Po kymácejícím se mostě přes Eufrat proudí hustý dav uprchlíků z irácké provincie Anbár. Snaží se uniknout před boji, které tam nově rozpoutali radikálové z organizace Islámský stát (IS), a dostat se do Bagdádu. Na druhé straně mostu je ale čekají přísné irácké hlídky, které dostaly rozkaz most uzavřít. Bagdád se obává, že s běženci se na druhou stranu řeky dostanou také členové IS. Většina běženců jsou sunnité a zákaz chápou jako snahu šíitů omezit jejich pohyb Irákem. Boje v Iráku vyhnaly z domovů na tři miliony lidí a zhruba 85 procent z nich jsou sunnité. Uprchlíků je víc než za americké invaze v roce 2003. Tehdy se však lidé mohli dostat snadno do Sýrie, která teď kvůli vlastnímu konfliktu své dveře zavřela. Před sunnity se ale uzavírají dveře také v Iráku. „Vypadá to, jako kdyby tam na té straně byla Evropa a tady Asie,“ řekl Íháb Tálib, když čekal na „bagdádské“ straně mostu na své příbuzné z Anbáru. Zdravotník Marván Abdal má poblíž pojízdnou ambulanci a nestačí se divit. „Všichni jsme přece Iráčané, toto by se v žádné jiné zemi nemohlo stát,“ citoval jej list The New York Times. OSN o krizi ví a upozorňuje, že pomoci v Iráku je nejen otázkou morálky, ale i prevencí před dalším střetem mezi sunnity a šíity. Vláda v Bagdádu nevyužívá situace k tomu, aby získala srdce menšinových a nedůvěřivých sunnitů a omezováním jejich pohybu v rámci Iráku je ještě více zatvrzuje. Ani ve dnech, kdy je most přes Eufrat otevřený, se do bezpečí nedostanou všichni. Kdo chce do Bagdádu a je z Anbáru, musí mít v hlavním městě příbuzného, který si pro něj přijede, někoho jako je Tálib. Někteří z obyvatel metropole toho využívají k „podnikání“ a své sponzorství pro uprchlíka si nechávají zaplatit. Požadují až 700 dolarů (téměř 18.000 Kč). Přísné bezpečnostní prohlídky na kontrolních stanovištích vytvářejí v oblasti západně od Bagdádu zácpy a někteří jsou nuceni vrátit se tam, kde se bojuje. Problémy jsou i na severu v iráckém Kurdistánu, který byl zpočátku vůči prchajícím velkorysý. Teď se Kurdové vzpírají přijímat tak velký počet Arabů, protože nechtějí rozmělňovat etnické složení obyvatel. Síly, které drží Irák pohromadě, slábnou a Iráku hrozí rozpad. Humanitární agentury, vyčerpané situací v Sýrii, nemají pro irácké uprchlíky dost peněz. Asi 500 milionů dolarů, které loni poskytla Saúdská Arábie, bylo utraceno do konce března a rychle vysychají také další zdroje. OSN jen pro Irák potřebuje do konce tohoto roku dalších 500 milionů dolarů. Vláda v Bagdádu lidem z Anbáru nevěří. Mezi uprchlíky jsou podle ní lidé, kteří pracují pro Islámský stát a kterým se připisují některé z pumových útoků. Tisíce sunnitů, kterým se podařilo dostat se do Bagdádu, žije ve 32 mešitách, v nichž jsou doslova zavřeni. Vládní zaměstnanci se mají na pozoru před každým, kdo má v dokladech údaj, že je z Anbáru. Imád Džásim, který vede mešitu Umm Al-Kura, proto poradil 900 uprchlíkům, kteří se do mešity uchýlili, aby z ní raději nevycházeli. „Bojíme se, mohli by tu někde být radikálové a pozabíjet je,“ řekl Džásim. Mezi běženci v mešitě je i pětačtyřicetiletý Chamís Džásim. Proti Islámskému státu bojoval několik měsíců a uprchl, až když 17. května padlo Ramádí. Jeho sousedé ale většinou zůstali doma, protože nestojí o problémy v šíitských částech Iráku. „Řekli mi, že když odejdu do Bagdádu, mohu zemřít,“ řekl Džásim. Umar Mansúr přišel z Bagdádu k mostu, aby doprovodil své příbuzné, kteří se rozhodli uprchnout. Postupem vlády je rozezlen. „Jsou to rodiny, které se tam bojí Islámského státu a tady zase irácké armády,“ ukazuje na druhou stranu řeky. Poblíž ale stojí šíitský milicionář Ísá Džábirí a ten zastává názor, jaký lze slyšet mezi šíity nejčastěji. „Ať trpí ještě víc, zaslouží si to, je to všechno jejich chyba. Podporovali Islámský stát a teď se diví, že mají jejich rodiny problémy,“ říká. Nová ofenziva proti IS může podle OSN z Anbáru vyhnat další milion lidí, a to je před Irákem teprve ohlašovaná hlavní bitva o Mosul.