Počátkem roku 2020 se v médiích objevila zpráva, že existuje dopis, který byl předán tehdejšímu předsedovi senátu Jaroslavu Kuberovi a tlačil na to, aby Kubera změnil postoj ke své plánované oficiální návštěvě Tchaj-wanu. Iniciátorem vzniku dokumentu byl údajně vedoucí Kanceláře prezidenta republiky (KPR) Vratislav Mynář. Státní zastupitelství ale oznámilo, že se případem nebude zabývat.

Citujeme z článku na stránkách Amnesty international:

Po faktické i právní analýze případu dospěla Transparency International Česká republika (TI) k závěru, že okolnosti případu nasvědčují tomu, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu zneužití pravomoci. S tímto oznámením se pak TI obrátila na státní zastupitelství.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Na konci dubna 2020 adresovala TI svůj podnět k prověření okolností vzniku a použití „nátlakového dopisu“ Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1. Státní zástupce odpověděl 11. května 2020 s tím, že věc zakládá tzv. ad acta bez zahájení prověřování a argumentoval absencí subjektivní i objektivní stránky trestného činu. S argumenty uváděnými TI se však buď vůbec, anebo alespoň částečně nevypořádal.

Z tohoto důvodu se následně na konci května 2020 TI obrátila na Městské státní zastupitelství v Praze s podnětem k výkonu dohledu, aby byl prověřen postup podřízeného státního zastupitelství. Městské státní zastupitelství postup obvodního státního zastupitelství potvrdilo, když přidalo několik svých argumentů.

Orgány činné v trestním řízení tedy nezkoumaly případ po věcné stránce (zda k jednání došlo, či nikoliv, a za jakých okolností), avšak po právní stránce dospěly k názoru, že by za žádných okolností nešlo o trestný čin.

Bagatelizovat a založit

Státní zastupitelství v obou stupních však nereflektují mnohé argumenty TI a jejich výsledná vyjádření jsou buď zavádějící, nebo vyloženě popírající základní zásady trestního řízení (např. zásada legality nebo zásada zjištění skutečného stavu věci a zásada vyhledávací). Zároveň nepřímo aprobují jednání úředních osob vybočující z mantinelů pravomocí stanovených zákonem. A bohužel tak trochu bagatelizují mocenské projevy čínských představitelů vůči svrchovanému českému státu.

Jako příklad lze uvést přirovnání zkoumaného „objednání“ nátlaku na druhého nejvyššího ústavního činitele České republiky ke komunikaci s občany:

„Dovedeno ad absurdum, při Vámi zastávaném chápání a výkladu principu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí by bylo též např. pod hrozbou trestněprávní sankce zakázáno úředníkům Kanceláře prezidenta republiky komunikovat s občany (voliči), médii apod. v situacích, kdy by taková komunikace nesouvisela přímo s výkonem některé z ústavních pravomocí prezidenta republiky.“ 

Nebo preventivní rezignace na jakékoliv snahy okolnosti případu objasnit:

„Na úvod je nutno konstatovat, že podateli musí být zřejmé, že okolnosti vzniku inkriminovaného dopisu nemohou být nikdy v úplnosti objasněny, a to i pokud by ve věci byly zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu (…) Předmětný dokument tak neobsahuje žádnou informaci, která by pro Jaroslava Kuberu jako zkušeného politika mohla být v jakémkoliv směru dosud neznámá, a zůstává tak nezodpovězenou otázkou, za jakým účelem vlastně vznikl (…).“ 

„Sami jsme důkladně zvažovali, zda tento případ má trestněprávní rozměr. Zároveň tam je mnoho nejasností, proto jsme očekávali, že se s nimi státní zástupci vypořádají. Samozřejmě řada aspektů případu zůstává nezodpovězených, jelikož je státní zástupci odmítli objasnit, a velmi si tak ulehčili práci. Šli čistě cestou uzavření věci od stolu. V takovém případě bych očekával alespoň propracovanější právní argumentaci a vypořádání se s našimi tvrzeními,“ komentuje postup státních zastupitelství právník TI Petr Leyer. 

„Zdůvodnění je však velmi povrchní, akcentuje jen argumenty proti spáchání trestného činu a velmi banálně celé jednání uzavírá jako jakési standardní politické hry, což samozřejmě neprospívá právní jistotě,“ dodává.

TI se paralelně věnuje také dotačním kauzám Vratislava Mynáře související s wellness penzionem a sportovním areálem v Osvětimanech, ve kterých podala několik podnětů příslušným orgánům (MŠMT, státní zastupitelství) a kde stále řízení běží a na které nynější rozhodnutí nemá vliv.

(Konec citátu.)

Takže státní zastupitelství dalo ruce od věci pryč. Případ nátlaku cizí mocnosti a případnou spoluúčast vysokého státního úřadu na ústavního činitele zkoumat nechce. Pak z toho všeho zůstává pachuť, že není dost vůle pustit se podivných kejklů Hradu prezidenta Miloše Zemana. Zajímavá je zvláště věta: „podateli musí být zřejmé, že okolnosti vzniku inkriminovaného dopisu nemohou být nikdy v úplnosti objasněny, a to i pokud by ve věci byly zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu.“ Není jasné, proč by podateli a komukoli dalšímu něco takového mělo být předem jasné. Od toho je vyšetřování, aby se nejasné věci objasnily. Ale objasňovat se nebude. Žít s tajemstvím je někdy příjemné a vzrušující. Pokud to ovšem nejsou tajemství tohoto druhu.