Igor Girkin – Strelkov opět využil příležitost, aby se vysmál vedení vlastní země, kterému se nedaří tažení na Ukrajině. Podle něj je neúspěch zjevný i prosťáčkům, nebo aspoň brzo bude.

„Miluju hloupou oficiálnost!“ píše známý separatista na Telegramu „Ti pitomci sami nerozumí tomu, co říkají a píší.“

Pak zmiňuje, že ministr obrany Sergej Šojgu uspořádal na velitelství společného uskupení ruských vojsk jednání o dodávkách munice. Tam Šojgu ujišťoval, že zásobování vojsk municí je pod neustálou kontrolou ruské vlády a ministerstva obrany a jednalo se o „zásobování vojsk municí a zlepšení efektivity logistiky“, také o „o několikanásobném zvýšení výroby vysoce přesné munice…“.

Dále čtěte

Už vám chyběl Marek Wollner? Předplaťte si Týdeník FORUM!

Když z televizních obrazovek zmizel dlouholetý novinář Marek Wollner, řada diváků čekala, kde se objeví. A je tu dobrá zpráva…

Zvláště poslední výrok Girkina zaujal.

„To vypadá dobře, ne? I kdyby ji zvýšili jen dvakrát – bylo by to špatné? (Mimochodem, kolikrát je to ‚násobně‘?). Ale to jen kdybychom nevěděli, že se spotřeba vysoce přesné munice ve srovnání s mírovými časy zvýšila nikoli ‚násobně‘, ale ‚řádově‘. V souladu s tím, aby vojska mohla tyto zbraně používat ‚ne po částech‘, je nutné zvýšit jejich výrobu řádově,“ píše Girkin. Pak konstatuje, že taková prohlášení „voliči spolknou“. Nebude to tak podle něj ale pořád.

„Prozatím. I mnozí z ‚hlubinného lidu‘ si už kladou jednoduchou otázku: ‚Když je u nás všechno tak dobré a skvělé, proč je válka už 14. měsíc, ztráty jsou vysoké a vítězství je dál než na jejím začátku?‘!“

Tady je třeba dovysvětlit, co myslí Girkin „hlubinným lidem“. „Hlubinný lid je většina obyvatelstva, která vede poměrně asketický život, veškerý život je ‚ze dne na den‘, mzdy jsou nízké a potřeby nízké. Takoví lidé žijí podle zásady ‚hlavně, když nebude hůř než teď‘. O politický život země se prakticky nezajímají, obecně schvalují vrcholné politické vedení země nebo se obecně domnívají, že jim do politiky nic není. Prohnilé a zkorumpované úřady obvykle žijí z jejich trpělivostí a lhostejností a dojí je jako krávu. Tento termín vytvořil Vladislav Surkov, známý ruský úředník a šéf vnitřní politiky, ve svém programovém článku ‚Putinův dlouhověký stát‘, kde uvedl následující definici: ‚Hlubinný lid má vždy vlastní rozum, je mimo dosah průzkumů veřejného mínění, agitace, hrozeb a dalších prostředků přímé kontroly a ovlivňování. Pochopení toho, kdo jsou, co si myslí a co chtějí, přichází často náhle a pozdě, a ne pro ty, kteří s tím mohou něco udělat,‘“ zní jedna z charakteristik této vrstvy obyvatel. Girkin tedy v podstatě říká, že neúspěch ruského tažení je patrný už i loajálním prosťáčkům.

Dále čtěte

Dmitrij Medveděv je zděšen ukrajinskou jadernou hrozbou. Zjevně ještě nezačal s psychoterapií

Exprezident Dmitrij Medveděv je zděšen, protože na Ukrajině vznikla petice za obnovení jaderného statusu Ukrajiny. Když se podíváme, o co…

„Hlubinný lid“ tvoří většinu obyvatelstva a je hlavním podpůrným prvkem vlády. Ta je, píše se tamtéž, „při různých volbách a referendech jednoduše krmí nejrůznějšími kecy, které lidé úspěšně spolknou a vezmou za bernou minci, a proto podporují vládu, kterou považují za svou“.

Jenže to nejde donekonečna, protože občas něco přestane fungovat. Potom malé skupiny obyvatelstva, jako jsou intelektuálové a veřejní aktivisté, mohou tuto část populace oslovit a „hlubinný lid se probudí z dlouhodobé hibernace a pochopí, že se něco děje“. „Pak začne klást podělanou spoustu otázek. S hlubinnými je to vždycky tak – dokud se jich otázka přímo nedotkne, nehnou zadkem ani o píď, ale když se jich to dotkne, mohou otevřít svá ‚mlsná‘ ústa a začít něco říkat. A protože chápou nebezpečí, které může z hloučku lidí skutečně vzejít, snaží se je úřady ukecat a uchlácholit drobnými, ale ideologicky cennými úlitbami, stejně jako minimalizací možných problémů.“

Co se bude dít dál, můžeme sotva přesně odhadnout. Putin a jeho okruh se na možný odpor připravovali velmi dlouho. Celé roky likvidovali opozici a média a získávali si fanatické stoupence. Proč se všechno tak stupňovalo, je dnes už jasné. Počítalo se s válkou. Nepočítalo se ale s tím, že bude probíhat takhle. Můžeme tedy čekat stupňující se hysterii a hledání viníků a vyhlašování zázračných zvratů na bojišti a nasazení zbraní, „jaké svět ještě neviděl“.  Po nějaké době to bude stále trapnější. Trapnost je ovšem příznakem vyhasínajících režimů, není to zbraň, která je porazí.

Pokud přijde nějaký okamžik zlomu, bude zajímavé to sledovat. Pokud možno z dálky.