Přinášíme text dopisu ministra financí Andreje Babiše (ANO) premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD) a místopředsedovi vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavlu Bělobrádkovi (KDU-ČSL) k jednání koaliční rady a k bodu jejího programu týkajícího se činnosti daňové správy při zdanění výnosů z korunových dluhopisů:

Vážený pane předsedo vlády,

vážený pane místopředsedo vlády,

k jednání koaliční rady svolané na 13. 3. 2017, k bodu „Činnost daňové správy ve věci zdanění výnosů z korunových dluhopisů“ uvádím následující:

Považuji za skandální, že je tento bod zařazen na jednání Koaliční rady. Toto téma nevyplývá z žádného bodu koaliční smlouvy! Navíc jej nepovažuji za aktuální, jedná se pouze o pokračující kampaň vůči mé osobě, kterou je zastírána skutečná podstata celého problému, zaviněného pány Kalouskem a Sobotkou, kteří mu mohli dávno předejít, jak uvádím níže, ale neučinili tak.

Související politická debata, nebo spíš divadlo, začala, když mi pan Sobotka poslal otevřený dopis, na který jsem obdobným způsobem odpověděl (viz příloha 1). Pan Sobotka mi ovšem zapomněl odpovědět, a zejména vysvětlit, proč napáchal miliardové škody v kauze OKD! Pokud bych postupoval stejně, mohl bych požádat, jako předseda koaliční strany, aby v souladu s čl. IV odstavcem 14 Koaliční smlouvy byla svolána Koaliční rada, kde bude problém OKD zařazen na program, neboť se jedná o závažnou věc, kde soud zdlouhavě rozhoduje o škodě minimálně 6 miliard Kč.

Přesto, nebo spíš proto, ČSSD potřebuje dál živit pseudoproblém s dluhopisy. Takže se pan Votava rozhodl, jak se stalo jeho dobrým zvykem, zase využít rozpočtový výbor a pozvat si generálního ředitele GFŘ a moji náměstkyni paní Schillerovou. Oba dostali velmi stručnou pozvánku (viz příloha 2), v níž byl hlavní zájmový bod rozpočtového výboru definován poměrně jasně: „Zda vydání firemních korunových dluhopisů v určitých případech lze považovat za daňový únik“. GFŘ k tomuto bodu zpracovalo podklad, který toto téma zcela jasně vysvětluje (viz příloha 3, 3a, 3b), a to včetně všech požadovaných statistik.

Na samotném jednání rozpočtového výboru pan předseda Votava, se sobě vlastní arogancí, vůbec nerespektoval původně avizované téma a pod jeho vedením se toto jednání proměnilo ve směs zneužívání kompetencí, politických proklamací a především nátlaku na státní úředníky.

Pan generální ředitel GFŘ byl na místě ochoten vysvětlit, jakým způsobem postupuje Finanční správa při výkonu kontrolní činnosti a jaké jsou možnosti využití judikatury při aplikaci institutu „zneužití práva“. Všechno bylo marné. Odborný výklad státního úředníka byl ze strany pana předsedy Votavy nekompromisně ukončen, aby byl následně některými poslanci označen za snahu zamést celou věc pod koberec. Někteří hřeší na to, že daňová oblast je složitá a vysvětlit laicky královskou disciplínu kontrol převodních cen a aplikaci „zneužití práva“ není jednoduché. Však se také ukázalo, o co při tomto jednání rozpočtového výboru šlo skutečně a někteří páni poslanci se tím ani netajili. Ačkoliv to neuvedli do pozvánky, jediné, co je zajímalo, byl Agrofert a jeho dluhopisy.

Skutečným a jediným důvodem, proč si rozpočtový výbor za posledních 7 měsíců již potřetí pozval náměstkyni paní Schillerovou, je snaha pana Votavy získat pro sebe a svou stranu politické body. Jde o prachsprosté zneužívání funkce předsedy a některým dalším poslancům to náramně vyhovuje. Myslím, že si v tom dokonce libují. Předmětné jednání rozpočtového výboru skončilo přijetím usnesení, v němž rozpočtový výbor nařizuje finanční správě, aby šla někoho kontrolovat a upravila svou metodiku a interní taktické postupy. K rozdělování takových úkolů nemá rozpočtový výbor žádnou pravomoc. Kdoví, možná příště zaúkoluje policii, aby šla někoho obvinit, nebo se dokonce rozhodne nařizovat soudům, jak mají rozhodovat.

Vrcholem nechutnosti bylo, když pan Votava, spolu s pány Kalouskem a Stanjurou, peskovali jako malé dítě generálního ředitele GFŘ kvůli oslovení! Co si o sobě tihle poslanci vůbec myslí? Že jsou něco víc než ostatní lidi? To je jako, když za minulého režimu učitelka sekýrovala žáka, že jí neříká soudružko!

Rozpočtový výbor tímto chtěl zatáhnout finanční správu do svého politického intrikánství, a tím podrývat její těžce budovanou důvěryhodnost.

Při mém nástupu do funkce jsem našel Finanční správu prakticky v rozkladu. To jí tehdy řídil kamarád pana Kalouska, který těžce nese to, že najednou finanční správa funguje a daně se vybírají.

V přiložených podkladech, na které odkazuji výše, je vše vysvětleno podrobněji. Proto se omezím pouze na závěry, které byly finanční správou v posledních týdnech opakovaně prezentovány:

1. Korunové dluhopisy – jakožto úvěrové finanční nástroje – použité mezi spojenými osobami – patří do naprosto běžně kontrolované a doměřované oblasti. Opakuji, že ve stanoviscích finanční správy je to jasně napsáno. Nemohu za to, že někteří mají perverzní potřebu stále tuto skutečnost překrucovat;

2. Finanční správa má v této oblasti fungující a dobře nastavenou metodiku;

3. Za mého působení na postu ministra financí došlo k zavedení účinných opatření, která velmi významně zvyšují efektivitu kontrol převodních cen s výrazným pozitivním vlivem na inkaso;

4. Doměrky u společností, které vydaly korunové dluhopisy, se samostatně neevidují, protože pro to neexistuje žádný racionální důvod (a aby mě nikdo nechytal za slovo, vše je vysvětleno v příloze 3).

Dodávám, že je pro mě zarážející, že jsou někteří poslanci schopní tvrdit, že se korunové dluhopisy nekontrolují. Správa daní je neveřejná. Jak to tedy vědí? Zprávy o výsledcích konkrétních kauz nedostává generální ředitel GFŘ, nemá je ani paní náměstkyně Schillerová, natož pak já. Nemůžeme je mít. Zákon to neumožňuje. Stejně tak zákon neumožňuje nikomu z výše uvedených nařizovat, kam se má a kam se nemá jít na kontrolu a co se má nebo nemá kontrolovat.

V posledních dnech se rozvířilo téma zneužití práva. Začalo to v nedělních Otázkách Václava Moravce a pokračovalo to i na rozpočtovém výboru, i když nic takového v pozvánce na jeho zasedání avizováno nebylo. Vysvětlit toto téma laikům bez právního vzdělání v podstatě nelze. A na to někteří politici spoléhají. Finanční správa má k dispozici dostatek nástrojů pro efektivní daňovou kontrolu. Aplikace institutu zneužití práva, která je kazuistická a složitá, přichází v úvahu až poté, kdy jiné vhodné kontrolní nástroje selžou. Omezím se na konstatování, že veřejnosti bylo vše vysvětleno v reakci vydané dne 6. 3. 2017 — viz odkaz: http://www.financnisprava.cz/cs/financni-sprava/pro-media/nepresnosti-v-mediich/2017/Reakce-FS-na-obvineni-ktera-zaznela-v-Otazkach-Vaclava-Moravce-7952.

Aby bylo možné využít tento institut, musí být naplněny velmi striktní podmínky. Jednou z nich je například to, že využití jednotlivých ustanovení zákona, spolu s jeho daňovými následky, jde zcela proti úmyslu zákonodárce. Novelou v roce 2012 (zákonem č. 192/2012), resp. jeho přechodnými ustanoveními, je ale jasně vyjádřen úmysl omezit nedanění korunových dluhopisů až u těch emisí, které byly vydány po 31. 12. 2012. Tím bylo toto nedanění posvěceno zákonodárnou mocí a tím povýšeno na daňovou výhodu.

Shrnuto v bodech, byl historický vývoj této záležitosti následující:

Rok 2010 – jasný úmysl Ministerstva financí (za ministra Janoty) danit státní korunové dluhopisy.

Rok 2011 – jasný úmysl Ministerstva financí (za ministra Kalouska) nedanit korunové dluhopisy.

Rok 2011 – jasný úmysl businessu postupovat v souladu s oficiálním stanoviskem ministra financí.

Rok 2012 – jasný úmysl zákonodárce omezit tuto daňovou výhodu, ale nejprve ponechat možnost jejího využití i po 12. 6. 2012 až do konce roku 2012 a danit pouze ty dluhopisy, které byly emitované po 31. 12. 2012.

Jaká byla role pana Sobotky? Jaký byl jeho úmysl? Z vrozené zdrženlivosti se zdržel hlasování a nepodpořil ani částečné řešení problému korunových dluhopisů. Viz hlasování: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=55751(viz příloha 4). Když to shrnu, pan premiér nejen že nehlasoval pro zdanění korunových dluhopisů, ale ani nenavrhnul zdanění dluhopisů vydaných před 1. 1. 2013, i když mu v tom nic nebránilo. Problém by byl dnes vyřešen. Místo toho nyní vše pokrytecky kritizuje a zařazuje na jednání Koaliční rady.

Ještě jedna poznámka. V roce 2014 jsem si vyžádal, k problému korunových dluhopisů, od mé bývalé náměstkyně paní Hornochové informaci (viz příloha 5). Stručně řečeno mi sdělila, že korunové dluhopisy žádný problém nepředstavují.

Po této štvavé kampani, která byla vůči mé osobě rozpoutána, jsem se já – v roli poslance – rozhodl dne 20. 2. 2017 předložit pozměňovací návrh a navrhnout zdanění dluhopisů vydaných před rokem 2013 u fyzických osob, které koupily jednokorunové dluhopisy od emitentů, se kterými byly tyto osoby v době nákupu dluhopisů ekonomicky propojeny, tedy i sám sebe (viz příloha 6). Páni poslanci z ČSSD tak mají šanci napravit stávající stav.

Přístup ČSSD mě vede k závěru, že téma týkající se dluhopisů je na jednání Koaliční rady zařazeno zcela účelově, a to se záměrem živit pseudokauzu, která je cíleně namířena vůči mé osobě, kde ČSSD v tradiční spolupráci s poslancem Kalouskem, nově také s poslancem za ODS Stanjurou, pokrytecky kritizuje něco, čemu v minulosti nezabránila, ačkoliv k tomu měla veškeré předpoklady.

Vážený pane předsedo vlády, vážený pane místopředsedo vlády,

jsem přesvědčen o tom, že shora uvedená záležitost nepatří, a to z principiálních důvodů, na jednání Koaliční rady. Navíc jsem přesvědčen o tom, že by Koaliční rada měla řešit skutečné problémy naší země a ne další útoky na moji osobu.

S pozdravem

Ing. Andrej Babiš

1. místopředseda vlády a ministr financí