V jihočínském Chuej-čou spáchal sebevraždu čínský publicista a intelektuál Li Chuej-č‘. Vzal si dávku pesticidu na protest proti permanentnímu policejnímu dozoru a šikaně, které nepolevily ani poté, co loni na jaře prodělal mozkovou mrtvici, částečně ochrnul a jen s námahou se učil psát levou rukou.
V dopise na rozloučenou Li Chuej-č‘ popisuje policejní dozor a mluví o jeho nesnesitelnosti i bez přímého fyzického násilí. Jedná se o praxi, kdy policisté brání „nespolehlivé“ osobě v kontaktu s přáteli a okolním světem, osobně docházejí do domácnosti, kde kontrolují, čím se člověk zabývá, vnucují se jazykem politické propagandy a člověka zbavují pocitu soukromí a bezpečí i v rodinném kruhu.
Tato metoda osobního působení se v extrémní podobě uplatňuje v Sin-ťiangu v programu „čínských příbuzných“, kde se straničtí funkcionáři pasují do role jakýchsi adoptivních příbuzných, na několik dní se nastěhují do muslimské domácnosti a dohlížejí na to, zda rodinní příslušníci v každodenním životě nevykazují známky „náboženského extremismu“.
Vysoko třímat rudý prapor
Li Chuej-č‘ se narodil roku 1959 v Kantonu. Dospíval za Kulturní revoluce, prožil naděje 80. let na politické reformy a společenskou změnu, krvavé potlačení studentských protestů roku 1989 i ekonomický zázrak počátku 21. století poté, co Čína vstoupila do Světové obchodní organizace a začala profitovat z globálního propojení světové ekonomiky.
Na své dětství v jedné ze svých úvah vzpomínal takto: „Byla to doba šílenství všeobecné politizace života. V těch časech musel na konci školního roku každý žák napsat shrnutí hodin politické výchovy. Pokaždé, když jsme psali tuto úlohu, učitel říkal, že musíme začít těmito slovy: V záři Mao Ce-tungova učení, poučeni revoluční linií předsedy Maa, pod správným vedením revolučního výboru školy, mohl jsem v tomto školním roce vysoko třímat velkolepý rudý prapor Mao Ce-tungova myšlení, prosazovat proletářskou politiku, prostřednictvím vlastního života studovat a aplikovat díla předsedy Maa a dosáhl jsem přitom takových a takových známek.“
„Teprve po mnoha letech jsem s bolestí zjistil jedno: protože jsem dlouho říkal lži, věci, které neodpovídaly tomu, co jsem si myslel, můj světový názor, moje hodnoty a morálka, kterou jsem vyznával, ba dokonce i moje lidská přirozenost – to vše bylo od základů pokřiveno. Stal se ze mě člověk, který si liboval ve lži, který se oddával samolibosti, absolutní sobec. Když jsem pochopil tuto skutečnost, začal jsem se tím strašně moc trápit. A rozhodl jsem se: od této chvíle už nebudu lhát. Přísahal jsem, že budu říkat, co si myslím, a psát, co si myslím.“
Podle krátkého životopisu od Nezávislého centra čínského PEN klubu začal Li Chuej-č‘ publikovat až v roce 2008. Jeho básně a zejména společenské komentáře uveřejňované na různých blozích rychle získaly pozornost veřejnosti. Jak píše v dopise na rozloučenou, usiloval o to, přispět svými názory k celospolečenské debatě o pozvolné reformě společnosti. Rychle získal takové uznání, že se opakovaně objevoval v různých anketách jako jeden z vlivných veřejných intelektuálů.
Po nástupu Si Ťin-pchinga k moci se situace radikálně změnila. Jeho blogy byly smazány a na čínském internetu ztratil příležitost publikovat. Tehdy začal uveřejňovat články na stránkách Nezávislého centra čínského PENu, které jsou dnes jediným místem, kde je dostupná alespoň část jeho díla.
„Nejsem žádný disident…“
Li Chuej-č‘ zastával umírněné názory a věřil v možnost dialogu s politickou mocí, který povede k pozvolným reformám směrem k otevření čínské společnosti a její postupné liberalizaci. Byl přesvědčen, že rozmanitost názorů je lidskou přirozeností a není možné trvale ji potlačovat a že jen ve společné, racionální debatě za účasti nezávislých intelektuálů je možné najít cestu vpřed.
Zpočátku byl optimista, v dopise na rozloučenou však píše o ztrátě nadějí, když zmiňuje Si Ťin-pchingův projev k 70. výročí založení Komunistické strany Číny jako znamení „velkého návratu“, který je velkým neštěstím pro všechny Číňany.
O pronásledování komunistickým režimem a o svém rozhodnutí už nikdy nelhat ve zmiňované úvaze z roku 2016 napsal: „Když jsem si toto vše jasně uvědomil, začal jsem se nevýslovně trápit, někdy tak moc, že jsem už ani nechtěl žít – já, ten, kdo není žádný radikál a disident, ale jen smířlivý zastánce reforem.“
„Kromě toho vždy, než něco píšu, jsem velmi opatrný a promýšlím všechny možné okolnosti – mám jen jeden cíl, zlepšovat situaci! Reformovat! Reformovat! A nejen to, reformovat velmi zvolna! Navzdory tomu však nemám šanci, často přede mnou zavřou dveře, anebo můj článek tak prokrátí, že z něho nic nezbyde.“
Li Chuej-č‘ zemřel ráno 23. července 2021 v jihočínském Chuej-čou.
Text zveřejňujeme s laskavým svolením hlidacipes.org.
