Tereza Spencerová, která krom literarek.cz s oblibou plní stránky záhadných proruských webů, je velmi pilná a zahrnuje čtenáře záplavou sdělení, která si lidé sotva stačí ověřovat. Pak nezbývá nic jiného, než postupovat metodou náhodné kontroly a podívat se, co zase o nějakém tématu T. S. tvrdí a zkusit se dopátrat, jak na to přišla.
Její smyšlenky vydávané za pravdu – třeba ohledně toho, jak existuje fotografie malého Vašíka Havla chovaného na kolenou protektora Heydricha – jsme tu už před rokem komentovali.
http://svobodneforum.cz/jan-jandourek-jak-pry-vasik-havel-sedel-heydrichovi-na-kolenou/
Spencerová tehdy vzala pasáž z románu (!) Paula Polanského Bouře a pak ji citovala tak, že vypadala jako historický fakt. Internetový lid pak tento nesmysl sdílel a někteří jedinci ve své prostomyslnosti dokonce přidávali na doklad pravdivosti fotky Heydricha s jeho malými syny.
Tohle je ale spíš jen taková historická anekdota, která může sloužit jako test lidské inteligence a schopnosti kritického myšlení. T. S. ale komentuje s oblibou i zahraniční politiku. Teď se 2. června na serveru literárky.cz pustila do odhalení západních zločinů v Libyi.
Není možné to rozebírat všechno, tak aspoň jeden odstavec. Autorka píše: „…odtajněné dokumenty prokazují, že ‚humanitární‘ agresi proti Libyi sice rozpoutaly Británie s Francií, ale zničení státu dokonaly rozkazy, které bez ohledu na nesouhlas americké generality osobně vydávala tehdejší ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová. Z jejích hacknutých e-mailů navíc vyplývá, že důvodem byla podle všeho snaha zabránit tomu, aby bohatá ropná Libye zavedla zlatem krytý dinár…“
Sama odkazuje ohledně zlatem krytého dináru na server Anonymous.
Řeč je o e-mailu, který Hillary Clintonové píše její neoficiální poradce Sydney Blumenthal a má titul: “France’s client and Qaddafi’s gold”. Blumennthal píše o úmyslech tehdejšího francouzského prezidenta Nicholase Sarkozyho ohledně Libye. Sarkozy prý chtěl: získat libyjskou ropu, zajistit francouzský vliv v regionu, posílit Sarkozyho prestiž doma, posílit francouzskou vojenskou sílu a zabránit Kaddáfímu získat vliv ve „frankofonní Africe“.
Podle Anonymous je nejvíce zarážející část e-mailu, která mluví o hrozbě vycházející z toho, že Kaddáfí má k dispozici 143 tun zlata a stejné množství stříbra. Zlato a stříbro byly shromážděny, aby bylo možné vytvořit alternativní měnu pro frankofonní africké země – zlatem krytý dinár. To by prý ohrozilo pozici takzvaného CFA franku, což je název pro dvě měny využívané v některých afrických zemích.
(Koho zajímá, které to jsou, viz mapa na wikipedia.org)
Když se podíváme přímo na wikileaks, tak se v dotyčném mailu píše, že informace o zlatě pochází od zdrojů blízkých Kaddáfímu synovi Saif al-Islamovi. Ten prý přísně důvěrně řekl, že zmražení libyjských účtů přináší problémy, ale možnosti armády to nijak neohrožuje. „According to sensitive information available to this these individuals, Qaddafi’s government holds 143 tons of gold, and a similar amount in silver.“ V březnu 2011 měly být podle těchto „citlivých informací“ dotyčné zásoby převezeny do Sabhy na jihozápadě Libye.
No ale to je asi tak všechno. Takže Kaddáfího syn prý cosi důvěrně řekl nějakým jedincům, od nich to ví Blumenthal, který to řekl válečnému zločinci Clintonové, která pak s válečným zločincem Obamou v duchu válečného zločince Albrightové zasáhli a „humanitárně“ všechno zbombardovali, abychom to popsali pojmem válečného štváče Havla.
To je samozřejmě všechno možné, stejně jako to, že podle téže korespondence si Francie pěstovala v Libyi své lidi a platila jim a slibovala pomoc, protože má v oblasti své ekonomické zájmy. To samozřejmě měla, když to bylo hned vedle. Jenom nic přímo nedokazuje, že by se Američané pustili do války, do které se jim zjevně nechtělo, kvůli nějakému zlatému dináru a Sarkozyho prestiži, která jim mohla být ukradená. Není na to žádný důkaz, je to prostě domýšlení toho, jak by to mohlo být, kdyby svět odpovídal pohledu vždy spolehlivě protizápadní Terezy Spencerové. Ta se se stejnou intenzitou rozhodně nevěnuje třeba Rusku. Aby taky ano, když publikuje na proruských webech.
Pravděpodobným vysvětlením diktátorova pádu bude nejspíš to nejjednodušší, totiž že Kaddáfí už všem lezl na nervy. Je pravda, že za jeho vlády stoupla násobně gramotnost, eliminoval islámské radikály, ženy studovaly na vysokých školách a země měla tu stabilitu, jaké diktátorské režimy mají. Krom toho se ale několikrát pokoušel odkoupit jaderné zbraně (od Číny a Pákistánu), nebo je vyvinout s pomocí Indie. Budoval arzenál chemických zbraní a sponzoroval mezinárodní terorismus. Lidé doma věděli, že bohatství se koncentruje v rukou Kaddáfího rodiny. Na vysvětlení nelibosti občanů vůči režimu není potřeba žádných spikleneckých teorií. Lidé se nebouří kvůli tomu, co mají, ale co nemají. Podle posledních čísel byla nezaměstnanost v roce 2008 21 procent a byla velmi vysoká mezi mládeží. V zemi panovala velká sociální nerovnost a k bezpečné pitné vodě v roce 2000 nemělo přístup 28 procent lidí. Na revoluční atmosféru bylo zaděláno i bez tajemných západních spiknutí.
Že je severní Afrika zamořená islamistickými silami, je historické neštěstí, které působí, že pokusy o změnu diktatur mohou vést k ještě horším koncům, totiž že místo vlády jednoho gaunera nastane boj o moc mezi mnoha gaunery a totální chaos. Za část tohoto chaosu může často bezradná západní politika, která nedomýšlí všechny důsledky a neuvažuje dlouhodobě. Některé věci ale nemá v rukách ani americký, ani francouzský prezident, ani britský premiér a tajné služby. Vidět všude spiknutí znamená podcenění historických procesů, které úmysly jedinců přece jen přesahují. Irák by se nejspíš časem rozpadl i bez prezidenta Bushe kvůli rozdělení tamní společnosti a Kaddáfí by taky nebyl věčný, stejně jako nebude Putin.
Stálo by za úvahu, jestli si náhodou v některých zemích lidé nemohou za své problémy tak trochu sami a nevymlouvají se pořád na kolonialismus a neokolonialismus a černé úmysly Bílého domu trochu zbytečně.
