Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
KOMENTÁŘ / Tak prý budu platit koncesionářské poplatky za televizi, protože bych mohl sledovat televizní vysílání přes internet na smartphone a počítači. Slaboduchá socialistická paušalizace, kterou připravovaná změna ve výběru koncesionářských poplatků vyjadřuje, je zcela bizarní a mohla by sloužit jako odstrašující příklad levicového myšlení. A to i přesto, že návrh vyjednává ministr kultury Martin Baxa (ODS) a v pracovní skupině chystající tu vymoženost je poslanec Jan Lacina (STAN). Chce-li televize platit za sledování přes internet, má přístup zpoplatnit. Ne žádat paušální celoplošná opatření ve stylu Gustáva Husáka.
Ministr kultury Martin Baxa (ODS) vyhověl apelům ředitelů České televize Petra Dvořáka a Českého rozhlasu Reného Zavorala, a o novince v postihování nediváků televize paušálním poplatkem již na ministerstvu jedná pracovní skupina. „Do portfolia návrhů, které zvažujeme, patří především rozšíření okruhů koncesionářů. Ale vše je ve stadiu debat,“ řekl Právu Baxa. „Obě veřejnoprávní média požadují navýšení koncesionářských poplatků. Byl to veřejně sdělený požadavek. My s tím při přípravě velké novely zákona o České televizi a Českého rozhlasu pracujeme, ale závěr ještě nemáme.“
Vinnej nevinnej, zpoplatněte všechny!
Pravicové (nikoliv pravičácké) myšlení bylo odnepaměti spjato s individualismem, individuálním rozhodováním, a samozřejmě také s principem individuální zodpovědnosti a individuální viny. Levicové myšlení bylo zase spjato s „kolektivním postojem“, hromadnými a celoplošnými principy, a především paušalizací. „Musíme myslet i za tebe, soudruhu, musíme myslet za všechny soudruhy občany,“ dalo by se to nazvat zkratkou.
/
Proto mne opravdu znepokojuje, že v problému televizních poplatků se za středopravicové vlády budu muset do financování veřejnoprávní televize zapojit i já, principiální nevlastník televizoru, neuživatel internetového vysílání veřejnoprávní (a komerčních samozřejmě také) televize, a zásadní odpůrce tak pomalého, někým cizím komponovaného a jednosměrného informačního toku, jakým televizní vysílání je. Nejsem zastáncem zrušení veřejnoprávní televize, a ani zákazu televizního vysílání obecně. Jen říkám televizoru „lampička blbých“ a nemám nejmenší potřebu ji využívat.
V době internetu, desítek a stovek zpravodajských serverů a možnosti si mezi nimi vytipovat ty zdroje, které mě zajímají, a úplně vypustit to, co mne nezajímá, považuji televizní vysílání za stejně zastaralý způsob hromadné komunikace jako hliněné tabulky popsané klínovým písmem. Za středopravé vlády však vznikla na ministerstvu kultury pracovní skupina, které mne asi legislativně donutí tu službu, kterou vůbec nepoužívám, platit.
STAN a lidovci také vlevo
Členem skupiny je i poslanec STAN Jan Lacina. „Velká televizní novela by měla redefinovat televizní přijímač. Kromě televizoru by to měl být i telefon a počítač. To by rozšířilo počet domácností, které platí koncesionářské poplatky, o zhruba 600 tisíc. To je jeden zdroj financování,“ vysvětlil ve stejném článku citovaném výše Právu. „Jedná se i o tom, že by se zvedly poplatky jednorázově. Ale nebudu říkat ta čísla. Platit by to mělo pravděpodobně od 1. ledna 2024. České televizi by se zvedl poplatek třeba o trojnásobek toho, co Českému rozhlasu. Rozhlas má rozpočet přes dvě miliardy korun, ČT skoro sedm miliard,“ dodal.
Zvýšení poplatků propaguje i ministr práce a sociálních věcí, šéf tradičně konzervativních – pravicových – lidovců Marian Jurečka. „Je to na místě, pokud máme mít kvalitní zpravodajství a vysokou kvalitu veřejnoprávních médií. V době covidu, mimořádných událostí, přírodních katastrof se ukazuje nezbytnost a důležitost veřejnoprávních médií. To není jen o zpravodajství, ale i veřejnoprávní roli,“ sdělil ministr Právu.
Takže budu asi zákonem donucen platit něco, co nevyužívám, a co jsem rozhodně ani za covidu jako zdroj informací nepoužíval. I když to z technického hlediska rozhodně není nutné ani chytré, zákon mne k tomu donutí. Po asi dvaceti letech – svůj televizor jsem s úlevou odnesl do vetešnictví hned poté, co vznikly první dostatečně kvalitní internetové servery deníků – budu přispívat na něco, co neužívám, a co kromě zpravodajství považuji za naprosto zbytečné a škodlivé.
Nevím, co to je veřejnoprávní zábava, a co je veřejnoprávní sport, nechápu tuplem. A už léta si myslím, že by mělo být obsahem veřejnoprávního vysílání jen zpravodajství a publicistika. Existence detektivek ve veřejnoprávním vysílání – kdybych se nad věcí nějak hlouběji zamýšlel – by mi asi zvedla krevní tlak. Ale dvacet let mi to bylo jedno, protože jsem nebyl televizním koncesionářem. A ani nesleduji televizi přes internet.
Ne kolektivní vině!
Zavedení povinných paušálních televizních poplatků dle vlastnictví televizního přijímače bylo v dobách analogového vysílání z technického hlediska jediným řešením, a zůstalo i po digitalizaci. Jednosměrné vysílání televizního signálu vzduchem neumožňovalo vysílajícímu zjišťovat, kdo ten signál přijímá, a kdo nikoliv. Takže poplatky „z televizoru“ byly věcně plně opodstatněné. Zavádět paušální poplatky za veřejnoprávní televizi pro občany, kteří ji sledují přes internet, je ale anachronismus srovnatelný s mamuty a srstnatými nosorožci. Patří, stejně jako ta sympatická zvířata, do hluboké minulosti.
Sledování televize přes internet není ani v nejmenším nutné řešit paušálem. Dokonce bych považovat takový poplatek za nemorální, za nenutný postih těch, kteří televizi prostě nesledují, i když internet či smartphone mají. Za parazitismus na nezúčastněných. Pokud o tom pan ministr Baxa a pan poslanec Lacina ještě nikdy neslyšeli, tak je překvapím: Na internetu je možné zavést placený obsah. V případě, že veřejnoprávní televize chce zpoplatnit konzum jejího vysílání přes internet, stačí zavést paywall – placený přístup na její server pro ty, kdo její vysílání chtějí přes net sledovat.
Myšlenka zavést paušální poplatek pro všechny vlastníky počítače a smartphone je myšlenka z doby ledové. Internetový přenos ze své podstaty zcela jednoznačně umožňuje „vpustit“ do placené části, ke sledování vysílání, jenom ty jedince, kteří za to zaplatili. Pokud si pánové Baxa a Lacina nevšimli, na tuto praxi už přešla velká řada významných médií. A to nejen v Česku, ale na celé planetě. Takže proti „černým pasažérům“, kteří neplatí koncesionářský poplatek, ale přes net televizi sledují, není potřeba žádný paušál trestající vlastnictví komputeru. Není potřeba kvůli nim zakládat pracovní skupiny na ministerstvech ani měnit zákony. Naprosto postačí pro televizní vysílání přes internet zavést placený přístup na televizní server.
To však ani pana ministra, ani jeho pracovní skupinu zjevně nenapadlo, a chtějí „černé pasažéry“ sledující televizi na PC paušálně trestat nařízeným poplatkem za službu, kterou nekonzumují. Kdyby byla vláda levicová, chápal bych to – kolektivní tresty k levici a socialismu patří. Pokud však paušál v momentě, kdy může bez nejmenších technických problémů platit pouze reálný, nikoliv teoretický televizní „divák přes internet“, navrhuje středopravicová vláda, asi půjde o problém kompetencí. Že podobné řešení dámy a pány z pracovní skupiny nenapadlo, případně že možnost placeného obsahu na internetu neznají.
Nemohl by přece jen budoucnost televizních poplatků navrhovat někdo, kdo se alespoň částečně ve světě nových médií a internetu orientuje? Nadšení nekompetentních nezasvěcenců bývá upřímné, ale dobrých výsledků se s ním obvykle nedosahuje.
