ROZHOVOR / V té části spektra, kde já bych se rozhodoval, je nešťastné, když někdo zcela účelově pro potřeby své domácí politiky vytvoří slepenec ze stran, které spolu z hlediska evropské politiky mají velmi málo společného. Pokud výrazně uspěje koalice SPOLU, tak kdo vlastně uspěje a bude z toho těžit? ptá se někdejší eurokomisař a bývalý místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička. V rozhovoru pro deník FORUM 24 zhodnotil aktuální nabídku politických stran a koalic do evropských voleb, řekl, v čem vyniká hnutí ANO a kdo si to chce jít do europarlamentu jen odsedět, a také vysvětlil, proč pro něj tato volba nebude jednoduchá.

Jak hodnotíte nabídku politiků, stran nebo programů do eurovoleb, ze které mohou čeští voliči vybírat?

Přiznám se, že v tomto směru budu trošku povrchní. Zatím jsem neměl čas ani důvod se seznámit s programy těch, o kterých bych případně uvažoval nebo mě z nějakého důvodu zajímají. Soudím spíše podle jmen těch viditelných a toho, co z jejich úst či pera zaznívá.

Když se na to podívám čistě optikou voliče, který je v každém případě přesvědčený jít k volbám a nedokáže si představit, že by do politické soutěže nepřispěl, musím říct, že výběr není snadný. Ne proto, že by byl přehršel nabídky, ale spíše proto, že strany svým způsobem splývají.

To, co strany alespoň v dosavadních veřejných vystoupeních nabízejí, se až na malé výjimky hodně překrývá. Dost úzký záběr se zužuje zejména ze strany některých politických stran na témata, která stranám asi vypadávají z průzkumů veřejného mínění jako pro občany citlivá či zajímavá. Názor v průzkumech teď ale není, nemůže být a je otázka, jestli bude, dostatečně informovaný. Paradox tedy je, že se takové poptávce strany přizpůsobují, ale zároveň nepřišly s vlastními tématy, kterými by rozpoutaly debatu, aby názor veřejnosti byl informovanější a měl širší záběr.

Stručně řečeno, velmi složitě se mi bude vybírat, jakkoliv je mi jasné, že některé strany nebo nesourodé koalice si dost těžko mohu vybrat, byť bych třeba některé jejich části uvažoval volit.

Jaká jsou tedy stěžejní témata těchto voleb? A co v nabídce chybí?

Dominují migrace, bezpečnost, a často velmi zúženě. Vůbec nedominují témata, která jsou podle mě klíčová z hlediska dalšího vývoje Evropy, unie i ČR, a zejména ekonomické i politické konkurenceschopnosti.

Postrádám nosná ekonomická témata. Když vezmu v potaz, že i v dalších letech v rovině legislativní i z hlediska relokace finančních prostředků budou klíčové oblasti, jako je zelená ekonomika, ne energetika, protože Green Deal dostane výraznou industriální dimenzi, je to v rovině defenzivní ve smyslu, co nechceme. Vůbec ale neslyším o tom, co chceme.

Mnozí rezignují a populismus, který vidíme, se promítá i do evropských voleb.

Digitální oblast, která sice prošla vcelku výraznou regulatorní smrští, se bude dále vyvíjet jak v oblasti implementace toho, co už bylo dané, i z hlediska dalších kroků a nebude se to týkat jen kybernetické bezpečnosti, ale také podpory evropského průmyslu a větší soběstačnosti.

Postrádám i představy, jak by chtěly politické strany přispět, byť jen tlakem na bruselskou exekutivu, jak se vypořádat s nekalou konkurencí. Je potřeba najít rovnováhu, s partnery bychom měli hledat společné regulatorní prostředí a zároveň zkomplikovat na naše trhy přístup výrobkům, které jsou evidentně vyráběny s nedovolenou veřejnou podporou.

Věcí je víc, a kdyby si z toho něco strany vybraly a my viděli jasné představy třeba z hlediska industrializace, Green Dealu, nejen oddalování zákazu spalovacích motorů, to je povrchní jednoduchá výseč, která má spíše populisticky oslovit.

Není to ale zkrátka tím, že Evropská unie je českým voličům spíš vzdálená, často jí nerozumí, a tak to strany komunikují tímto jednoduchým způsobem…

Je to taková catch-22 situace. Kdo jiný by jim to měl přiblížit než kandidáti v evropských volbách, kteří by šli s kůží na trh, našli více politické odvahy, pokusili se to voličům přiblížit v nějakém strategičtějším dlouhodobějším rozměru a ne jen voličům nadbíhali. Neříkám, že mají zasypat občany a voliče bezpočtem témat, ale kdyby si každý vybral jedno a pokusil se získat pozornost, proč je to zajímavé… Je to slepice, nebo vejce. Myslím, že na to mnozí rezignují a populismus, který vidíme, se promítá i do evropských voleb.

Na druhou stranu je skutečností, když mluvíte o vzdálenosti EU občanů, což je do jisté míry pravda zejména u některých sociálních skupin, že EU je evidentně vzdálena i některým kandidátům. V debatách mě překvapuje, jak může lídr kandidátky mluvit v televizní debatě o věcech, které ani nejsou v působnosti Evropského parlamentu, nebo na ně má minimální vliv. Nicméně v průzkumech to tak vyšlo, stranické vedení či PR tým zavelely, tak jedou.

U stran, kde je PR kvalitně propracované, nemusí se mi třeba líbit, jedou tři věty pořád dokola a to je vlastně ta nabídka české politické scény. Proč by se tedy lidé měli zajímat, budou se pak spíše rozhodovat podle sympatií, podle toho, která partaj je oslovuje v parlamentních volbách, nebo podle toho, kdo je větší křikloun.

Jak hodnotíte prozatímní kampaně?

Pokud jsou témata zjednodušená a úzce vymezená, kampaň jede způsobem, který vyvolává obavy, lidi straší a zároveň říká „my to zařídíme“. Kampaň je dost plytká. Kdybych byl méně informovanou osobou v unijních otázkách, bude mi to splývat a budu se nakonec rozhodovat podle toho, kdo mě přesvědčí z hlediska témat, která mě zajímají, a podle toho, o kterých lidech si nemyslím, že si to tam půjdou odsedět.

Vždy mě fascinuje, a znám lidi, stále tam někteří jsou a znovu kandidují, jak to navenek vypadá, že jsou v EP aktivní, ale realita je často odlišná, nebo sice jsou aktivní, ale melou témata, kterými se EP nezabývá.

Kdo si to tam podle vás chce jít jen odsedět?

Nebudu to podsouvat, možná mě někdo může překvapit. Jsou lidé, kteří překvapili, nebo jsou poslanci, které jsem si na půdě EP nedokázal představit, s nimiž nesouhlasím, ale třeba si to odpracují.

Jde třeba o lidi, kteří se nedomluví cizími jazyky. Máte sice možnost promluvit na plénu ve svém jazyce, který je tlumočený, ale plénum je malá podstata fungování europoslance. Pokud někdo mluví kostrbatě a není schopen vyjádřit a prosazovat svůj názor při jednáních a pozměňovacích návrzích, je to člověk, který předkládá klišé, jede pořád dokola migrační pakt, zrada a tak dále, sami lidé z jejich vlastní frakce na jejich konto říkají, že „to zase bude posila“, pak to vyvolává obavy. Najdeme takové napříč politickým spektrem, proto říkám, že výběr nebude jednoduchý, ale kdo v tom jednoznačně vyniká, je vedení kandidátky hnutí ANO.

Překvapuje mě, jak může lídr kandidátky mluvit v debatě o věcech, které ani nejsou v působnosti Evropského parlamentu.

V té části spektra, kde já bych se rozhodoval, je nešťastné, když někdo zcela účelově pro potřeby své domácí politiky vytvoří slepenec ze stran, které spolu z hlediska evropské politiky mají velmi málo společného. Nebo je tam nějaký vývoj a začne to splývat, v obou případech je to pro mě ale negativní signál.

Jaká rizika s sebou tedy přináší dobrý výsledek vládních stran, zejména koalice SPOLU, kterou jste zmínil?

Každá volba představuje příležitost i rizika. Pokud výrazně uspěje koalice SPOLU, tak kdo vlastně uspěje a bude z toho těžit? ODS, TOP 09, nebo KDU-ČSL? ODS je ve frakci ECR, kdežto topka a lidovci jsou v EPP, ale ve skutečnosti spolu moc nesouzní. Riziko je možná v tom, že nevíte, koho a co za politiku volíte. Volíte spíše politiku environmentálně prozíravější, progresivnější jako v případě některých kandidátů TOP 09, nebo konzervativní politiku v podobě ODS. Sice tomu rozumím, ale pokud jste říkala, že voličům jsou otázky spojené s EU vzdálené, taková různorodá kandidátka tomu rozhodně nepomůže, protože se musí dokonce i informovanější voliči ptát, co to bude za politiku.

A čeho bychom se mohli obávat při dobrém výsledku hnutí ANO?

V hnutí ANO nevíte přesně, koho budete volit, protože vůbec není dané, že bude dál v liberální frakci. Pokud k něčemu v uplynulých letech docházelo, tak přeci jen k nějaké korekci v rámci EP právě kvůli tomu, že působili ve frakci, z níž nemohli úplně vybočit. Tato korekce může padnout, pokud by šlo ANO do jiné frakce, ať už z vlastní vůle, bylo by vyloučeno nebo by tam přišla jiná z českých stran a byl by to důvod k nějakému řezu.

Za další je tu reputace lídryně, která je v radě už z doby, kdy byla ministryní, taková, že to určitě není člověk, který ani v tom, co hnutí hlásá, není kovaný uspět, a to nejen z důvodů jazykových.

Ve skutečnosti tak, jak se štěpila delegace hnutí ANO v tomto mandátu, kdy odešla paní Maxová, pak paní Charanzová a Dlabajová, máte tam poslance, kteří jsou vcelku pracovití a kompetentní, a pak i ty zcela nekompetentní, tak je to takový heterogen, který pro ty, kteří by chtěli vidět jasnou politiku, a ne jen obstrukci, i pro sympatizanty hnutí ANO je určité riziko. Samozřejmě, jak říkám, pokud hnutí ANO uspěje, neznamená to, že to bude dále v rámci frakce fungovat, protože s nimi mají dlouhodobě problémy.

A co koalice STAČILO! nebo SPD?

STAČILO! snad nestojí za komentář. Je to, jako kdybych se z fleku rozhodl letět do vesmíru a myslel si, že obstojím a mohu tam pro naše lidi něco udělat. Pokud bych to přežil, byla by to jen špatná investice do mě.

STAČILO! snad nestojí za komentář. SPD je nacionalistická, až polonácková strana.

SPD je nacionalistická, až polonácková strana, která de facto nemá žádnou jasnou politiku. Vše je jen anti a řekl bych, že v tomto směru i vybočuje oproti některým podobným stranám v Evropě, které už dávno hodili přes palubu. SPD patří k těm několika z mála, kteří se absolutně nepoučili a jedou jen to, na čem si myslí, že těch 8 % udělají.

Jakou má nyní Česká republika v Evropské unii pozici?

Pozice ČR je v tuto chvíli lepší než před několika lety, což je uspokojivé. Smutné na tom je, že takovou pozici jsme měli mít dávno a mohli jsme ji mít ještě lepší. Kdybychom měli jasně koncipovanou aktivní politiku s jasným přínosem – to, co jsme měli možnost vidět na té pracovní úrovni, ale částečně také na politické úrovni Česka v rámci předsednictví a nějaký čas před ním v rámci příprav a řekl bych i teď, byť je to rozostřenější hlavně kvůli některým extrémnějším názorům v rámci ODS. Nemyslím si ale, že je pozice taková, jakou bychom si zasloužili.

A jak by se mohla po volbách proměnit?

Co se týká struktury rady na mezivládní úrovni, bude stále klíčové, jak se bude Česko chovat a s čím bude přicházet v jejích strukturách mezi členskými státy. Dopad voleb tam nebude nutně tak zásadní.

Na druhou stranu, pokud by některé strany na půdě EP vychylovaly a byly vysloveně obstrukční, bude se to přenášet dále a obrázek pozitivního Česka se rozostří, způsobí nejasnosti, a pokud by příští volby dopadly tak, že by ve vládě byly politické síly, které by v EP souzněly s těmito extrémnějšími názory, pak je to problém, který velmi brzy přispěje k určitému ústraní pro Česko s menším vlivem.

Česko bude navrhovat kandidáty na eurokomisaře. Je ekonomické portfolio tím pravým?

To musí především vědět vláda. Komisař není ani spása ani problém, ale musí zapadat do širšího kontextu. Zároveň si myslím, že je důležité si uvědomit, přičemž nemám pocit, že si to ve vládě uvědomují, že komise je kolektivní orgán. K tomu, abyste tam měla váhu, absolutně nestačí starat se jen o své portfolio. Musíte pracovat s ostatními komisaři, vstupovat i do jejich věcí, aby věděli, že s vámi musí věci předjednat, protože pokud se to nestane, mohli byste jim zkomplikovat schválení třeba nějakých jejich materiálů.

Chápu, že pro Česko může být zajímavé ekonomické portfolio, pak bychom si ale měli uvědomit, že některá portfolia, protože nemáme euro, jsou mimo náš dosah. Nikdo to neřekne otevřeně, ale takto to je. Očekával bych portfolia, kde se očekává větší legislativní činnost v dalším období, kde jsou značné prostředky nebo se očekává vyšší nárůst. Taková portfolia determinují vyšší váhu a roste váš význam.

Jak by měl tedy eurokomisař vypadat?

Je nesmírně důležité, aby byl člověk vybaven schopností pro kolektivní práci, měl by zvládat práci v kolektivním orgánu. Měl by to být člověk, který je spíše generalistou, byť s odborností pro pár sektorů, aby když něco nevyjde, byl stále důvěryhodným kandidátem nebo kandidátkou na druhou nebo třetí prioritu, kterou si s Českem stanoví.

Měli bychom si uvědomit, že některá portfolia, protože nemáme euro, jsou mimo náš dosah.

Měl by si vybrat velmi kvalitní aparát a nespoléhat na to, že je to z jeho partaje. Logicky by měl mít dobré komunikační a vyjednávací schopnosti, ostré lokty, ale také by měl umět vnímat názory a zájmy jiných.

Co říkáte na možné kandidáty, o kterých se zatím hovoří? Jde o ekonomku Danuši Nerudovou, ministra průmyslu Jozefa Síkelu (oba za STAN) nebo europoslance Marcela Kolaju (Piráti).

Toto nechci komentovat, protože minimálně jednoho z nich neznám vůbec a jednu velmi málo. Nejsem člověk, který dá na to, jak člověk vystupuje v médiích a podobně. Platí, co jsem říkal o vybavenosti, a samozřejmě pokud má někdo politickou zkušenost z exekutivy nebo vedení centrální instituce, je to vždy výhodou. Zažil jsem ale komisaře, kteří nastupovali s určitými výhodami, které se pak velmi rychle vymazaly, a stejně tak obráceně.