních Událostech, podle médií se Leyenová snaží přesvědčit menší státy, údajně Maltu, Kypr a Slovinsko, aby ženskou kandidátku ještě zvážily. Může jim prý za to nabídnout silnější portfolio.
Ve snaze o genderovou vyváženost za každou cenu tak prokazuje medvědí službu všem ženám, které takové berličky nemají zapotřebí. Už to, že se zvládnou prosadit i bez nich, přece vypovídá o jejich kvalitě. Stát se úspěšnou kandidátkou z některé ze zmíněných menších zemí, kterým Leyenová měla učinit nabídku, to chce kachní žaludek.
Mluvčí Evropské komise Eric Mamer žádost své šéfky vysvětlil: „V moderním světě potřebujeme mít co nejvíc žen v odpovědných funkcích.“ Nepodkopává náhodou tento výrok samotnou podstatu boje za genderovou rovnoprávnost? Jak k tomu přijdou kandidáti – muži? Všechna pohlaví jsou si zkrátka rovna, ale některá rovnější.
Vítězové a poražení
Střetly se tady dva principy. Jeden razí volnou soutěž, ve které má vyhrát schopnější. Společnost se pak vyvíjí na základě uplatněných dovedností jednotlivých členů a říká se tomu meritokracie. Obsahuje samozřejmě i zklamání a z ní vyplývající zášť těch, kteří ve volné soutěži neuspěli.
Z prostředí takto frustrovaných lidí a jejich obhájců v politice vzešlo sociální inženýrství. Vychází ze snahy zregulovat úspěšnost členů společnosti podle toho, co uznají političtí rovnostáři za vhodné. I v tomto případě se vyskytují vítězové a poražení. Vítězové jsou ale většinou méně schopní než ti, které sociální inženýři hodili přes palubu.
Dvacáté století názorně předvedlo, obzvláště v zemích, které patřily do sovětské sféry vlivu, jaké konce mívá společnost, kde platí kvóty na zastoupení v mocenských orgánech dělníků, konkrétně pokrývačů, soustružníků či obráběčů kovů, a rolníků, mezi nimiž nesmí chybět zasloužilé dojičky.
Leninovi se připisuje výrok, že každá kuchařka musí umět řídit stát. Byl to vzdělaný člověk, uměl anglicky, francouzsky a německy. Se současnou šéfkou Evropské komise by zřejmě snadno našel společnou řeč.
