V dnešní postfaktické době vytváří hyper produkce informací ve veřejném prostoru toxické prostředí. Realita je relativní, jedna „zaručená pravda“ potírá druhou. Fakta jsou zpochybňována a nahrazována umělými konstrukcemi se spoustou účelových polopravd a brutálních manipulací.
V minulosti se čekalo na ranní noviny či na večerní televizní zprávy a ještě dříve se informace, včetně fám, bludů a klamů, šířily jen ústním podáním. Dnes je náš svět přesycen informačními dálnicemi v on-line režimu. Skoro každý je lapen do nějaké sociální sítě a uzavřen v umělých bublinách. Chytré počítače a chytré telefony jsou návykové a vnikají do našich útrob stále rafinovaněji. Výklad informací a interpretace skutečnosti se stávají výnosným byznysem. Není důležité, aby někdo něčemu věřil. Ideálem manipulátorů je stav, kdy nikdo nevěří ničemu a nikomu.
Naše deklarovaná liberální demokracie a svobodná společnost má bohužel své limity a je to vidět ve chvíli, kdy naráží na svou přeexponovanou korektnost. Deficit společně sdílených hodnot a pravidel soužití je znát. Slušnost je některými chápána jako slabost. U těch, kteří se domnívají, že ten, kdo více řve, je v právu, že stačí emoce a domněnky, aby mohli obsadit místa ve veřejném prostoru a kormidlovat veřejným míněním podle předem daného zadání. Těmto manipulátorům velmi často podléhají i jinak seriózní média a nazývají to pak mylně vyvažující, jakože objektivní žurnalistikou. Model pět minut Hitler a pět minut Židé je zhoubný, rozleptávající společnost. Agresivní vyznavači tmářství a extremismu, ať již jsou jejich pohnutky, motivy a závislosti jakékoliv, se dožadují údajné spravedlnosti, odvolávajíce se na demokracii a pluralitu názorů. Tím, že dostávají i ve veřejnoprávních médiích obrovský prostor, tak připívají k vědomé ostré polarizaci společnosti.
I kvůli tomu u nás spoluurčovala parlamentní politiku komunistická strana ještě 30 let po roce 1989. Večer co večer nás salónní bolševici přesvědčovali o svých „pravdách“ v České televizi. Na tomto principu jsou postaveny mnohé dramaturgické koncepty zejména diskusních pořadů, ale ona jejich údajná vyváženost je patrná i ve zpravodajství. Prý je to také kvůli tomu, že průměrný divák má raději souboje než strohou osvětu a kultivovanou debatu. Citace z těchto formátů pak ihned obsazují titulky internetových médií a jejich diskuse. Červík pochybnosti zasel semínka a ta si pak již žijí svým životem, za vydatné pomoci trollích farem jakožto předvojů hybridní války.
Ona hra na „otevřenost“ často legitimizuje nemorální postoje, ale i zastánce nejtemnějších sil našich nedávných dějin i dnešních autoritativních režimů. Ta okázalá korektnost udělá z jasného trestně stíhaného podvodníka jen údajného podvodníka. Lež je prezentována jako alternativní pravda. Fakta pak již nic neznamenají.
A bohužel to vidíme i dnes ve velmi dramatickém tématu covidové pandemie. Včerejší odpůrci jediného migranta, konceptu společné Evropy a naší hodnotové západní orientace mají nové téma – relativizování nebezpečí šíření nemoci covid-19, zpochybňování očkování a také dodržování epidemiologických pravidel.
Na jednom pomyslném pódiu stojí soudem uznaný antisemita, vedle něj náčelník extremistické strany, „populární parlamentní Flákanec“, „kouzelník Žito“, extravagantní prý miliardář a další „udatní bojovníci“. Aktivně jim asistuje bývalý prezident, který karikuje sebe sama, a také několik právníků a lékařů, kteří této sestavě mají dodávat umělý punc serióznosti. Proč to dělají, vědí jen oni sami, možná v naději, že pak budou kapitalizovat svá jména a pozice, anebo se chtějí jen zviditelnit.
Tento způsob bezbřehé demokracie nemá daleko k rozkladu společnosti. Tuto dnešní eskalaci sledujeme v době, kdy se u nás ve velmi složité ekonomické a sociální situaci střídá vláda, kdy před námi leží portrét odcházejícího babišismu a jako zákusek dostáváme lánské akvarijní exhibice unavené hlavy státu. Ještěže budou Vánoce a na chvíli se od toho bláznivého světa kolem nás odpojíme…I když i o Vánocích nás čeká vánoční poselství z Lán a týden co týden Čau lidi z Průhonic. Komentáře netřeba.