Jestli si někdo myslí, že budou známí pracháči stylizující se do předních revolučních bojovníků za chudinu nějak kompromitováni svým bohatstvím, je na omylu. Nezná skutečné city části prostého lidu. I kdyby Andrej Babiš měl místo značkové bundy hermelínový plášť, s jeho oddanými to ani nehne a budou se mu obdivovat ještě víc.
Opakuje se to jako konstanta pořád. Císař vyoral na poli brázdu, Lenin na brigádě nesl kládu, Hitler svezl stopaře, papež pomohl ve svých komnatách dělníkovi přenést nějakou bednu. No a miliardář Andrej Babiš si před hypermarketem sedne na zem a zkoumá cenu mraženého výrobku. Vladimir Putin takto zkoumal v regálech ceny salámu, jestli si je běžný Rus může dovolit.
Mechanismus je jednoduchý. Božstvo sestoupilo na zem a kdo se k němu přiblíží, je poctěn, ozářen paprsky životodárného slunce a zároveň povznesen na vyšší úroveň. Sice asi na pět vteřin, ale to stačí, na to se dá vzpomínat.
Ne. Stoupence ANO neurazí Babišova bunda, zámeček ve Francii, cesta tryskáčem za Macronem a večírky paní Moniky, stejně jako některým pravoslavným ovečkám nevadí luxusní hodinky patriarchy Kirilla a jeho soukromé letadlo. Obyčejný pišišvorek, který by na nic z toho nevydělal ani za tři životy, je hrdý na to, že „jeho“ náčelník je obklopen takovým leskem. Italský spisovatel Carlo Carretto si vzpomínal, jak jeho matka, chudá žena, jednou v životě navštívila biskupský palác, byla ohromena tou nádherou a byla na to hrdá. Příslušníkovi sekty nevadí, že guru má Rolls-Royce, vždyť jsou s ním tak spojeni, že ho vlastně tak trochu mají i oni. Jeden měl ostatně i sám Lenin a Leonid Brežněv měl celou sbírku západních limuzín.
V západní společnosti už existují určité meze, takže se trochu očekává, jak poznamenal jeden autor, že Paul McCartney může někdy působit dojmem, že se právě oblékl z kontejneru. Kdyby na sebe navlékl zlaté řetězy jako nějaký raper, bylo by to trapné.
Stručně shrnuto, na pevné jádro babišovců to nijak nezabere, protože pan Andrej už vůči svým věrným navodil raport jako při hypnóze. Potvrzuje to stále znova známé zjištění, že lidé jsou schopni současně věřit i protikladným věcem. Teď je momentálně období spílání poslanecké jídelně, kde se stravuje za lacino (jak to tak v závodních jídelnách bývá), zatímco jsme předtím zažili období selfíček Tomia Okamury tamtéž. Zřejmě to mělo dokázat, jak on žije prostě, zatímco vládní elity si chodí po restauracích.
Populismus má některé rysy náboženství a je třeba s ním podle toho zacházet. To znamená udržet racionální pohled na věc a nemyslet si, že to na každého zabere.