Vymyslíte pobuřující nadpis, přidáte pobuřující fotku a potom už jen čekáte, až se slušní Češi pobouří a začnou psát nenávistné komentáře.
Stačí tak málo. Říct, že nám zase něco berou a jsou proti nám. Že z nich jde strach a ohrožují nás. Sociální sítě, které přejí zkratkovitosti, chytí do svých oček vždycky někoho, kdo se zrovna potřebuje vypsat. Komentáře tady nezřídka připomínají stoku, kam si lze snadno odplivnout jedovatou slinu. Toho jedu přibývá.
A teď ty plivance mají mít stopku. Jak jinak než od Evropské unie. Jenže ono je to trochu jinak.
Je to paradoxní a úsměvné. Na emoce tak trochu hrály i články, které se zmínily o kodexu chování na internetu, na němž se tento týden dohodla Evropská komise s firmami provozujícími sociální sítě Facebook, Twitter nebo Youtube. Některé redakce zvolily (možná náhodou, možná záměrně) křiklavé titulky, v nichž se objevuje slovo cenzura, a to samozřejmě ve spojení s Evropskou unií. A to už stačí, aby vyvolalo vášně.
Tady se ukazuje, jak tenká je hranice mezi skutečností, interpretací a snahou prodat článek. Mimochodem, pojem „cenzura“ je oblíbený u všech zapálených českých vlastenců, kteří si píšou své vlastní plátky. Samozřejmě necenzurované a s „ověřenými“ informacemi. Jak napsal kdysi Karel Čapek: „Stačí tvrditi, že někdo řekl, že slyšel vypravovat, že kdosi velblouda viděl. Nebo o velbloudu stále mluviti, ač komára jest viděti; což třiatřicetkrát se opakovati má, načež každý v komáru bude velblouda vlastníma ušima viděti.“
Proti svobodě slova, nebo pro svobodu?
Takže co se to děje v té Evropské unii a o co nás chce ta macecha zase okrást?! Podle kodexu, na kterém se Evropská komise s provozovateli sociálních sítí shodla, se mají snažit do 24 hodin od nahlášení „závadný obsah“ prověřit, a pokud bude nelegální, mají ho smazat nebo k němu deaktivovat přístup.
Každého svobodomyslného člověka tohle přece popudí! Svoboda slova je základem demokracie. A přijít o ni jen proto, že si frustrovaní lidé – často schovaní za rouškou podivné fotky a zvláštního jména – potřebují odplivnout jed, kterým se dusí? Tudy cesta nepovede.
Jenže bránit svobodu a demokracii je nutné. Víme, kam nás lhostejnost může dostat. Nástup fašismu nebo komunismu podporovala taky levná hesla psaná na sloupech nebo letácích. Jen tak pro zajímavost, internetem zrovna koluje leták, kterým lákali své stoupence čeští fašisti. Ta podobnost s jednoduchými hesly, která se objevují na sociálních sítích, těch moderních vývěsních skříních, je děsivá.
Jenže ono to s tou cenzurou ze strany Evropské unie nebude tak horké, jak se z titulků mohlo zdát. A tak tisková mluvčí Zastoupení Evropské komise v Praze uváděla vše na pravou míru. „Za prvé, cenzura je zpravidla někým nařizována proti vůli samotného autora. Za druhé, jedná se o pravidla nastavená samotnými firmami, o nichž si samy firmy rozhodují, takže nemůžete říkat „EU nechá blokovat“. Za třetí, trestně postižitelný je obsah nenávistný, zjevně vyzývající k násilí, tedy nikoliv nenávist samotná,“ uvedla Karolína Kottová, kterou citoval online deník Echo24.cz.
Se společnostmi provozujícími sociální sítě jednala začátkem týdne také eurokomisařka pro spravedlnost Věra Jourová (ANO), která na svém Twitterovém účtu napsala: „The Internet is a place for free speech, not hate speech, IT companies commit to review&remove online.“ Upozornila současně, že jsou to právě sociální média, která jsou teroristickými skupinami využívána k radikalizaci mladých lidí a k šíření nenávisti nebo násilí.
Pravdou ale je, že nejde o nic nového. Například Facebook běžně umožňuje tzv. „nahlásit příspěvek“. „Vyvíjíme neuvěřitelné úsilí, abychom lidem umožnili vyjádřit se a současně zajistili prostředí, ve kterém panuje vzájemný respekt,“ podotkla Monica Bickert, ředitelka pro globální politiku společnosti Facebook. Pozadu nezůstává ani konkurenční Twitter, který v minulosti už zablokoval na 125 tisíc účtů, především těch, které propagovaly organizaci Islámský stát.
Hranice mezi nenávistí a svobodou projevu
Otázka, která celou dobu visí ve vzduchu je jasná. Jak poznat příspěvek, který by měl být zablokován? Zatímco v české kotlině s rozlišováním, co je svoboda projevu a co je už podněcování k nenávisti a násilí máme problém, Karen White z Twitteru si myslí, že hranice je jasná. Konec konců pravidla pro rozlišení mezi obsahem, který uráží, šokuje nebo znepokojuje část obyvatelstva, anebo skutečně podněcuje k nenávisti, zavedl i Evropský soud pro lidská práva.
Podivné je spíš to, že zase řešíme důsledky, nikoli příčiny. A jak tady v České republice dobře víme, skoro všechno se dá obejít. Konec konců, diskutující pod články, které informovaly o cenzuře ze strany EU, už na to přišli.
„Tak budeme říkat a psát chudáčci imigranti místo přivandrovalí vyžírkové a už to nikdo nemůže označit jako nenávistné,“ napsala jedna z nich. „Nebo budeme psát: jsem nešťastný, že se jim u nás nelíbí a že jim dva tisíce eček na měsíc pro jednoho nestačí. Urychleně nasaďte těm bílejm xenofobům vyšší daně,“ podotýká další.
A do toho trochu jiný názor: „Anebo jen nebudete psát o tom, že byste je chtěli střílet na hranicích, že je super, když se topí muslimské děti. A v diskusích se začne argumentovat více fakticky, méně pocitově. Při čteních určitých diskusních vláken je člověk rád, že Facebook, Twitter a podobné firmy dbají na zásady slušnosti a podobné věci budou odstraňovat.“
Jo, člověk je nakonec rád, že na slušnost diskutujících dohlíží někdo jiný. Jako na malé děti: „Víš Pepíčku, to nemůžeš Aničce takhle říkat“. Jenže tím, že se nenávistný příspěvek smaže, přece z hlavy toho, kdo ho napsal, nezmizí. A to je ten průšvih.
