Tamara Klusová je manželkou zpěváka Tomáše Kluse, trojnásobnou maminkou, zpěvačkou a v prosinci jí také vyšla kniha. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popsala, jak se jí všechny aktivity daří skloubit, proč se rozhodla s rodinou žit co nejekologičtěji, řekla nám, co ji trápí, ale také to, jestli by chtěla častěji se svým manželem vystupovat a zpívat.

Tamaro, před pár dny vám vyšla kniha, jmenuje se Kniha Života. Komu je určená?

Je to kniha, která zachycuje prvních sedm let života jejího hlavního hrdiny, kterým je vaše děťátko, a vy jste jejími spisovateli.

Jaké máte na knihu ohlasy?

[ctete postid=“224166″ title=“Rok 2019 s Klusem, Peckovou, Pavláskem nebo Hřebejkem: Je tu kalendář Revue FORUM“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/12/kalendar_prezentace_obrazek-385×230.jpg“ excerpt=“Revue FORUM a deník FORUM 24 přinášejí čtenářům kalendář na rok 2019 plný známých “ permalink=“http://forum24.cz/rok-2019-s-klusem-peckovou-pavlaskem-nebo-hrebejkem-je-tu-kalendar-revue-forum/“]224166[/ctete]

Vzhledem k tomu, že jsem s knihou strávila osm dní s lidmi a jejími bezprostředními reakcemi, troufám si říct, že hezké. Každý den mi chodí desítky nádherných a dojemných zpráv o tom, jakou Kniha Života přinesla radost… Pluju na téhle vlně a dělá mě to moc, moc šťastnou.

Hodně se prezentujete na sociálních sítích a člověku se zdá, že je u vás opravdu všechno pozitivní. Kde berete sílu a energii na takový přístup?

Mám pocit, že to, čemu dáváme pozornost a prostor, to roste. A tak se každý den snažím v mysli zastavit a zpřítomnit si to všechno, co v životě zažívám a mám… Vlije se mi do žil vděčnost, láska a pokora. Jsem šťastná… v dobrém i v tom zlém. Je to možná klišé, ale já si myslím, ze život je opravdu dar, kterého bychom si měli vážit.

Nereagují na vás někdy také lidé tak, abyste jim ukázala něco, co se nepovedlo, že jste třeba kvůli něčemu naštvaná…?

Já myslím, že je na mých sociálních sítích i dost mých negativních pohnutek. Například moje negativní zkušenosti s pojišťovnam nebo když vidím greenwashing velkých oděvních firem, popírání hodnot ve společnosti, bezpráví. Trápí mě také nepochopitelné plnění kojeneckých ústavů opuštěnými dětmi namísto toho, aby se zaplnila otevřená náruč pěstounů.

To, jak mi vytečou nervy nad vylitým mlékem mých dětí, to tam nedávám jen z jediného důvodu – v ten moment nedržím v ruce telefon, ale kýbl s hadrem (smích).

S vaším manželem Tomášem máte tři děti. Máte někdy čas sama na sebe? A když taková chvilka přijde, co nejčastěji děláte?

Tak v posledních měsících to bylo noční trávení nad přípravou knihy… Já si u toho ale odpočinula. Byl to nabíjející a krásný proces. Tím, že mám opravdu tři malé děti, nějak vnitřně vím, ze teď ten prostor na to být sama prostě není, a tak se netrápím tím, že po něm toužím, ale raduju se z toho, jak moc a smysluplně je zaplněný právě těmito třemi bytostmi.

Tomáše podporujete v jeho kariéře, ale i v tom, že se často vyjadřuje k politice a vystupuje na demonstracích. Nemáte o něj kvůli tomu někdy strach?

Nemám. Víte, já si myslím, že jediná správná cesta životem je ta, která nepopírá naše pocity, emoce a postoje. Je důležité říkat světu, co a proč cítíme. Tomáše si nesmírně vážím za to, jak upřímný je nejen k sobě, ale i ke světu kolem něj. Moje největší hrdinka je Milada Horáková. V uších mi zní její dopis, který napsala své dceři. Píše tam, že chtěla lepší svět nejen pro ni, ale pro všechny děti. Myslím, že takhle bychom měli přemýšlet a snažit se žít ve vyšší perspektivě nad svým životem. Ten totiž není oplocený velikostí našeho pozemku, ale je jím všechno, co nás obklopuje.

I vy sama se někdy hlavně na internetu vyjadřujete k současné politické situaci. Co vás nejvíc trápí?

Trápí mě můj vnitřní pocit z toho, že jako společnost začínáme být unavení vůči hledání pravdy a přijímání informací v plných kontextech. Politika pro nás je špína, o kterou se nemá cenu zajímat.

Jenže chyba lávky! Pokud se nebudeme informovat, zajímat a zaujímat svá vlastní stanoviska namísto těch, které nám kdosi vštipuje, nic se tu nezmění.

Je důležité vyslovovat svuj nesouhlas stejně tak jako dávat najevo svou spokojenost a podporu.

Dáváte hodně najevo i to, že máte zájem o ekologii, ochranu přírody, jste proti zbytečnému plýtvání. Jak se vám daří v tomhle ohledu žít co „nejzeleněji“?

Třídění odpadu by nemělo být bráno jako něco super ekologického. Měla by to být povinnost, která by na tom žebříčku měla být úplně dole. Myslím, ze musíme dělat daleko větší rozhodnutí než jen jezdit k barevným kontejnerům. My jsme se třeba teď rozhodli přestat létat letadlem. Protože emisní stopa, kterou za sebou člověk zanecha přeletem, tu de facto „neproplastujeme“ za celý život. Snažíme se neobklopovat přehnaným množstvím věcí, nakupujeme oblečení v secondhandech, pak od lokálních umělců a v konfekci jen to, co opravdu potřebujeme.

Tomáš je vegetarián a my maso jíme maximálně jednou týdně, protože nadspotřeba a nadvýroba masa má též velmi neblahý dopad na planetu Zemi.

S Tomášem jste společně vystupovali, máte i společnou píseň. Chtěla byste se i vy vrátit více k hudbě?

Tomáš po společném hudebním splynutí toužil od začátku našeho vztahu. Já jsem se však držela zpátky. Nechtěla jsem ho fanynkám ,,vzít”. Když jsme ale udělali společnou píseň A PAK, vyhráli jsme za ni cenu v anketě Žebřík a to pro mě byl veliký milník. Moc mě to dojalo. To, zda se budu hudbě více věnovat, je píseň budoucnosti. Teď pokládám za důležitější být s našimi detmi.

Ale kdo ví.

Co byste si přála do roku 2019? A napadá vás něco, co byste popřála vašim i našim čtenářům?

Přála bych nám všem, abychom si vzájemně naslouchali, dávali si s našimi milovanými to nejcennější – společně strávený čas, vyjadřovali všechny naše emoce a touhy a byli zdraví a šťastní.