KOMENTÁŘ / Zdeněk Hřib byl zvolen předsedou České pirátské strany. Aby si uskupení zachovalo alespoň zdánlivou šanci na to, že se i po příštích volbách dostane do poslanecké sněmovny, nemohli se piráti rozhodnout jinak, ačkoli Hřib sám o sobě rozhodně má (zejména z pohledu Pražanů) nekonečné množství problematických aspektů. Ovšem protože vyhrál rozum, následují urážlivé reakce a okaté odchody, což je věc, kterou Pirátská strana nemusí přežít.
Šanci na zvolení měl už pouze Lukáš Wagenknecht, muž, který nebyl schopen obhájit post senátora, nedůvěryhodný člověk, který se zaštiťuje bojem proti korupci, přičemž neváhá poškozovat například českou muniční iniciativu, která pomáhá Ukrajině. Je to nebezpečná a nevypočitatelná osoba s nulovým koaličním potenciálem, což je zjevné i z toho, že jej podporovalo to nejlevicovější křídlo Pirátů.
Zdeňku Hřibovi samozřejmě můžeme vyčítat mnohé. Zejména my, kteří se čas od času snažíme projet Prahou, víme, že jeho angažmá na pražském magistrátu není pro velkou část obyvatel hlavního města právě dobrou zprávou. I tak byl ale Hřib pro Piráty jedinou možnou volbou.
Předně – umí být vidět. Zdeňka Hřiba lidé znají. Ať už mu budou nadávat, nebo ho vychvalovat, málokdo vám řekne, že není ani na jedné či druhé straně. A protože nevyvolávat žádné pocity je pro politika smrtící, jde z tohoto hlediska o vhodného předsedu strany.
Nikdo příčetný asi neočekává, že Piráti budou vyhrávat volby a že by snad byli hlavní hybnou silou jakékoli příští vlády. Proto je nutné o předsedovi strany uvažovat i z toho hlediska, zda je schopen se s někým dalším dohodnout. Ne že by Hřib byl osobou, se kterou to bude nejjednodušší, pro ostatní demokratické strany to ale hypoteticky bude možné. A o to jde, protože bez koaličního potenciálu nemá smysl do voleb chodit, pokud necílíte pouze na státní příspěvek.
Po Hřibově zvolení začali někteří členové Pirátů stranu opouštět. Komunistům nakloněná Janka Michailidu, případně někdejší europoslanec Marcel Kolaja, jehož obhajoba mandátu byla ale jedním velkým fiaskem. Straně to může prospět. Jakékoli vnitřní rozmíšky ventilované navenek je ale nutné eliminovat. A tak by bylo dobré, kdyby Piráti po uzavření svého Pirátského fóra nevylévali svá srdce na sociálních sítích, tak jak to momentálně dělá například jejich senátorka Adéla Šípová, která taktéž podporovala Wagenknechta a jejíž názory rozhodně nejsou něčím, co by mohlo ve velkém přitáhnout voliče.
Piráti nemusí být všem sympatičtí, moderní levicová strana je ale potřebná a bylo by skvělé, kdyby se jim tento otřes podařilo přežít. Záleží ale jen na nich samotných, zda je to možné.