Únorové mrazy zasáhly nejen Českou republiku. Období rekordně nízkých teplot zažilo hned několik dalších evropských zemí. Situace v Evropě však nebyla srovnatelná s tou, se kterou se museli vypořádat za oceánem. Přestože se v Americe potýkají s mrazy téměř každoročně, jejich letošní vlna byla silnější než ty z minulých let. Přesto se ale většina států se situací díky zkušenostem z let minulých dokázala bez větších problémů vypořádat. Jeden stát však na situaci zdaleka připraven nebyl – Texas.

Právě druhý největší americký stát jak rozlohou, tak podle počtu obyvatel, na období mrazů nebyl vůbec připraven a výsledkem byl celostátní výpadek proudu. Jak je ale možné, že přírodní vlivy tak lehce dostaly texaský energetický systém na kolena? Tato otázka ihned rozpoutala vášnivou diskuzi, ve které většina demokratických politiků ze selhání vinila izolovanost systému, kdežto jejich republikánští oponenti poukazovali na výpadek obnovitelných zdrojů.

Ať už byl hlavní důvod jakýkoliv, nic to nezmění na tom, že situace byla vskutku dramatická. Celkově přišlo o život více než 30 lidí. Stovky dalších se pak otrávily tím, že ve své zoufalosti začali ve vnitřních prostorech vytápět venkovními grily. Problémem bylo, že rekordní mrazy vyřadily z provozu až 185 elektráren. To v kombinaci s rekordní poptávkou po elektřině, která je v zimním období běžná, způsobilo obrovský nedostatek elektřiny. Domácnosti pak nejen nemohly svítit, ale ani topit či vařit. Téměř okamžitě vznikla humanitární katastrofa, kdy tisíce lidí byly nuceny opustit své domovy a vyhledat přístřeší v některém z vytápěných komunitních center.

V selhání určitě sehrál svou roli již výše zmiňovaný výpadek solárních a větrných elektráren. Ty za normálních okolností dodávají až 10 % texaské elektřiny. Podle dat texaského operátora ERCOT, který provozuje státní elektrickou síť, však bylo 16. února, kdy byla situace nejvážnější, mimo provoz až 18 000 megawattů jejich kapacity. Zatímco solární elektrárny nemohly vyrábět elektřinu kvůli nedostatku slunečního záření, jejich větrným kolegům zamrzly turbíny. Podle texaského guvernéra Grega Abbotta to pouze dokazuje že „fosilní paliva jsou pro zajištění stabilního přísunu energie potřebná“.

Nezávislost texaského energetického systému

Zároveň je však nutné zdůraznit, že v selhání sehrál mnohem větší roli výpadek dodávek elektřiny generované ze zemního plynu. Trubky a ventily přivádějící zemní plyn do elektráren zamrzly a elektrárny tak nemohly vyrábět dostatečné množství energie. Tato skutečnost byla rozhodující, jelikož texaský energetický systém do značné míry stojí právě na produkci elektráren fungujících na zemní plyn.

Dále čtěte

Příroda je v našich rukou. Principy konzervativní environmentální politiky

Tento článek píšu pro ty ze svých přátel, kteří nás konzervativce – někdy žertem, jindy ale naprosto vážně – vnímají jako nepřátele…

Podle údajů ERCOTu je až polovina texaské elektřiny generována z energie pocházející ze zemního plynu. Přestože produkce elektráren na zemní plyn nepoklesla natolik jako v případě větrných či solárních elektráren, její omezení mělo kvůli relativně vyššímu podílu v energetickém mixu na systémovém selhání větší podíl.

Proč ale Texas v této situaci nezačal odebírat elektřinu od sousedních států? Takové řešení bylo znemožněno vysokou nezávislostí texaského energetického systému. „Vina“ v tomto ohledu putuje za texaskými zákonodárci, kteří v minulých letech bojovali za co největší nezávislost texaského systému na zbytku federace. Snaha o co největší nezávislost však dává smysl: snižuje míru federálního vměšování do energetických otázek státu. To by Texasu spíše škodilo, jelikož jeho pozice zdaleka největšího výrobce energie je v mnoha ohledech unikátní.

Dalo by se očekávat, že federální vláda by ve svém rozhodování zohledňovala především zájmy menších států. Díky nezávislosti si Texas ponechal svého vlastního operátora elektrické sítě, ERCOT, a vyhnul se vládním regulacím týkajícím se cen elektřiny. Nezávislost si však v tomto případě vybrala svou daň, jelikož se kvůli ní systém ocitl v izolaci. Není ale jasné, zda byla nezávislost systému tak škodlivá, jak by se mohlo na první pohled zdát. V situaci, kdy se s rekordně nízkými teplotami potýkalo více států, je pravděpodobné, že většina z nich by stejně nedisponovala dostatečným přebytkem elektřiny na to, aby plně nahradila výpadek texaských zdrojů.

Zazimování energetické infrastruktury

Pravdu tak nemají ani konzervativci zakládající svoji argumentaci na nespolehlivosti obnovitelných zdrojů, ani demokraté poukazující na přílišnou snahu o nezávislost na federální vládě. Selhání systému však budí hned několik otázek. Především jak to, že systém nebyl na něco podobného vůbec připraven? Je sice pravdou, že letošní zima byla drastická, na druhou stranu nebyla bez historického precedentu. V Texasu se již několikrát museli vypořádat s podobnými mrazy.

V roce 2011 klimatické podmínky způsobily až 68% propad výroby elektřiny. Mrazy roku 1989 pak dokonce 84% propad. To, že se něco podobného stalo v období třiceti let již potřetí, ukazuje, jak nepoučitelní politici jsou, a pouze málokdy ve svém rozhodování zohledňují možnost katastrofického scénáře. Je obtížné nevzpomenout na paralelu se současnou koronavirovou krizí. Možnosti světové pandemie jsme si mohli být díky historickým zkušenostem dobře vědomi, a přestože se s předstihem dalo pouze těžko odhadnout, jak vážná by mohla být, mohli jsme učinit alespoň určitá opatření, která by při jejím příchodu zpomalila první vlnu šíření. Nic takového se však nestalo jak v případě koronaviru, tak v případě texaského energetického systému.

Texaské selhání s sebou nese hned několik varování. Za prvé nelze ignorovat to, že situace je pouze poslední ukázkou ničivé síly přírodních vlivů. Lze očekávat, že ty budou vlivem klimatických změn pouze sílit. S touto skutečností však pravděpodobně nelze nic udělat, jelikož zastavení či alespoň zpomalení klimatické změny je dnes již velmi obtížné. Navíc to závisí především na rozvíjejících se zemích v čele s Čínou a Indií. Nezbývá tedy nic jiného, než se na tyto výkyvy připravit. V případě Texasu by pravděpodobně stačilo, kdyby svůj systém připravil na mrazy zazimováním své energetické infrastruktury. Tak to po mrazech roku 2011 udělalo texaské město El Paso a letošní mrazy přestálo bez větších výpadků elektřiny.

Že se takové doporučení zdá naprosto intuitivní a jasné? Ano, to také je, což pouze dokládá, jak zbytečná nešťastná situace v Texasu byla. Problém totiž netkví v tom, že by se situace nedala zvládnout, nýbrž v tom, že politici pouze velmi zřídka učiní s dostatečným předstihem kroky nezbytné k tomu, aby se tak stalo. Podobně tomu je i se současnou pandemií. Lepší příprava na další zimy však už bohužel několika desítkám Texasanů život nevrátí, stejně jako jakákoliv preventivní opatření, která v budoucnu zavedeme proti šíření epidemií či pandemií, nám nevrátí ztracený rok 2020. Snad ale tyto katastrofy poslouží jako poučení a dostatečně zdůrazní nutnost připravovat systém i na ty nejhorší možné scénáře.

* * *

Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, jeho ekonomických dopadech, veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice. Institut je možné podpořit zde.