Vystoupení Atén z eurozóny považuje prezident Miloš Zeman za rozumné řešení řecké krize. Na tiskové konferenci to v úterý řekl jeho mluvčí Jiří Ovčáček.
„Pan prezident je sice i nadále přesvědčen, že Česká republika by měla vstoupit do eurozóny, ale na druhé straně plně uznává protiargument, že finanční situace Řecka nepodporuje tento vstup, protože jako člen eurozóny by Česká republika musela platit řecké dluhy.“
Podle Zemana nelze žádat od českého daňového poplatníka, aby kryl dluhy jiného státu s neurovnanou hospodářskou politikou. „Proto pan prezident považuje za rozumné řešení vystoupení Řecka z eurozóny,“ řekl Ovčáček.
Že by Řecko mělo odejít, na tom se shoduje řad expertů. Stejně tak se ale objevují důvody, proč to není dobré teď.
Předně není na řecké straně žádná síla, která by se hlásila k opuštění eurozóny. Nic takového nebylo ve volebním programu Syrizy, nic takového nechtěli Řekové v nesmyslném referendu. Jak si někteří romantičtí odpůrci Unie mylně představují, Řekové nemají nic ani proti Unii. Proč taky, když dostli tolik dotací.
Těžko si představit, kdo by teď mohl zajistit zavedení samostatné měny. K tomu může jednou dojít, ale to se bude muset objevit nějaký neprůstřelný politický génius, který to vlastnímu lidu, aspoň jeho podstatné části, vysvětlí. To zabere několik let a nikde není řečeno, že se to povede. Do té doby jsou návrhy na odchod země z jednotné měny nejspíš jen idealistickým přáním.
Jak píše o Řecku národohospodář Karel Kříž na serveru Echo 24: „Bylo by lepší, kdyby Řecko eurozónu opustilo? Ze střednědobého hlediska určitě ano, ale bezprostředně by eurozóna prošla poměrně významným chaosem. V Řecku totiž momentálně není nikdo, kdo by měnu oddělil a tento proces zorganizoval. Není tam nikdo, kdo by celému projektu ‚Drachma‘ dal duši a smysl. Řekové by se pravděpodobně spíše odhodlali k výše zmíněnému penězokazectví (ilegálnímu tisknutí eura, pozn. J. J.) a v nastalém chaosu by pravděpodobně bylo potřeba vojenského převratu, aby dezorganizovanou zemi dali vojáci aspoň trochu do pořádku a dovedli ji k novým volbám. Došlo by i na lístkový systém a mezinárodní distribuci potravin.“
Ale co s tím?
Jestli by to skutečně muselo být tak temné, to můžeme přenechat věštcům všeho druhu. Je ale zbytečné radit k něčemu, co se nedá dost dobře za rozumných podmínek uskutečnit. Zbytečné ovšem není uvažovat o tom, jestli eurozóna nakonec v této krizi obstála. Výraz „obstála“ se v situaci, kdy si jedni nezodpovědně půjčovali a ti další jim peníze neodpovědně poskytli, používá jen těžce. Faktem je, že to zřejmě bylo jediné přijatelné řešení, které by neznamenalo kapitulaci před marxistickým vydíráním Atén. Z tohoto hlediska je na tom eurozóna o něco lépe, než kdyby nastalo domino podobných požadavků od radikálních stran v jiných zemích. Že ale celé dění kolem jednotné měny nebylo příliš motivující ke vstupu do klubu zemí společné měny, to snad nikoho neudiví. Kdo by se do spolku s takovými problémy hrnul.
Není jen jasné, jaké by mělo být naše kritérium pro přistoupení. Čekání na to, až Řecko odpadne samo od sebe? To je spíše negativní vymezení. Politici nějak předstali mluvit o tom, proč by mělo být euro výhodné a jak mohlo tak dlouho přežít, kdyyž je údajně tak mizerné.
Nebo o tom má rozhodnout referendum, kde sotva budou lidé vědět, o čem vlastně hlasují? Referendum je často jen alibistický manévr, který politikům umožňuje vyhnout se odpovědnosti.
Zeman má svým způsobem pravdu, je to ale pravda, která nám nějak neříká, co bychom měli prakticky s naším přistoupením k euru udělat. Pokud to Zeman ví, mohl by nám to říct. Je přece prognostik, tak ať nabídne aspoň nějaké scénáře.
