Komunisté budou slavit sto let od založení své již značně uvadající strany. Mládí světa se nám proměnilo v letité nostalgiky a poněkud vypasené funkcionáře, kteří se vozí v limuzínách západní výroby. Revolučnost upadla tak, že se to nelíbí ani všelijakým novým komsomolcům, které ovšem vedení strany ke korýtkům nepustí. Silná slova ale zaznívají.

Soudruh Jiří Vábr se 30. dubna v Haló novinách publicisticky aktivizoval a v podstatě nám shrnul, jak na tom dneska s názory ve straně jsou.

Tak třeba: „ V polovině května si budeme připomínat sté výročí od založení Komunistické strany Československa… Že si toto výročí připomínáme my komunisté, je pochopitelné, že si ho připomíná pravice pod vedením tzv. Ústavu pro studium totalitních režimů, není už tak pochopitelné, i když to svědčí o tom, jaký strach má současný režim z myšlenek, které vedly k založení tehdejší KSČ a touhy po sociální spravedlnosti. ÚSTR dokonce uspořádá na toto téma konferenci, na níž v několika panelech mají vystoupit letití antikomunisté, jako je Petr Pithart, ale především neznámí ‚historici‘ již vychovaní dobou, pro něž je toto ‚představení‘ velkou příležitostí se dobře zapsat a udělat nezbytný krok v kariéře, stačí jen ‚rozcupovat minulý režim ze všech stran‘.“

Ne, není třeba rozcupovat minulý režim, rozcupoval se sám. Respektive vyhnil, takže jak povolil dohled z Moskvy, všechno spadlo jako Potěmkinova vesnice prožraná červotočem. Proč si ale soudruh stěžuje na nové „neznámé historiky“, není jasné. Vždyť tady má i takové, kteří říkají, že nebylo všechno špatné a že režim a lidé spolu „vyjednávali“. Je jistě otázkou terminologie, jestli výslechům a bití na StB budeme říkat vyjednávání, ale budiž. Pokud se chceme jednou domluvit s mimozemskými civilizacemi, proč to netrénovat nejdřív na komunistech.

A teď pozor! Další myšlenky: „Socialismus totiž udělal něco, co kapitál celého světa straší dodnes. Zespolečenštil výrobní prostředky, zestátnil banky a dovolil si dát každému stejnou příležitost, a to podle toho, jak pracoval. To byl ovšem ‚zločin, protože vlastnit je víc, než žít‘. Majetek je totiž ‚důležitější‘ než život člověka a kvůli němu, jak píše Marx ve svém Kapitálu, se kapitál neštítí žádného zločinu, je-li naděje na co největší zisk. Proto se vraždilo v sovětském Rusku a dalších poválečných regionech, které se po Velké válce pokusily ho napodobit.“

Dále čtěte

Jak a kdy porazíme covid? Odpoví Jaroslav Flegr v novém čísle Revue FORUM

V pondělí 12. dubna vychází nové číslo Revue FORUM. V něm najdete velký rozhovor Jana Jandourka s profesorem Jaroslavem Flegrem.

V sovětském Rusku se vraždilo, to je pravda. Hodně tam vraždil jistý J. V. Stalin. Ten nechal postřílet i komunisty, co ještě dělali revoluci s Leninem. Pak vymyslel hladomor na Ukrajině, uzavřel dohodu s Hitlerem a dodával mu první dva roky války strategické suroviny, vraždil Poláky v Katyni a nakonec ponoukl československé soudruhy, aby se věšeli mezi sebou. Poslechli, jak jinak. Pro Stalina nebyl lidský život nic. Pokud nešlo o ten jeho.

Pak ještě něco z komunistické mytologie: „Za socialismu bylo zadarmo zdraví, to, co jsme vydělali navíc, zůstalo doma a placeny z toho byly sociální potřeby, v televizi jsme mohli vidět filmy a seriály o obyčejných lidech na obyčejných pracovištích, ne jako nyní, kde dělníka, který by se stal hlavním hrdinou, abys lupou pohledal, všichni měli stejné příležitosti. Zadarmo byly školy, desetitisíce bytů v ‚králíkárnách‘, jak nazval sídliště Václav Havel, se ročně rozdělovaly podle pořadníku, každý měl práci a mohl plánovat budoucnost… Je tomu tak dnes? Není a ani nemůže být, protože všemocný kapitál potřebuje svou ‚armádu nezaměstnaných‘, vydělávat na práci druhých. Proto také takový strach z minulosti, a proto i zmíněná konference ÚSTRu.“

Dále čtěte

Kupte si knihu Jana Křesadla Skrytý život Cypriána Belvy

Na e-shopu FORUM najdete unikátní román Jana Křesadla Skrytý život Cypriána Belvy. Vlastní jméno autora bylo Václav…

Zadarmo nebylo nikdy nic. To jako komunisté ty peníze nechávali růst na stromech? Lidé si všechno platili ze svých daní. Soudruzi ovšem měli ve svém speciálním zařízení pro sebe lepší péči. Je zajímavé, že za řádění kapitalismu se délka dožití prodloužila o několik let. Zřejmě komunismus škodí zdraví. Armáda nezaměstnaných je zrovna, protože víc než rok bojujeme s čínským virem, asi tak tři procenta, jinak méně. Byty rozdávané „podle pořadníku“ jsou noční můra. Víme, jak se v pořadnících čekalo celé roky a komunisté předbíhali na základě údajných zásluh. Ta doba je konečně pryč. Soudruhy postavené paneláky, kde táhlo teplo ven každou škvírou, musel vylepšit až nelítostný kapitalismus. Kdo má nějaké ty roky, pamatuje si Prahu s šedivými domy obklopenými lešením. Ne že by se tam něco opravovalo, to lešení tam bylo, aby na lidi nepadala omítka.

Stačilo přejet hranice západním směrem, aby bylo jasné, do jaké zaostalosti nás komunistický režim dostal. Zajímavé je, že lidé utíkali odsud na Západ a ne opačným směrem. Utíkalo se ale blbě, protože o tom, kdo smí tím směrem jet, rozhodovali soudruzi, asi jako když páníček dovolí pejskovi se proběhnout za barák, když je pejsek hodný.

Bylo by nejlepší to po těch sto letech konečně zabalit.