Celý svět bojuje s pandemií koronaviru, jejíž těžiště se dnes přesunulo do Evropy. Někteří lidé vyzdvihují přístup čínského režimu v boji s touto nemocí. Inspiraci bychom však měli hledat jinde, v asijských demokraciích. Vyznačuje se důkladnou přípravou a organizací, což umožňuje méně zákazů než u nás, o Číně ani nemluvě. 

Dále čtěte

Čínský režim mohl porazit virus v zárodku. Raději ho tajil, šikanoval lékaře a dnes na něm vydělává

Vědecká studie ukázala, že pokud by čínský režim zakročil o několik týdnů dříve, mohl koronavirus porazit už v samotném zárodku.

Import nebezpečného viru poté, kdy čínské úřady několik týdnů blokovaly informace a nepodnikaly žádné kroky k zamezení jeho šíření, zastihl mnohé země nepřipravené. Čínský režim naopak zpočátku perzekvoval vědce a lékaře, kteří na tuto hrozbu poukazovali už loni v prosinci. Dnes jeho počínání připomíná pyromana, který i vlastní neopatrností založil požár, a nyní si za jeho hašení nechává důkladně zaplatit.

Zkušenost se SARS 

Mnohé vlády si bohužel nevzaly příklad od zemí, které už vědí, s kým a čím mají tu čest, a včas se připravily. Špatné zkušenosti s podceněním méně nebezpečného předchůdce SARS v roce 2003, rovněž rozšířeného z Číny, vedly některé sousední asijské země k přijetí rázných a účinných strategií.

Premiér Babiš se neustále chvástá, jak školí ostatní vlády, co mají dělat. Přitom ve své marketingové roli „spasitele“ propadl. Blokoval včasnější přijetí razantnějších opatření, nevyzná se v tématu, neustále mystifikuje veřejnost a jeho ministr zdravotnictví Vojtěch zcela „vybouchl“. Vláda sérií chybných kroků zbytečné zhoršila situaci. Premiér nebyl navzdory opakovaným slibům dodnes schopen zajistit respirátory účinné vůči koronaviru ani pro nejohroženější zdravotníky.

Babiš se přitom porovnává se zeměmi, které jsou na tom dnes hůř, a stejně jako prezident Zeman se v časové nouzi úslužně uklání Číně, původci celosvětové krize. Je příznačné, že ani jednou nezmínil asijské demokratické země, jež se s epidemií vyrovnávají lépe než ostatní. Nepřijímají přitom tak drastická a vynucená opatření, omezující ústavní svobody.

Lídrem Tchaj-wan 

V této souvislosti je nejčastěji experty zmiňován Tchaj-wan, ostrovní země s 23 miliony obyvatel (více než dvojnásobek počtu obyvatel České republiky). Místní vláda se poučila z tragické zkušenosti s infekcí těžkého akutního respiračního syndromu (SARS), která se na ostrov rozšířila z jižní Číny a připravila o život 73 lidí.

Už tehdy byla situace obdobná jako dnes. Čína byla kritizována za zpožděné informace o nákaze SARS Světové zdravotnické organizaci. „Od epidemie SARS víme, že k údajům z Číny musíme být velmi skeptičtí,“ řekl deníku Guardian Čan Čang-chuan, děkan Vysoké školy veřejného zdraví Národní tchajwanské univerzity. „Poučili jsme se z tvrdé lekce a zkušenosti, kterou jiné země nezažily“.

Proto se ostrovní země, jejíž existenci Čína neuznává, na další potenciální „lekci“ důkladně připravila. Dnes je oceňováno fungování jejího centrálního velitelského štábu, rychlé rozhodování na základě zavedených strategií, důkladná kontrola, dostatečné předzásobení zdravotnickým materiálem, okamžitá mobilizace jeho výroby a využití pokročilých technologií.

Rychlé podchycení nakažených

Tento přístup se Tchaj-wanu vyplatil a dnes je dáván za příklad země, která dokáže držet šíření koronaviru na uzdě. Přitom se nachází v těsné blízkosti pevninské Číny, kde pracuje 850 tisíc jeho obyvatel, a riziko „dovozu“ viru bylo extrémně vysoké. Velká část z nich se přitom na čínský Nový rok vracela domů za rodinami žijícími v hustě obydlených městských aglomeracích.

Přesto dnes Tchaj-wan hlásí „jen“ 135 případů nakažených koronavirem (zhruba desetina současné statistiky v České republice) a dvě úmrtí. Jak uvádí server ABC News, tato ostrovní země je příkladem v boji proti koronaviru kvůli rychlým reakcím a propracovaným systémům zachycování infikovaných lidí.

Tchaj-wan založil Národní zdravotnické velitelské středisko, které se zaměřuje na aktivaci potřebných opatření a jejich průběžnou komunikaci. Jakmile se objevily první signály o rizikovém viru z Wu-chanu, Tchaj-wan – na rozdíl od čínských úřadů – okamžitě zareagoval. Už 31. prosince začal štáb expertů omezovat letecká spojení do Číny a kontrolovat zdravotní stav cestujících. Později lety úplně přerušil.

O týden později nařídil karanténu všem občanům, u kterých byla zjištěna nákaza, a její dodržování velmi přísně kontroloval s využitím mobilních sítí. Nemocní museli zůstat ve svých bytech a zdravotníci chodili každodenně kontrolovat jejich stav. Vše bylo podřízeno podchycení nákazy v samotném počátku.

Velitelské středisko expertů, jehož rozhodnutími se vláda řídila, spustilo v následujících týdnech více než stovku akcí, jež vedly k rychlé identifikaci občanů potenciálně ohrožených koronavirem. Pacienty se podařilo izolovat i díky propojení databází zdravotních pojišťoven a imigračních úřadů. A také díky pružnému testování všech, u koho se projevily dýchací problémy.

10 milionů roušek denně 

V souvislosti se zjevným selháním Babišovy vlády při včasném zajištění ochranných pomůcek zní jako z jiného světa zpráva, že Tchaj-wan měl do konce ledna zásobu 44 milionů chirurgických roušek, 1,9 milionu respirátorů a 1100 izolačních místností pro infikované.

Jelikož po ochranných pomůckách následně prudce vzrostla poptávka, vláda během této mimořádné situace převzala jejich výrobu. Od té doby produkuje až 10 milionů roušek denně a je tak schopna zajistit všem svým občanům 3 roušky týdně, levně prodávané na mnoha distribučních místech.

Hrad a premiér Babiš se dnes chlubí, že zajistili 30 milionů jednorázových roušek dodávaných v průběhu několika týdnů z Číny. Tato zásoba fakticky vydrží několik dní. Tuzemskou výrobu vláda dosud nepodpořila, i když má nabídky řady výrobců a textilních podniků. Jedním z nejpozitivnějších momentů současné krize je proto vzedmutí občanské aktivity, která vzala výrobu roušek doslova do vlastních rukou.

Život není tolik omezen 

Tchaj-wan díky svému přístupu nemusí omezovat ústavní svobody tak drakonicky jako Čína nebo jiné méně připravené země včetně České republiky. Většina jeho obyvatel pokračuje v obvyklém způsobu života. I když ještě není úplně vyhráno, nejsou tu zatím zavřeny školy, obchody, restaurace nebo sportoviště. Tyto prostory jsou ovšem dezinfikovány a všichni obyvatelé povinně nosí roušky.

Obdobné výsledky má Japonsko, které má dnes při počtu 127 milionů obyvatel méně nakažených než Česká republika. Podařilo se mu zpomalit šíření koronaviru zejména důsledným dodržováním hygienických nařízení, což je japonský povahový rys. I proto dnes vláda přistupuje k uvolnění některých protivirových opatření a stále má ambici pořádat letošní letní olympiádu.

Jižní Korea, která byla zpočátku druhou nejzasaženější zemí koronavirem, zase může jít příkladem rozsáhlým testováním, které dnes nabízí i České republice. Testy jsou prováděny v mobilních laboratořích, kde se vzorky odebírají lidem přímo v autech přes otevřené okénko. I proto dnes denní nárůsty počtu nakažených v této zemi razantně klesají a původně nepříznivá situace se dostává pod kontrolu.

Co z toho vyplývá? Učit by se měla vláda na Tchaj-wanu, v Japonsku nebo Jižní Koreji, nikoli v totalitní Číně. Pro začátek by stačilo, kdyby to aspoň zmínila a vzala na vědomí. Místo zbytečně servilního poklonkování čínským komunistům.