KOMENTÁŘ / Skupině Agrofert se loni nebývale dařilo. Dosáhla nejvyšších tržeb a zisku ve své historii. Andrej Babiš může být spokojený, nicméně znovu prokázal tradiční sklony k bájné lhavosti. Ještě loni na podzim strašil zánikem průmyslu, a nebyl jediný. Pravdou je pravý opak. Co z toho plyne?
„Českému průmyslu hrozí zánik. Může za to neochota vlády rychle prosadit pro největší hráče na trhu účinnou pomoc,“ kritizoval přístup státu Andrej Babiš na twitteru ještě loni 27. října. Napadl tehdejšího předsedu Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslava Hanáka z „naprosté podlézavosti“, protože vládu údajně podporuje.
Chiméra apokalypsy
Měl by se mu nyní omluvit. O tom svědčí nejen mírný růst průmyslové produkce, zatímco v roce 2020 propadla o osm procent, ale paradoxně ekonomické výsledky jeho impéria. Místo vážných existenčních problémů a propadu do ztráty kvůli vysoké inflaci a „nicnedělání“ Fialovy vlády se Babišově holdingu dařilo nejlépe v historii.
Agrofert zveřejnil výroční zprávu za rok 2022. Jeho tržby loni stouply o třetinu na 245 miliard korun, zisk zdvojnásobil na 13 miliard. Ponechme stranou štiplavé poznámky, že pokud Babiš svoje firmy údajně neřídí, daří se jim líp. Podstatné je něco jiného.
Takhle nevypadá apokalypsa krachujícího průmyslu. Takhle vypadá další plošně šířená dezinformace parlamentní i mimoparlamentní opozice parazitující na ekonomických problémech. Skupiny navázané na ruské dodavatele surovin prorokovaly totéž co Babiš. Krach českého průmyslu, hlubokou krizi a potravinovou chudobu.
Nic z toho se nekoná, Babišovy hrozby byly zbytečné. Jakou účinnou pomoc vlády měl vlastně na mysli?
Kabaret „lepší vlády“
Nepitvejme se nyní v pozadí úspěchu Babišova impéria od jeho startovních pozic, ale z jeho zprávy vyplývá několik poučení. První už bylo zmíněno. Lživá propaganda hnutí ANO narazila na další mez.
Novinkou není ani jeho licoměrnost. Když se ozvala Markéta Pekarová Adamová, že „zatímco běžné lidi trápí vysoké ceny potravin, Agrofertu narostl zisk o 124 procent“ a mohl by snížit marže, byla okřiknuta twitterovým profilem „Lepší vláda“. Takto se označuje stínová vláda ANO, a není to parodický účet.
„Uvažujete jako Klement Gottwald. On to tehdy řekl takto: ‚Kapitalisté mají pohádkové zisky, zatímco dělníci mají hlad.‘ No nic. Škoda že místo levicového aktivismu více neřešíte zadlužování státu,“ napsali „lepšolidé“ a trefili do černého. Měli na mysli platy na potravinářských výrobních linkách Agrofertu těsně nad úrovní minimální mzdy?
Ironie ANO by dávala větší smysl, kdyby na vládní úrovni nekolaborovalo s KSČM, napěchovanou neostalinisty. Pokud by jeho šéf v prezidentské kampani nedával rozhovory jejich guru Josefu Skálovi a nevystupoval s komunisty na protivládních demonstracích proti bídě.
Reakce stínových ministrů ANO by byla věrohodnější, kdyby sami nerozjeli nejrychlejší zadlužování v Evropě, nehodlali v tom pokračovat, a kdyby dnes neblokovali změny, které mají tyto trendy otočit. Takhle působí „lepší vláda“ jen jako spolek druhořadých kabaretiérů, které nelze bát vážně.
Mlžení Agrofertu
S jistou rezervou lze brát i vyjádření Agrofertu, který se bránil, že růst jeho zisku nestojí na potravinách, ale z 56 procent na chemických továrnách v zahraničí. Holding je však postaven na výrobní vertikále, počínaje hnojivy a zemědělskou prvovýrobou, jejichž ceny se následně propisují do cen potravin.
Předseda představenstva Agrofertu Zbyněk Průša přiznal, že se loni dařilo i zemědělské divizi. „Loňské zisky zemědělců rostly díky vysokým světovým cenám komodit,“ uvedl. Je sice pravda, že tahounem tržeb holdingu byl chemický průmysl, ale ze zveřejněných údajů vyplývá, že zdaleka nebyl jediný.
Koncernu loni narostly tržby zemědělského a potravinářského sektoru o 16 miliard korun. V zemědělství stouply tržby jeho firem oproti předchozímu roku z 32 na 37 miliard korun a potravinářské firmy si meziročně polepšily ze 47 miliard na 58 miliard korun. Jasně dominují domácímu trhu.
Je ovšem zvláštní, že holding zatím nezveřejnil podíl jednotlivých oborů na zisku, stejně jako výsledky největších zemědělských a zpracovatelských firem. Proč asi? Nemůže se tak vyhnout spekulacím, jak vydělával „z pole až na vidličku“, což je jeho motto. Také proto, že závěry kontrol ÚOHS hovoří o oligopolech, ovlivňujících nabídku a ceny českých potravin.
Červená dotacím
Skvělé výsledky Agrofertu však vybízejí k dalším úvahám. Nyní konečně můžeme brát za slovo jeho představitele, že státní dotace jsou pro koncern jen okrajovým příjmem. Bylo by nyní velmi troufalé, pokud by bojovali o jejich zachování.
Stejně tak by bylo opovážlivé, pokud by holding pokračoval v soudním vymáhání dotací pro desítky svých firem v objemu stovek milionů korun, jejichž výplata z unijních fondů byla zastavena kvůli střetu zájmů českého premiéra.
Představitelé Agrofertu hodlají dále investovat do svého rozvoje a modernizovat výrobu. Chvályhodné, ale za svoje, jako drtivá většina firem. Kdy konečně vrátí stomilionovou dotaci pro Penam a přestanou sabotovat její nezákonné přidělení právními kličkami?
Holding s třináctimiliardovým ziskem žádné investiční dotace nepotřebuje. Byla by to skutečně velká drzost, kdyby dnes vyžadoval státní podporu. „Lepší vláda“ se mýlí. Tady neběží o Gottwalda, ale o privilegovaný dotační socialismus.