Kdyby marketingovému týmu premiéra Andreje Babiše zítra vyšlo v průzkumech, že preference nejvíc navyšuje dalajlama, celou zemi pokryjí tibetské vlajky a z manželů Babišových budou buddhisté. To je ve zkratce fungování „politiky“ hnutí ANO. A stejnou věc, jen o něco jasněji, ukazuje věta, kterou Babiš pronesl na schůzce s ekologem Janem Rovenským.

Rovenský na svém facebookovém profilu popsal setkání s premiérem kvůli prodeji elektrárny Počerady. Babiš, který mj. nedávno řekl, že nevidí důvod řešit, co bude v roce 2050, aby vzápětí sám sebe pasoval na bojovníka proti suchu, se s Rovenským přel na téma evropské uhlíkové neutrality.

Aktivista mu odcitoval pasáž z knihy O čem s ním, když náhodou spím, kterou premiér rád rozdává na volebních mítincích a vydává ji za své dílo a hlavně za svou vizi. A Babiš na to odpověděl: „To psal on.“ A kývl směrem k Marku Prchalovi, který byl setkání přítomen.

Vyprávění o schůzce známe samozřejmě jen z pohledu pana Rovenského, ale není důvod mu nevěřit. Mohli jsme ostatně sledovat třeba naprosto různou prezentaci schůzky s filozofem Lévym (podle Babiše jsou v podstatě kamarádi, což ovšem Lévy popisuje poněkud jinak), vidíme Babiše, kterak se v Praze vydává tu za milovníka umění, tu za bojovníka za lidská práva, aby pak odjel do severních Čech a všem sdělil, že Romové nepracují a on seškrtá dávky. A tak je to se vším.

Andrej Babiš ve svém fungování nemá ani jedinou myšlenku na jakýkoli program či ideje. Žene ho dopředu jediné – potřebuje se stále více roztahovat a zabírat prostor (firmy, moc, dotace), to je jeho úděl, poslání a to odpovídá jeho naturelu. Klidně bude za svoji knihu vydávat třeba sbírku básní, když mu Marek Prchal řekne, že to bude na občany fungovat.

Výhodou této naprosté prázdnoty je, že je zásadně limitovaná. Jen si to vezměte – Babiš dal už miliardy korun do všech svých kampaní, a to včetně nákupu vydavatelství Mafra za 3 a půl miliardy. A co se stalo? Má menšinovou vládu opřenou o komunisty, neprosazuje vůbec nic, je s podivem, že mu v Evropě ještě vůbec někdo podá ruku, a zdá se, že čas jeho sestupu začal.

Pravda a program jsou poměrně složité věci. Nedají se prosadit jednou větou, nedají se tak jednoduše vykřikovat. Jejich nespornou výhodou ovšem je, že za nimi stojí fakta, přesvědčení, argumenty a hodnoty. A z dlouhodobého hlediska jsou mnohem efektivnější než bezbřehý populismus, který nakonec skončí tak, jak začal. Jako balonek, který se nafukuje tak dlouho, až praskne.