NÁZOR / Údajné obrany svobody slova se občas ujímá bizarní spolek s názvem „Společnost pro obranu svobody projevu“. Spolčo teď o víkendu provozovalo své rejdy jako „konzervativní kemp v Samechově“. Byla to skutečně, jak se v televizi říká o Vánocích, bohatá programová nabídka. Bohužel za účasti politiků včetně europoslance za občanské demokraty Alexandra Vondry.
„Dnes jsme odstartovali konzervativní kemp v Samechově! Jednotlivé panely jsou v plném proudu. Již teď se těšíme na vaše reakce, až budeme příspěvky zveřejňovat,“ oznámili v sobotu organizátoři radostně na Facebooku.
Reakce se dostavily, ale spíše na sociálních sítích, kde celý podnik vyvolal jistý údiv.
Dorazila více či méně proslulá jména světů alternativních faktů, zapšklé opoziční politiky míru a všech azimutů a takzvaně nemainstreamových médií. Alexandr Vondra (ODS), Jan Zahradil (ODS), Patrik Nacher (ANO), Ondřej Dostál (Stačilo!), Jiří Kobza (SPD), Radek Vondráček (ANO), Aleš Juchelka (ANO), Petr Macinka (Motoristé), Daniela Kovářová, Pavel Tykač (uhlobaron), Dalibor Balšínek (Echo 24), Marek Stoniš (TO), Roman Joch, Michal Semín, Ladislav Jakl, Pavel Matocha, Ivo Budil, Martina Kociánová (Radio Universum, laureátka ceny spolku Sisyfos Bludný balvan) a Jana Jochová (Aliance pro rodinu).
Na sociálních sítích bylo toto shromáždění a jeho účastníci označeni různými přídomky, které raději nebudeme citovat. Lze si je ale domyslet. Jemnějším jazykem bychom mohli naznačit, že se jednalo o nepřátele otevřené společnosti (to je původně pojem teoretika vědy sira Karla Poppera, ne George Sorose), v lepším případě přinejmenším o jedince, kteří jsou vůči ní krajně nevraživí nebo nedůvěřiví a říkají tomu konzervatismus.
Je pochopitelně rozdíl mezi Alexandrem Vondrou a Jiřím Kobzou, protože poslanec Kobza popírá přistání Američanů na Měsíci a sám si naměřil „radioaktivní pozadí“ pocházející z Ukrajiny, zatímco pan Vondra nic takového nehlásá a radioaktivitu amatérsky neměří. Nějaký společný jmenovatel tam ale být musí a to je zarážející.
Europoslanec měl už dřív slabost pro některé zvláštní osoby. V roce 2018 třeba vítal jako ředitel Centra transatlantických vztahů Cevro Institutu v Praze bývalého Trumpova poradce Stevea Bannona, což byl takový Trumpův Joseph Goebbels. (Pak se s Trumpem na chvíli nepohodl a byl z kampaně propuštěn.) V roce 2020 byl Bannon a další tři lidé zatčeni na základě federálního obvinění ze spiknutí za účelem spáchání poštovního podvodu a praní špinavých peněz v souvislosti s kampaní We Build the Wall. Podle obžaloby Bannon a obvinění slibovali, že všechny příspěvky půjdou na stavbu zdi na americko-mexické hranici, ale místo toho se obohatili. Bannon vinu nepřiznal.
V poslední den výkonu funkce v lednu 2021 Trump Bannona omilostnil. Ten byl ale poté stejně u newyorského soudu obviněn z praní špinavých peněz a spiknutí v souvislosti s kampaní a nakonec si za pohrdání Kongresem odseděl čtyři měsíce ve vězení. Proslul též svými výroky, kde Rusko označil za spojence konzervativců a že věří, že Putin „stojí za tradičními institucemi“.
Alexandr Vondra si s obdivovatelem ruských konzervativních hodnot Bannonem udělal roztomilou společnou fotografii, kde pózuje se vztyčeným palcem. Oproti tomu zas letos v březnu napsal na sociální síti X, že nehodlá poslouchat „putinovskou propagandu Václava Klause“.
Zvláštní rozpory. A pak se sebere a jede na akci, kde se to jen hemží obskurními postavičkami, které jedou nejhrubější kremelské lži a demagogii. Samozřejmě to maskují jako „realismus“, „zájmy“, bleptají o korupci na Ukrajině (přitom na korupci stojí sama podstata dnešního Ruska) a dekadenci Západu, který Rusku nerozumí. Boj s dezinformacemi je pro ně „cenzura“, považují se za novodobé disidenty a okázale dávají najevo strach o svobodu, aniž jim něco hrozí.
Najdeme tam celou škálu figurek od bolševiků po fundamentalistické katolíky. Mnozí závistivě pošilhávají po systému kolaborantského a klientelistického Maďarska Viktora Orbána a sní o tom, že by si to tady také tak zařídili. Hřáli by se ruským plynem a stanice RT by z nich dělala „rozumné politiky“ nebo „uznávané experty“. (To už se ostatně děje.) Hlásají nesmiřitelný boj s neomarxismem a jejich názory se překrývají s komunistickými hesly. Tvrdí, že národní suverenita je ohromná hodnota, a když svou suverenitu brání Ukrajina, něco jim na tom vadí a doporučují kapitulaci. Kdo kapitulaci nehlásá, je „válečný štváč“. O svobodě slova nejspíš mluví i ze spaní, ale netýká se to názoru na vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, ten si podle nich nesmí říkat, co si myslí.
Zahradil, Kobza a Babišovy loutky z ANO nepřekvapují. Přesně tam bychom je čekali. Proč ale Alexandr Vondra leze někam, kde tyhle toxické figury naprosto převažují? To je jako lézt do kontejneru s radioaktivním odpadem z Temelína. Může si samozřejmě chodit, kam chce, ovšem my si o tom zase taky můžeme myslet, co chceme.
V posledním desetiletí se s Vondrou něco stalo a nevypadá to jako vývoj k lepšímu. Od signatáře a mluvčího Charty 77 a poradce Václava Havla dospěl přes Bannona až na akci „konzervativní kemp v Samechově“ s Kobzou, Dostálem a Kociánovou. Tím se tahle parta legitimizuje, jako by jejich hlas měl stejnou hodnotu jako jiný, což skutečně nemá.
Od konzervativců bychom čekali, že se budou chtít držet toho, co vždycky nějak fungovalo. Podlézání Rusku a Číně, lhaní o covidu a vakcínách, přehlížení lidských práv, nacionalistické výkřiky a urážky menšin ovšem nikdy nikde z dlouhodobého hlediska nefungovaly. Možná ve světě nějakých trumpovských a orbánovských „alternativních faktů“, tam by ale nikdo normální žít nechtěl. Jestli to měl být od Alexandra Vondry nějaký rafinovaný pokus rozložit tohle hnízdo zevnitř „atlanticismem“, tak to bylo hodně dobře maskované. Spíš se můžeme obávat, že tak to ale nebylo.