Ukrajinský prezident Zelenskyj se poprvé od začátku ruské invaze vydal za hranice. Zamířil na návštěvu svého nejdůležitějšího partnera, Spojených států amerických. Washington potvrdil, že Kyjevu dodá baterii jednoho z nejpokročilejších protiletadlových a protiraketových systémů na světě Patriot. Zelenskyj na to prohlásil, že by jeho země ráda těchto zbraní dostala více. Mezi přítomnými novináři to vzbudilo lehký smích. Ukrajinský prezident pak před americkými zákonodárci opět potvrdil, že je zdatným řečníkem. Jeho návštěva Spojených států a jeho strhující projev v americkém kongresu se zapíší do dějin. A to bez ohledu na to, jak válka dopadne.
Zelenskyj si dával velice záležet, aby svá děkovná slova neadresoval jen přímo prezidentu Bidenovi, ale celé americké společnosti. Několikrát proto zmínil jak obyčejné Američany, tak kongres. Nešlo o náhodu, protože právě kongres, tedy přesněji řečeno sněmovna reprezentantů, bude mít v rukou další pomoc statečně se bránící zemi. Zatímco vojenské vybavení by mohlo dál proudit tak jako tak díky již schválenému zákonu o půjčce a pronájmu, finanční pomoc by kongres mohl zastavit.
O větší kontrole, kam pomoc směřuje, mluvil už před listopadovými volbami Kevin McCarthy, který se jako republikán uchází o křeslo předsedy sněmovny. Jeho spojenkyně a věrná fanynka bývalého prezidenta Trumpa pak v kampani přímo slíbila, že pomoc zastaví, a na Zelenského návštěvu reagovala tweetem, v němž Zelenského titulovala jako stínového prezidenta a Ukrajinu za 51. stát USA. Ruská propaganda se jistě tetelí blahem.
Soutěž o nejnechutnější reakci ale s přehledem vyhrál syn bývalého prezidenta Donald Trump mladší, který Zelenského označil za mezinárodní tzv. „welfare queen“ (žena zneužívající sociální dávky, termín použitý v kampani Ronaldem Reaganem). Shoda americké veřejnosti na podpoře napadené země bohužel vykazuje první trhliny a právě republikáni ji schvalují čím dál tím méně. Právě to by ale mohla Zelenského návštěva změnit.
Republikáni a Trumpovo dědictví
Hlavním hlasem proti další pomoci Kyjevu jsou v republikánské straně příznivci bývalého prezidenta Trumpa. Jeho pozice se po neuspokojivém výsledku v listopadových volbách nebývale otřásá. Podle průzkumů by jej v primárkách mohl předčit guvernér Floridy Ron DeSantis. Od vyhlášení své kandidatury neuspořádal žádné setkání s voliči. Proti doporučení sněmovního výboru vyšetřujícího útok na kapitol obžalovat Trumpa z několika trestných činů se neozvali ani mnozí jeho bývalí spojenci.
Bylo by hezké, kdyby se republikáni začali Trumpova dědictví zbavovat právě tím, že se jasně postaví za Ukrajinu a proti proruskému křídlu, které Trumpovi sirotci ve straně představují. V obou komorách kongresu je dost republikánů, kteří pomoc zemi napadené Ruskem podporují. Otázka ale je, jak se zachovají vedoucí postavy, a především Kevin McCarthy, který potřebuje skoro každý hlas, aby se mohl stát předsedou sněmovny.
Zároveň bude ale záležet i na tom, zda Zelenského návštěva dokáže v Američanech opět vzbudit zájem. V prvních fázích je nesporně inspirovala i jeho slavná slova odmítající nabízenou evakuaci. Američané mají rádi tento typ hrdinů, kteří se nevzdají ani tváří v tvář ohromné přesile. Připomeňme si, že v době, kdy Zelenskyj ona slova pronesl, si většina analytiků i na Západě myslela, že Ukrajina brzy padne.
Zelenskyj v kongresu
Zajímavou a lichotivou paralelu použila odcházející předsedkyně sněmovny Nancy Pelosiová. Ta prohlásila, že její otec byl členem sněmovny, když v ní vystoupil Winston Churchill, a že Zelenského návštěvu vnímá jako pokračování rodinného odkazu. Srovnání s premiérem osamoceně bojující Británie ve druhé světové válce není od věci. I tehdy se v kongresu ozývaly hlasy volající po tom, aby se Amerika soustředila především na sebe.
I předseda senátu republikán Mitch McConnell se vyjádřil pro pokračování pomoci Ukrajině. Vzhledem k rostoucí opozici ve straně ale zvolil spíše pragmatickou rovinu a zdůraznil, že podpora Ukrajiny znamená snížení hrozby Evropě ze strany Ruska, a tak je v americkém zájmu. Ruská propaganda to může vydávat za důkaz, že USA chtějí válčit do posledního Ukrajince, jak chce. Pravda je ale taková, že porážka Ruska je v zájmu všech, kteří nechtějí, aby vítězilo právo silnějšího. Navíc nebýt odhodlání samotných Ukrajinců, všechny zbraně světa by byly k ničemu, jak ukázal případ Afghánistánu.
Zelenského projev
Prezident Zelenskyj také vystoupil před společnou schůzí obou komor kongresu, což je ctí, které se jen tak někomu nedostane. Přivítal jej bouřlivý potlesk a cestou k pódiu si s ním skoro každý chtěl podat ruku. Za potlesk, který až na potřetí úspěšně přerušila předsedající schůze Pelosiová, opakovaně děkoval a prohlásil, že potlesk patří jeho národu. Projev začal poděkování všem Američanům a až teprve potom oslovil Pelosiovou a viceprezidentku Harrisovou.
Pak už se obrátil k členům a členkám kongresu. Když mluvil o členem ukrajinské diaspory, kongres opět povstal a tleskal. Potlesk pak jeho projev přerušil ještě mnohokrát, třeba když řekl, že Ukrajina navzdory předpovědím žije a brání se, nebo když prohlásil, že se osvobodila od ruské tyranie. Zajímavé bylo, když zdůraznil, že jeho země bojuje proti Kremlu nejenom za svou svobodu, svobodu Rusů, kteří se musí oprostit od Kremlu úplně stejně, a osvobození území. Zelenskyj řekl, že jde o to, v jakém světě budou žít naše děti a vnuci.
Zajímavé bylo, když odkázal na druhou bitvu v Ardenách, ve které se americké síly bránily zuřivému útoku Hitlerových obrněných divizí, které chtěly zvrátit situaci na západní frontě. Stejně jako oni podle něj i Ukrajinci budou letos o Vánocích bojovat s Rusy a neustoupí. Zelenskyj také zdůraznil, že Ukrajinci nechtějí, aby za ně Američané bojovali. Americké tanky a letadla podle něj Ukrajinci dokážou ovládat sami.
Šlo o nepřímou výzvu, protože Kyjev zatím americké těžké zbraně a letadla nedostal. Ukrajinský prezident dále podotkl, že pomoc jeho zemi není charita, ale investice do větší bezpečnosti světa. Nejsilnějším momentem ale asi bylo, když boj Ukrajinců za svobodu přirovnal k americké válce za nezávislost. Amerika je svobodná, protože o svobodu bojovala. Ukrajina si přeje být také svobodná a je také ochotna za to bojovat. Celou pasáž pak zakončil předáním vlajky podepsané obránci Bachmutu. S výjimkou několika republikánů mu tleskal celý kongres.
Co Ukrajina potřebuje k úspěchu a co je úspěch
Je ale potřeba si všímat i potenciálních neshod. Biden sice prohlásil, že Amerika bude Ukrajinu podporovat, dokud to bude potřeba. Zároveň ale na otázku, proč Ukrajině nedat hned všechno, co potřebuje, aby osvobodila všechna okupovaná území co nejdříve, odpověděl, že Washington dá Kyjevu vše, co potřebuje na obranu. Zároveň dodal, že pomoc je třeba koordinovat se spojenci v NATO, a ti sice chtějí pomoci Ukrajině, ale nechtějí válčit s Ruskem.
Proto Biden také zdůrazňoval, že patrioty, které mají být nově dodány, jsou obrannou, a nikoliv útočnou zbraní. Západní spojenci vlastně už od začátku trvají na tom, že cílem jejich dodávek je umožnit Ukrajině se bránit. To samo o sobě neznamená, že by bránili osvobození okupovaných území, ale snaha konflikt neeskalovat je zjevná. To nemusí být však nutně na škodu. Eskalace je jednak potenciálně ohromným nebezpečím a také by mohla podkopat ukrajinské vítězství. Pokud by se Putinovi podařilo přesvědčit ruskou společnost, že je skutečně ohrožena, dokázal by ji mobilizovat způsobem, který by i bez jaderných zbraní mohl vést k vítězství na bojišti.
Toho lze docílit buď okamžitou mobilizací veškerého potenciálu, nebo vytrvalostí, na kterou teď ruský diktátor nejspíš vsází. Jeho boj proti fašismu je vědomou snahou, aby se Rusové rozvzpomněli na velkou vlasteneckou válku. Naším cílem by mělo být, aby agresi proti Ukrajině vnímali spíše jako imperiální rusko-japonskou válku, které se podobá daleko spíš. Eskalace tento cíl podkopává. Pozitivní každopádně je, že Biden potvrdil, že o tom, co je spravedlivý mír, si musí rozhodnout sama.