Československo bývalo před válkou místem, kam utíkali lidé před bolševismem a nacismem. Pak se zase před obojím utíkalo odsud, tak už to v dějinách bývá. Teď jsme ale pořád ještě v situaci, že se tu za svobodný projev nezavírá, jen za něj člověk dostane vynadáno od některých činovníků. Když je to teď se zbytky svobody v Hongkongu nahnuté a čeká se, že Čína to tam rychle „stabilizuje“, mohli bychom nabídnout nějakou pomoc případným exulantům.
Jak skončí pochybný experiment „jedna země, dva systémy“, kterému snad mohli věřit jen Britové (protože kdo zažil komunisty, není tak naivní), řada lidí se pokusí z nového lidového ráje zmizet.
Oni samozřejmě budou mířit jistě spíš na Tchaj-wan a do Ameriky, kde se uchytí lépe, ale za nabídku nic nedáme. Už kvůli těm blahodárným vedlejším účinkům pro nás samotné by se to vyplatilo.
Jistě by někdo mohl namítnout, že by se soudruzi v Pekingu moc a moc zlobili, zvedali by obočí a dokonce by možná poslali nějaké dopisy. Třeba i dřív, než by je o to požádal bezprověrkový kancléř Mynář nebo nezištný zachránce národa Tvrdík. Snad by nám rudí bratři, co teď jedou nejen na Marxovi, ale i na Konfuciovi, dali najevo, že se někteří naši všelidoví představitelé už nikdy nepodívají na kontinentální Čínu a nedovezeme si ani tričko nebo univerzální víceúčelové zařízení Huawei vypadající přesně jako mobil.
Nebo možná (až se nám při té strašné představě tají dech) by východní soudruzi ztratili zájem o dostavbu jaderného velechrámu v Dukovanech! Ano, čekalo by nás nejspíš utrpení a utahování opasků a museli bychom naslouchat kvílení Jiřího Ovčáčka. Soudruh práskač Filip by třeba zrudl rozrušením a nebyl by to hezký pohled. I když tam bychom asi z pochopitelných důvodů nezaznamenali velkou vnější změnu, o tolik zas nejde.
Na druhou stranu bychom se po výsadku vedeném Zemanovým poradcem, toho času v péči orgánů Komunistické strany Číny ve zvukově odizolovaných místnostech, třeba dočkali nějakých normálnějších Číňanů. Možná by jim to tady připadalo trochu zaostalé, přece jen jsme se poslední dobou věnovali hodně stavbě dálnic a pěstování řepky, ale třeba se to časem zlepší. Vlastně by jich nemuselo ani přijít tolik. K dosažení slušného výsledku by stačilo pár lidí. Nebo jen to pozvání samotné.
Bylo by rozkošné sledovat, jak by najednou začali řádit jistí jedinci a firmy, co potřebují pro své kšefty „sítě kontaktů“ v komunistické Číně. To by se zase různí mluvčí a „nezávislí experti“, co nechtějí všechno „vidět černobíle“, kroutili jako červíci na slunci. Ono jim k nervozitě stačí málo, jak jsme už poznali.