Kdo je Theresa Mayová, premiérka Velké Británie, která chce pozítří 8. června od voličů získat jasný mandát v předčasných volbách pro vyjednávání o Brexitu?

Theresa je jedináček a narodila se v rodině anglikánského duchovního jako Theresa Brasierová. Vyrůstala ve venkovském prostředí v Oxfordshire. Otec patřil k takzvaným anglo-katolíkům, což je větev anglikánské církve hlásící se ke katolickým tradicím.

Navštěvovala státní i soukromé školy a pak šla na oxfordskou univerzitu, kde studovala geografii. Tam se při tanci seznámila se svým manželem Philipem Mayem. Zajímavé je, že je seznámila další studentka z univerzity Benazir Bhuttová, která se později stala premiérkou Pákistánu. (V roce 2007 se stala obětí atentátu.) Vzali se v roce 1980. Oba pak udělali kariéru v bankovnictví a Theresa pracovala pro Bank of England. Její otec zahynul v roce 1981 při autonehodě a matka o rok později na roztroušenou sklerózu.

Svou politickou kariéru začala v roce 1986 jako radní v londýnské čtvrti Merton a na této pozici byla až do roku 1994. Dvakrát neúspěšně kandidovala za konzervativce do Sněmovny až byla v roce 1997 zvolena za Maidenhead. Byla stínovou ministryní několika resortů. V květnu 2002 se stala první ženou, která předsedala Konzervativní straně a v této funkci se snažila zvýšit počet ženských poslanců a modernizovat stranu, o které pravila: „Víte, co o nás lidé říkají, že jsme strašná strana.“ Získala si pověst jako tvrdý vyjednávač. Krom toho upoutávala pozornost pro svou stylovou obuv.

Po volbách v roce 2010 se stala ministryní vnitra a ministryní pro ženy a rovnost ve vládě Davida Camerona. Tohoto druhého postu se vzdala v roce 2012. Znovu byla jmenována po vítězství konzervativců v roce 2015. Jako ministryně vnitra zaváděla tvrdší linii v protidrogové politice. Podílela se na zrušení národního identifikačního průkazu a reformovala předpisy týkající se uchovávání vzorků DNA podezřelých osob a kontroly užívání kamer. V květnu 2010 oznámila odložení deportace údajného počítačového hackera Garyho McKinnona do Spojených států. Prosazovala legislativu žádající, aby poskytovatelé internetových a mobilních služeb uchovávali záznamy o používání internetu, hlasových voláních, zprávách a e-maily po dobu až jednoho roku, pokud by policie požadovala přístup k těmto záznamům při vyšetřování trestného činu. V roce 2016 se vyslovila proti kvótám Evropské unie o přijímání uprchlíků. Podporovala deportaci radikálního islámského klerika Abu Quatady do Jordánska.

Když v roce 2016 proběhlo referendum, ve kterém se 52 procent Britů vyjádřilo pro odchod země z Evropské unie, premiér David Cameron rezignoval a ona se stala jeho nástupkyní. Sama patřila ke stoupencům setrvání Británie v EU. Říká ale, že je třeba respektovat hlas lidu. Dostala se do obtížné situace. Vyhlásila. že „brexit je brexit“, což znamená úplný odchod. V praxi to ale znamená, že bude nutno odejít podle pravidel Evropské unie, takže Británie zde tahá za kratší konec provazu. Problémem je také to, že po referendu si někteří Britové uvědomili, že brexit nebude bezbolestnou záležitostí a že by dnes referendum možná dopadlo jinak.

Několik měsíců tvrdila, že by předčasné parlamentní volby odvrátily zemi od nutnosti zaměřit se na jednání ohledně brexitu. Pak ohromila Brity v polovině dubna 2017 tím, že vyhlásila předčasné volby na 8. června. Podle ní by mohly přinést stabilitu a jistotu ve fázi odchodu Británie z EU. Někteří komentátoři tento krok interpretovali jako pokus Mayové posílit relativně malou většinu své strany ve sněmovně v době, kdy průzkum veřejného mínění naznačoval, že by konzervativci měli pravděpodobně silný volební výsledek, a když teď čelí narůstajícímu nevraživosti opozice. Lídr labouristů Jeremy Corbyn ji kritizuje za to, že změnila svůj postoj k této otázce, ale jinak návrh uvítal. Jenže těsně před volbami se náskok konzervativců začal podle průzkumů snižovat. Mayová se nakonec možná dočká toho, že potvrzení jejího mandátu nemusí být tak silně, jak by chtěla. Pomoci jí může britský většinový systém, kdy vítěz ve svém volebním obvodu bere vše. I tak by ale těsné vítězství znamenalo projev nespokojenosti voličů.

Co jí mohlo v poslední době tolik přitížit? Kromě potíží s brexitem, za který nemůže, třeba dojem, že stojí na straně prezidenta Donalda Trumpa, který není za hranicemi USA zrovna oblíben. Realisté totiž vědí, že ani ekonomická vstřícnost USA k Británii nemůže případné ztráty způsobené odchodem z Unie nijak podstatně nahradit.

Jisté je, že premiérku ještě čekají horké chvíle. Ty jí mohou způsobit i dvě kolegyně, skotská a německá premiérka. Aspoň že se bude moci spolehnout na třetí ženu, královnu Alžbětu, která jí nic zlého neprovede.