Jestli je nějaká tradice v České republice poměrně nová a přesto úspěšná, je to vyvěšování tibetských vlajek na obecních úřadech. Čínskou okupaci Tibetu letos veřejně odsoudilo téměř 740 českých obcí – a přestože si samozřejmě nikdo nemyslí, že tímto krokem zemi osvobodí, jedná se o potřebné a principiální gesto.

Čína anektovala Tibet v roce 1950. Od té doby zde bylo zničeno asi 6000 klášterů během tzv. Kulturní revoluce, čtrnáctý dalajláma je nucen žít v emigraci, nespočet lidí bylo zabito zejména při krvavě potlačeném povstání, které se konalo právě 10. března 1959. To všechno musí civilizovaný svět odsuzovat a připomínat.

Česká republika se momentálně před totalitními režimy a okupanty spíše úspěšně sklání, a to zejména v osobě Miloše Zemana, který se přátelí s Vladimirem Putinem a zanedlouho v Praze uvítá také čínského prezidenta. Pražský magistrát v čele s ANO Andreje Babiše uzavírá pochybné smlouvy s Pekingem. Právě v této chvíli má smysl každé gesto, každé odsouzení, každá ukázka toho, že Česká republika je stále ještě zemí, jejímž obyvatelům záleží na lidských právech.

[ctete]48499[/ctete]

Mnoho lidí považuje vlajky na úřadech za zbytečnost. Stejně tomu bylo v době ruské okupace Krymu (a to se přidaly ještě argumenty o tom, jak Ukrajinu ovládli fašisté). Když v roce 1968 vyjadřovalo zahraničí solidaritu s okupovaným Československem, pravděpodobně se nenašlo mnoho lidí, kteří by řekli, že o podobná gesta nestojí.

Těžko si nyní můžeme říci, že půjdeme a vybojujeme svobodu pro Tibet. To ovšem neznamená, že na odsouzeníhodné kroky čínské vlády budeme zapomínat, že necháme totalitní režimy, aby si dělaly, co chtějí, že s nimi budeme mluvit jako s rovnocennými partnery. Ti, kdo potlačují svobodu, našimi partnery být nemohou. Letos by se na tibetskou vlajku proto nemělo zapomenout ani 28. března, až bude Zeman vítat svůj čínský protějšek.