Alexandr Lukašenko

Základní informace

Jméno: Alexandr Grigorjevič Lukašenko
Datum narození: 20. srpna 1954
Místo narození: Kopis, Sovětský svaz
Vzdělání: Učitelský ústav v Mogilevu, Běloruská zemědělská akademie v Horkách
Profese: Politik, bývalý politruk u tankistů a tajemník stranického výboru v kolchoze
Současná pozice: Prezident Běloruské republiky

Raný život

Narodil se svobodné matce Jekatěrině Lukašenkové. Otcova totožnost není oficiálně známá, média spekulovala o to, že šlo o Roma nebo o Žida, Lukašenko sám se však označuje za „čistokrevného“ Bělorusa.

Ve škole byl problémovým žákem a jeho výstřelky musela řešit i milice. Nakonec však absolvoval v roce 1975 Učitelský ústav v Mogilevu a poté v letech 1975-1977 a opětovně 1980-1982 sloužil u pohraniční stráže Sovětského svazu jako politruk u tankistů. Po odchodu do civilu byl tajemníkem stranického výboru kolchozu V. I. Lenina ve východním Bělorusku. V roce 1985 absolvoval Běloruskou zemědělskou akademii v horkách s diplomem učitele historie, společenských věd a ekonomie. Od roku 1987 byl ředitelem sovchozu.

Politická kariéra

V roce 1991 podporoval puč proti tehdejšímu sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi a vystupoval proti rozpuštění Sovětského svazu a stoupence běloruské nezávislosti nazýval zrádci a agenty západního imperialismu. Jako jediný poslanec Nejvyššího sovětu Běloruské sovětské socialistické republiky hlasoval proti ratifikaci Bělověžských smluv z 8. prosince 1991.

Mezi lety 1991-1994 byl poslancem Nejvyššího běloruského sovětu, v roce 1993 stál v čele parlamentního protikorupčního výboru.

V roce 1994 byl zvolen prezidentem Běloruska a v roce 1996 za pomoci referenda získal prodloužení svého funkčního období a rozšíření prezidentských pravomocí. V roce 2001 byl zvolen opětovně do funkce prezidenta.

Samozvaný prezident

V roce 2024 s pomocí dalšího referenda zrušil limit, kolikrát smí být zvolen prezidentem a následně byl do funkce „zvolen“ i v roce 2006 a 2010. Všechna hlasování od roku 1996 však byla v Minsku provázena demonstracemi, které byly vždy rozehnány policií a opoziční politici byli zatýkáni a vězněni.

Od 31. ledna 2011 byly na Lukašenka a dalších několik desítek exponentů jeho režimu uvaleny sankce Evropské unie kvůli podvodům v prezidentských volbách. Navzdory tomu se Lukašenko nechal „zvolit“ popáté i v roce 2015 a v srpnu 2020 již pošesté.

Poslední diktátor v Evropě

Poslední „volby“ byly však velmi kontroverzní, neboť opoziční kandidátka Svjatlana Cichanouska měla značnou podporu voličů, takže vyhlášení „výsledků“, podle kterých Lukašenko získal 80 % hlasů provázely masivní nepokoje a stávky po celé zemi.

I když složil prezidentskou přísahu a ujal se úřadu, opozice jeho inauguraci odmítá uznat a mnoho států, včetně USA, Německa, Polska, Litvy, České republiky a mnoha dalších jej rovněž neuznaly. Lukašenko si tak vysloužil přezdívku „poslední diktátor v Evropě“, která však po chování a vystupování jeho spojence Putina dostala poněkud trhliny.