Tomáš Karpíšek, provozovatel restaurační sítě Ambiente, „je gauner a krade“. Bez důkazů to tvrdí Bronislav Poul, řečník na demonstracích Milionu chvilek pro demokracii a politik ČSSD.
Ne že by na sociálních sítích, v tomto případě na facebookovém profilu politického aspiranta Filipa Hausknechta, nebyly jiné příklady toho, jak masivně v posledních dnech narůstá počet tvrdých útoků na jednotlivce i skupiny, které pro někoho tak či tak představují „zlo“. Poulův příklad jsem vybral proto, že představuje archetyp člověka, který sám sebe prezentuje jako alternativu k současné podobě veřejného života. Proto bych od něj očekával, že bude zosobňovat vyšší morální kvalitu, než jaká je přítomna v jisté dominující části současného veřejného diskurzu. Praxi si lze snadno zjistit: Ve vnímání pana Poula je pan Karpíšek „gauner,“ protože má restauraci a zavřel ji, případně proto, že má restauraci. Krade. Je zloděj.
Důkaz?
Není.
Tomáš Karpíšek se nejspíš bránit nebude, protože má akutnější starosti než řešit, co o něm říká Bronislav Poul.
Aspoň někdo by se takovými tvrzeními ale zabývat měl. Od ČSSD už nic takového nečekám, ta partaj je zjevně těžce invalidní. Od Milionu chvilek bych vzhledem k morálnímu étosu, s nímž operuje, nějaký postoj očekával. Sociální sítě jsou totiž veřejný prostor a vyjádření na nich mají hodnotu veřejného projevu.
Střih, jiný příběh.
Městský strážník Jiří Laštovka se stal aktérem incidentu, který vedl na základě videa zveřejněného na sociálních sítích a následného tlaku veřejnosti k jeho okamžitému odchodu od pražských četníků. Na Laštovkovu obranu se okamžitě a přesně podle zákonů akce a reakce zvedla vlna, v níž se jako smrduté bahno převalovalo volání po vládě pevné ruky, legitimizaci násilí a tak podobně.
Jestli selhal dnes už bývalý strážník Laštovka, si netroufám hodnotit. Na základě jednoho videa to prostě neumím. A vedení městské policie v Praze to také nemělo dělat takhle.
Existují přece jasně definované instrumenty, které takovouto situaci řeší. Laštovka měl být dočasně postaven mimo službu a mělo dojít k formálnímu vyšetření incidentu. Na jeho základě pak mělo padnout rozhodnutí. Místo toho si Laštovka prožil podobný lynč jako Tomáš Karpíšek.
Nezastávám se tu nikoho ze jmenovaných, troufám si ale tvrdit, že každý z nich nějakým způsobem zosobňují nepříjemnou krizovou tendenci ve společnosti. Ta pod vlivem okolností začala připouštět, že je možné o komkoliv tvrdit téměř cokoliv. Stát selhává ve své roli obránce a prosazovatele práva. Co hůř, zejména v prostředí sociálních sítí začíná být lynč považován za cosi běžného, nad čím se není zapotřebí ani pozastavit. To vypovídá o poklesu všeobecné „promořenosti“ společnosti základním právním povědomím.
Obávám se, že máme daleko větší problém než fake news, a to všeobecnou toleranci k on-line lynčování. Možná by stálo za to napřít část aktivity občanské společnosti právě tímto směrem.
Nebude to snadné. Na otázku „Máte ke svému tvrzení důkazy?“ se totiž pravděpodobně budete setkávat s odpověďmi ve stylu „Kapitalismus je loupež, OK, boomer?“ nebo „Takže vy souhlasíte s tím, že městapo fackuje děti?“.
Část lidí se očividně vzdává práva na ochranu osobnosti výměnou za možnost z bezpečí domova přes internet lynčovat. A to až do té doby, než se sami stanou předmětem lynče.
Přesně to se ale stává členům společnosti, kteří si neuvědomují, že základem vlastních práv je ochrana práv druhých, i když s nimi třeba nesouhlasíme.
