Při sledování poslední mediální nadprodukce Velkého náčelníka České republiky se mi vybavila americká oscarová komedie z roku 1963 „To je ale bláznivý svět“ s báječným Spencerem Tracym v hlavní roli. Je to snímek o tom, kterak ukrytý balík peněz udělá z náhodných svědků autonehody dravé šelmy. I náš vůdce v pozici hlavního krizového manažera pořád něco hledá a používá u toho různé lsti a mazanosti.
S výbavou koňského handlíře komplikuje klidné, věcné a racionální řešení koronavirového ohrožení. Ukazuje nám své sobecké predátorské způsoby i ve chvíli, kdy bychom spíše očekávali srozumitelný civilní projev, adekvátní alarmující situaci. Toho však není schopen. Jeho parketou jsou živelná improvizace, agresivní sebeprezentace, balast a chaos. Nic na tom nemění, že je workoholikem. To je nyní v jeho podání zjevně spíš minus než plus, a to pro nás pro všechny. Připadá si jako Napoleon, který uvěřil své falešné dokonalosti. On nikdy nepochopí, že stát není jeho firma. Je to marné, je to marné, je to marné.
Jednou přijde doba, kdy budeme zase přemýšlet, koho volit. Až přežijeme různé katastrofy, virózy a psychózy, ale i zmar z produkce všehoschopných. 2. 6. 1992 pronesl Václav Havel tuto žádost či prosbu občanům tehdejšího Československa (právě nyní je velmi aktuální): „Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, nejsou schopni a ochotni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“
Tehdy Václav Havel nemohl tušit, že někdo po dvaceti osmi letech propojí bez skrupulí ekonomickou, politickou a mediální moc a uchvátí celý stát, a dokonce si udělá z jeho občanů svoje rukojmí i ve vážné době epidemie nebezpečného viru. To není jen bláznivý svět, to je svět naruby, nebezpečný svět bez pravidel, svět bez elementárních hodnot, který plodí permanentní krizi důvěry a odpovědnosti. To je svět, který právě sledujeme v přímém přenosu. Bohužel. Trpí tím mnozí ve všech úrovních společnosti a správy země. A náš pyšný páv se drze nakrucuje a poučuje zahraničí. To už není k smíchu, to je k pláči.
