Slované vítají Varjagy ve Staré Ladoze – obraz Viktora Vasněcova (1913) FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
KOMENTÁŘ / Už ani nevím, k jakým bohům se mám modlit, abych přestala vidět projevy arogance některých Rusů. Jako by existovalo nějaké automatické tlačítko, které se stiskne, pokud úřady evropských zemí přijmou opatření, která se dotýkají zájmů držitelů ruských pasů. Tentokrát ohlušující věta „To je rusofobie, diskriminace a nacismus!“ zaznívá ze dvou důvodů: jednak proto, že český parlament navrhl udělovat občanství Rusům pouze v případě, že se vzdají ruského občanství, a jednak proto, že ruští občané, kteří trvale žijí v Lotyšsku, ale nesložili zkoušku z lotyštiny, začali dostávat dopisy s příkazem k vyhoštění.
Začněme Českou republikou. Řeknu to hned pro všechny, kteří se bojí přílivu špionů z Ruské federace a tsunami roztrhaných ruských pasů. Je třeba si uvědomit a přijmout jako fakt, že i bez této podmínky budou Rusové nadále dostávat občanství v jiných evropských zemí a důstojníci FSB a GRU tak budou cestovat po zemích EU, aby likvidovali nepřátele Putinova režimu a plnili úkoly přijaté od ruské vlády.
Ale iniciativa českého parlamentu podle mého názoru dokáže tento příliv když ne zastavit, tak alespoň zpomalit. Klid, nikdo nebude vydávat české pasy, jakmile někdo na celnici ostentativně roztrhá pas ruský. Snad si nemyslíte, že je to tak jednoduché?
Projít všechny úrovně počítačové hry
K získání občanství potřebujete povolení k pobytu, povolení k trvalému pobytu, pak projít několika kruhy pekla, kdy musíte dodat řadu dokumentů a dokladů, složit jazykové zkoušky a zkoušky z reálií a prokázat, že jste se plně integrovali do české společnosti. Uvedla jsem to stručně, ale než se někdo dostane ke konečnému cíli, může to i vzdát v soutěži s byrokracií.
Mnoho lidí, včetně Rusů, ani nechce získat občanství, vždyť povolení k trvalému pobytu jim dává stejná práva, kromě účasti ve volbách a práci ve státní službě. Povolení lze získat po třech a více letech (podle země) legálního a nepřetržitého života ve státu.
Jenom v případě, že jste se stali národním hrdinou, například vynalezli lék proti rakovině nebo zabránili teroristickému útoku a zachránili tak tisíce životů, máte šanci získat občanství hned, v ostatních případech je získání vytouženého pasu stejný úspěch, jako když se vám podaří dostat k bossovi v té nejsložitější počítačové hře: můžete projít všemi úrovněmi, ale není zaručeno, že na konci zvítězíte a přežijete.
A představte si, že teprve v této úplně poslední fázi, kdy člověk projde tím vším, musí učinit rozhodnutí o přerušení vztahů s Ruskem. A řeknete si, co může být jednoduššího než vzdát se ruského pasu?
Vodka z maminčina mrazáku
Mnozí Rusové se zastaví jen u získání povolení k trvalému pobytu, čímž to českému byrokratickému systému usnadní. Sami jistě už pochopili, že mnoho takzvaně liberálně smýšlejících Rusů věří stále v krásné Rusko budoucnosti, mnozí tam mají přátele a příbuzné, funguje též nostalgie po pelmeních a vodce z maminčina mrazáku. Pokud už se někdo rozhodne zbavit ruského pasu ve prospěch českého, znamená to, že se plně asimiloval a sdílí evropské hodnoty.
Představte si, jaká je to vlastně past, protože pokud ruská vláda z nějakého důvodu někomu pak přizná i ruské občanství, je to vlastně varovný signál, že ten člověk by už neměl být vpuštěn zpátky do Evropy. A není žádným tajemstvím, že Putin a jeho okolí považují všechny ty, kteří odjeli do zahraničí, za svého druhu zrádce, a možná jste viděli i videa, na nichž jsou ti, kdo spálili své pasy, vězněni a nuceni nahrávat veřejné omluvy.
Myslíte si, že současný ruský režim může odpustit těm, kteří se zbavili svých pasů? Ne. Stejně jako neexistuje žádná záruka, že tento režim brzy zmizí. Ale pokud se režim z nějakého důvodu rozhodne „zrádci“ odpustit, znamená to, že ho za zrádce nikdy nepovažoval.
Těžká zkouška z lotyšského jazyka?
Co se týče situace v Lotyšsku, připadá mi dost zvláštní, že člověk může trvale žít v nějaké zemi a neumět její jazyk. Pokud bere Lotyšsko jako svůj domov, a ne jako místo, kam přišel, protože je plné Rusů, neměl by mít se složením zkoušky žádné problémy. Ale pokud Rusům, kteří tam žijí už léta, vadí, že místní obyvatelé při oslovení nepřecházejí do ruštiny, znamená to, že buď neměli v plánu se asimilovat, nebo si chtěli prostředí přizpůsobit podle svých představ.
Možná bych chápala jejich rozhořčení, kdybychom se nebavili o počáteční jazykové úrovni A2: to je mluvená lotyština. Ale mnoho Rusů žijících v Lotyšsku nebylo schopno složit ani tuto zkoušku. Někteří si stěžovali, že je těžké učit se cizí jazyk v dospělém věku, a jiní to prostě odmítali. Podle zákona je v případě neúspěšné zkoušky povolení k pobytu (včetně trvalého) v Lotyšsku zrušeno a po obdržení výzvy má osoba 30 dní na opuštění země, jinak započne řízení o nuceném vyhoštění.
Pokud Rusové přijíždějí do Lotyšska kvůli bezpečnosti, mohou kvůli ní chodit i na jazykové kurzy. Ale pokud chtějí v Evropě jen žít, měli by dodržovat pravidla země a nestěžovat si. Funguje zde stejný princip jako u islamistů, kteří v evropských zemích požadují právo šaría.
Je pro ně těžké se přizpůsobit a v určitém okamžiku si uvědomí, že zde nikdy nebudou jen „mezi svými“, a tak se rozhodnou požadovat, aby se ostatní přizpůsobili jim. V obou případech se vede mnoho řečí o lidských právech. Pokud jsou něčí práva skutečně porušována, měl by se obrátit na soud, jak se to dělá v civilizovaném světě.
Ruská toxická mentalita
Dala bych cokoli za to, abych mohla být u jednání, kde se budou takoví lidé v Evropě bít za možnost kamenování žen (islamisté) a jiní za to, že se prostě nehodlají naučit jazyk země, ve které se usadili (Rusové). Nemyslím si, že soudce automaticky přejde na ruštinu, jak by si snad Rusové jakožto žalobci přáli.
Ani v případě ruské televizní stanice Dožď se tak u lotyšského soudu nestalo, kanál přišel o licenci a později ji získal v Nizozemsku. Šéf lotyšské Národní rady pro elektronická média Ivars Abolins uvedl, že vedení televizního kanálu přišlo na soudní slyšení ohledně porušení zákona a plánovalo mluvit rusky, a přitom si ani nesehnalo tlumočníka.
No… Raději se jdu také učit na jazykové zkoušky, protože si musím rozmyslet, kam se v Evropě schovám, protože i Julia Navalnaja už pátrá po každém, kdo si drze dovoluje hovořit o Rusku jakožto koloniálním impériu a požaduje jeho dekolonizaci.
Autorka je ruská novinářka žijící v České republice. V letech 2010–2022 pracovala v rozhlasové stanici Echo Moskvy, kterou Putinův režim hned na počátku velké války Ruska proti Ukrajině zlikvidoval.
