Na tiskové konferenci nazvané „Dopady epidemie na sportovní prostředí“ trestně stíhaný premiér a bývalý agent komunistické StB informoval veřejnost o tom, jak mu leží na srdci hlavně ti nejmenší z nás a jejich sportovní vyžití. Ukázalo se totiž, že státní aparát není schopen přidělovat peníze malým sportovním klubům, a Babiš se zalekl, že by na něm toto selhání mohlo ulpět.

Babiš konfrontovaný s nemilou realitou sehrál etudu spravedlivě rozhněvaného vládce, hájícího veřejnost před byrokracií a arogantními úředníky. Namísto vysvětlení, přiznání či omluvy spustil o byrokracii úředníků ministerstva školství. „Arogantní chování úředníků je nepřijatelné. Jsme tu na to, abychom pomáhali občanům. Takové věci se už nesmí opakovat!“ hřímal vládce a přidal pozoruhodný dovětek: „Nepodařilo se mi přesvědčit ministerstvo školství, aby upustilo od nesmyslné byrokracie.“ Připomněl tím fenomén spjatý s kultem osobnosti komunistických diktátorů, jejichž zvrácený systém část nekritických obdivovatelů z lidu omlouvala poukazem na dílčí nedostatky hamižných, zlých úředníčků nebo institucí, které jen nedopatřením unikly pozornosti starostlivého vůdce.

Babiš se nikterak překvapivě opomněl zmínit o té zásadní věci, že je to právě jeho politika, co na úřadech přiživuje byrokracii a úřední zvůli. Staré pořádky tam předseda vlády nastoluje svým neustálým očerňováním soukromého sektoru a nekoncepčním rozšiřováním státní správy stejně jako důrazem na represe podnikatelů, OSVČ i živnostníků.

Přibližně tím připravená část tiskové konference skončila a strojený hněv ve jménu lidu nahradil univerzální hněv k zapuzení kritiků. Babiš se totiž měl vyjádřit ke kritice, která provází schválenou verzi zákona o určení skutečných vlastníků.

Při obhajobě neobhajitelného Babiš postupuje doslovně stejně a nevybočil ani tentokrát. Nesmysl, právníci to dostatečně vysvětlili, zásadně odmítá, že by mu jeho ministři šli s čímkoli na ruku, těm zákonům ani nerozumí, nemá k tomu ani co říct, smetl výhrady opozice bez jediného věcného argumentu. Nádavkem přidal mantru o kampani a údajné absenci témat na straně opozice. „Já se len divím, že někdo stále pokračuje v programu proti Babišovi a nic jiného ani neumí,“ dodal s drzostí lázeňské veverky trestně stíhaný premiér.

Stejně naložil s dotazem po stávkové pohotovosti obcí, na které vláda hodlá přenést kompenzaci svých restrikcí vůči podnikatelům a připravit je tím o 20 miliard korun. Na voliče se z přenosu řinulo jen jakési blábolení o tom, kolik komu za posledních šest let přidal a že cosi v obcích financuje stát. „Havlíček tam má opravu chodníků, Brabec má kanalizace…,“ případně „Nevím, jestli se koukáte na Čau lidi!, ale já vám to zopakuji.“

A protože příčinou kritiky jsou v Babišově věrouce jen oponenti samotní, nesměla chybět douška o spiknutí starostů, resp. hnutí STAN a spolu s ním i celého Senátu.

Babiš svým nepřístojným žvaněním zamlouval skutečnost, že v demokratické liberální společnosti by bylo bez širokého konsenzu nemyslitelné krátit rozpočty samospráv tak, jak se k tomu chystá jeho aparát. Jenže oslabování ostrůvků suverenity a posilování role státu je zrovna něco, co Babišovi náramně vyhovuje.