Některé z předkládaných návrhů vlády vyvolávají pochybnosti. To návrh zákona opravdu nečetl nikdo, kdo jen trochu rozumí informačním technologiím? Nebo se prostě s nějakým individuálním přístupem údajně pravicová vláda nechce zdržovat a vezme to paušálem zleva? Nařízení plateb koncesionářských poplatků paušálně všem uživatelům internetu vyvolává dojem, že nastaly obě výše zmíněné okolnosti najednou.
Můj názor je neměnný léta: část vysílání veřejnoprávní televize, zábavu, je třeba zrušit, zpravodajství a publicistiku a vzdělávání naopak posílit a dofinancovat, aby bylo na nákladnější projekty. Od dokumentů o ekosystému Šumavy po investigativní reportáže o kyperských firmách. Takže mne návrh na zvýšení televizních poplatků nijak nepohoršuje, dobrá novinařina je drahá.
To, jak se poplatky nyní vláda snaží navýšit, je ale až nepřijatelně hloupé a neobratné. Ministr kultury Martin Baxa představil v hardtalk Ptám se já Seznam Zpráv tak levicový koncept novelizace televizních koncesionářských poplatků, jako by byl zakladatelem strany Vlevo hleď, ne místopředsedou ODS.
Vysvětlil divákům: „Pokud bude naše novela schválena, tak budou osloveny domácnosti, které dosud neplatily, pravděpodobně na základě prohlášení, že nemají klasický televizní přístroj nebo rádio, a budou vyzvány, pokud mají tablet nebo mobil, aby se přihlásily k placení poplatků.“
Moderátorku Marii Bastlovou to trochu zarazilo: „Takže ti lidé, pokud se budou chtít dál poplatku vyhnout, budou muset posílat čestné prohlášení, že nemají tablet nebo smartphone?“ zeptala se. „Že nemají připojení k internetu. Protože novela definuje zařízení, které umožňuje zjednodušeně řečeno sledování televize nebo poslouchání rozhlasu,“ odpověděl ministr Baxa.
Vercajk maj!
Již za socialismu se vyprávěl vtip, kterak policie (v té době pod názvem Veřejná bezpečnost) zatkla muže, u kterého doma ve sklepě našli zařízení na výrobu domácí pálenky. Samotnou načerno vypálenou kořalku však nikoliv, jen ten vercajk. A v tom vtipu muž říkal policistovi: „Tak to mě rovnou zavřete i za znásilnění. Na to taky vercajk mám.“
Socialismus skončil, vtipy z dob socialismu jsou bohužel anekdotou i dnes. Nařídit placení televizních koncesionářských poplatků všem uživatelům internetu je paušalizace jak z pera Gustáva Husáka. A v prostředí internetu, kde lze sledování televize do posledního uživatele a do poslední sekundy zcela adresně a přesně měřit, je technologickým i systémovým paskvilem. Buď tvůrci zákona moc nepřemýšleli, nebo nikdy nebyli na internetu a nevědí přesně, jaké tam panují poměry, anebo obojí.
Že by takový nesmysl – mravně i technologicky bizarní – vymyslel kdokoliv jen trochu zasvěcený, kdo by nad návrhem pět minut přemýšlel, asi můžeme vyloučit. Podobně jako v tom socialistickém vtipu chce ministr Baxa vymáhat televizní poplatek za to, že maj vercajk – ne za to, že sledují veřejnoprávní televizi. A to by mělo být v právním státě vyloučeno.
Televizní vysílač a pasivní televizor
Koncesionářské poplatky České televizi a Českému rozhlasu jsou samozřejmé a nutné, a ty pro rozhlas by měly být nařízeny zákonem každému plnoletému občanu – a s tím by platila povinnost vlastnit maličké bateriové rádio. Pokud přiletí opravdu velká černá labuť, bude rozhlas jediným komunikačním nástrojem vlády (či případně armády) s občany. Takže poplatek za veřejnoprávní rozhlas z hlavy je plně legitimní. Pokrývá jak činnost veřejnoprávního média, tak by měl fungovat jako platba občana na krizovou komunikaci s ním. Kdyby Putin poslal Iskandery s jadernými hlavicemi, televize a internet fungovat nebudou – ale rozhlasové vysílání lze, i s pomocí armády, obnovit poměrně brzo a snadno.
Televizní koncesionářský poplatek smysl krizové komunikace moc nemá, Praha by to i s Kavčími horami dostala jako první. Takže zde jde o poplatek placený každým vlastníkem televizoru, který televizi i její veřejnoprávní vysílání sleduje z vlastního rozhodnutí pro potěchu ducha. Vznikl v době, kdy byla jednosměrná komunikace typu vysílání nějakých vln do éteru jedinou možností, jak nějaké nutné koncesionářské poplatky vůbec vybrat. To, zda na televizi s anténou někdo naladí ČT, nemá televize jak měřit. Takže majitelé televizorů platí a lidé bez televizoru – mezi které patřím – se z poplatku mohou odhlásit. Rádio a poplatky za něj platím s naprostou samozřejmostí, jsem uživatelem. Proč ale mám platit za ČT, když na ni na internetu nechodím?
Znáte slovo paywall, pane ministře?
Nyní vláda přichází s návrhem, jak nařídit koncesionářské poplatky všem lidem, kteří mají internetové připojení. Jako by si autoři zákona mysleli, že se internetové vysílání České televize opravdu nějak „vysílá“. Ve skutečnosti jde to „vysílání“ přes internet, systémem komunikace TCP/IP, tedy televizní server a váš počítač. Takže je technicky více než snadné zjistit, kdo a odkud se přihlašuje.
Prosím teoretické znalce počítačové bezpečnosti, aby nepostovali diskusní příspěvky o anonymním připojení při použití VPN a podobné mudrlantování. Desetitisíce serverů – včetně tisíců českých – totiž zcela jasně, prokazatelně a viditelně ty individuální uživatele rozpoznat dokážou a je na tom založen celý jejich byznysplán. Dnes už je i na českém internetu zcela běžný „paywall“, tedy placený obsah. Přes celý rozsah audiovizuálního internetového toku, od Strakatého po Veselého, a to ani nepřipomínám OnlyFans.
Za audiovizuální obsah na internetu se – jak vytvořila jeho evoluce – platí placený přístup. A pokud jde něco tak jednoduchého a technicky vyřešeného jako paywall zařídit s trochou nadsázky „na pár kliknutí administrátora“, nemá pravicovou vládu něco tak kolektivistického jako paušální daň z internetového připojení napadnout ani ve snu. Uživatel internetu by neměl mít nařízený koncesionářský poplatek. Ale ten uživatel internetu, který by chtěl sledovat televizi na jejím serveru, by si ten poplatek zaplatil a s ním by dostal jméno a heslo na internetový paywall ČT.
Je to tak nasnadě, že opravdu nedokážu pochopit, že to někoho z teamu připravujícího ten zákon nenapadlo. A nedokážu rozhodnout, nemám informace, nevidím do systému: je to neschopnost, nebo prostě kašlou na práci stejnou měrou, jak bylo zvykem za socialismu, a ten návrh nového zákona sepsala uklízečka ve výtahu ve chvilkách, kdy při úklidu jezdila z patra do patra?