Ministr zemědělství Miroslav Toman prosazuje návrh na omezení dovozu zahraničních potravin a povinné kvóty v obchodech pro domácí výrobce. Brání ho i před kritikou Evropské komise kvůli porušování pravidel jednotného trhu a kuriózně se přitom odvolává na ochranu klimatu.

Dále čtěte

Populistické dostihy ANO a ČSSD, kdo víc zvýší penze, se vymykají zdravému rozumu

Vláda Andreje Babiše se chová jako v době největší prosperity. Nehledě na krizi a propad stovek miliard korun daňových příjmů…

Evropské orgány stále častěji zaměstnávají kontroverzní kroky české vlády, která se rychle posouvá do role enfant terrible. Nedávno se ohradila kvůli rezoluci Evropského parlamentu namířené proti premiérovu střetu zájmů, čímž jen potvrdila příměr k potrefené huse. Nyní Evropská komise řeší problém z podobného soudku, který může v konečném důsledku zvýhodnit domácí potravinovou produkci Agrofertu.

Ať se dováží, co se tu nevyrábí

Ministr Toman podporuje pozměňovací návrh skupiny poslanců v čele s Margitou Balaštíkovou (ANO) a Zdeňkem Podalem (SPD) na postupné zvyšování povinného podílu českých potravin na pultech obchodů.

Autoři ho přilepili k novele zákona týkající se dvojí kvality potravin, kterou měla sněmovna projednávat v závěrečném čtení. Podle původního plánu měl tento podíl příští rok dosáhnout 55 procent a v roce 2027 by vzrostl až na 85 procent. Pro porovnání – dnes je zhruba čtvrtinový.

Tuto představu nejhrubší socialistické regulace Toman prosazuje už řadu let. Před vstupem do vlády stál v čele Agrární a Potravinářské komory bojující za zájmy velkých agrokoncernů. „Já nejsem proti tomu, aby se něco dováželo, ale ať se dovážejí věci, které se tady nevyrábějí,“ prohlásil kdysi a svůj názor nemění.

Ministr se řídí rčením „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“. Sám je v podezření ze střetu zájmů, neboť jeho nejbližší rodinní příslušníci podnikají v miliardovém potravinářském byznysu. V jeho případě jdou skrupule stranou a je schopen tlačit zájmy domácího agroprůmyslu až na samou hranu.

Taktický ústup

Po vlně kritiky a teatrální distanci samotného premiéra byla kontroverzní novela zákona takticky stažena z projednávání ve sněmovně a vrácena do druhého čtení ve výborech. To ale neznamená, že je jí konec. Vzal si ji pod patronát předseda zemědělského výboru a Babišova pravá ruka Jaroslav Faltýnek. Oznámil, že chce vypracovat nový návrh s minimálním podílem 65 procent českých potravin.

Dále čtěte

Jan Novák: Kundera mluvil o Havlovi jako o duševně chorém člověku

Nepamatujeme si, že by se někomu podařilo takhle rozzuřit velkou část české intelektuální obce, jako se to povedlo česko-americkému spisovateli…

Od počátku muselo být jasné, že tento záměr narazí na rozpor s pravidly vnitřního trhu EU, zakazující omezování volného pohybu zboží. V případě jejich porušení hrozí žaloby u Soudního dvora EU a vysoké pokuty.

Přesto vzal Toman poslaneckou iniciativu vážně a hájil ji líbivou podporou potravinové soběstačnosti a domácích výrobců. Kritická reakce neměla dlouhého trvání. Eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton zaslal v červenci Tomanovi stanovisko, kde označil záměr české strany omezit zahraniční dovoz za protiprávní.

Protiprávní záměr

„Taková diskriminační opatření jsou zakázána,“ uvedl Breton v dopise. Jedná se podle něj o základní principy Evropské unie. Členské země nesmí administrativně bránit dodávkám zboží z jiných zemí na své trhy a takto zvýhodňovat vlastní výrobce.

Eurokomisař připomněl, že se česká vláda opakovaně ohrazuje, když se nějaká země pokouší zavádět bariéry bránící volnému obchodu. „Uložení povinného podílu domácích potravin v obchodech jasně vytváří pro tyto výrobky zvýhodněné obchodní podmínky a diskriminuje podobné dovážené produkty. Dále omezuje svobodu maloobchodníků rozhodovat o svém sortimentu a rozložení prodejních ploch,“ napsal Breton.

Chceme snížit klimatickou zátěž

Ministr Toman v těchto dnech odeslal Evropské komisi odpověď, kterou mají k dispozici Hospodářské noviny. Zavedení kvót nadále hájí velmi bizarním způsobem. Nejde prý o omezení vnitřního trhu, ale pokud by lidé kupovali víc domácích potravin, přispělo by to „ke snížení environmentální a zejména klimatické zátěže“. Hlavním důvodem je tedy důraz na ekologii a bezpečnost potravin.

„Výmluvy na snižování environmentální zátěže jsou na úrovni druhé třídy základní školy a nikdo je nebude ani na vteřinu brát vážně,“ reagoval prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Pokud by Tomanovi šlo skutečně o dopady na životní prostředí, musel by zásadně změnit dotační programy, přizpůsobené potřebám velkých podniků.

Komu to slouží?

Povinné kvóty odmítá i Asociace soukromého zemědělství zastupující farmáře. „Zní to na první poslechnutí velice dobře, ale je to velmi brutální zásah do svobody trhu. Nemělo by se to zvažovat, je to zoufalé řešení, které jde proti spotřebitelům,“ oponoval její předseda Jaroslav Šebek. Tento plán by vedl jen k zúžení nabízeného sortimentu a růstu cen.

Dále čtěte

Další střet zájmů. Evropská komise prověří auditory, kontrolující platby dotací i jejich příjemce Agrofert

Novým auditorem kontrolujícím správnost proplácení zemědělských dotací se stala společnost Ernst & Young Audit. Současně však audituje jejich největšího příjemce…

„Pomůže to těm, kteří v tržní síti jsou, nejvíce to pomůže větším firmám. Dominantní Agrofert z toho bude mít větší výhody než malí zemědělci,“ varoval Šebek. Cestu ke zvýšení domácího podílu potravin spatřuje ve větší podpoře lokální produkce, nikoli v regulaci dovozu zahraničních potravin, která může vyvolanými protiopatřeními poškodit i domácí exportéry.

Tomanova odpověď Bretonovi koliduje i s nedávno vládou schválenou Zelenou zprávou 2019 o stavu zemědělství, kterou vydal jeho rezort. Vyplývá z ní, že celková podpora agrárního sektoru loni dosáhla rekordních 70 miliard korun. Je alarmující, že 90 procent dotací dlouhodobě čerpá pouze pětina největších společností v čele s Agrofertem, zatímco největší hospodářský pokles zaznamenaly malé farmy do 27 hektarů zemědělské půdy.

Tomanova fraška

Zpráva konstatuje, že přestože je značná část evropských dotací spojena s dodržováním ekologických standardů, přetrvávají problémy zejména s erozí půd a vodním režimem krajiny v souvislosti s probíhající klimatickou změnou. Pokud Toman myslí svoje slova vážně, měl by upřít pozornost právě sem a podpořit ekologičtější a kvalitnější produkci malých farem, jak je zvykem ve vyspělé Evropě.

Tomanova obrana povinných kvót se stává fraškou v kontrastu s Babišovým vyjádřením před evropskými summity. „Já doufám, že Evropa zapomene na ty svoje green dealy, které ničí náš průmysl, ničí ekonomiku,” prohlašoval premiér na jaře, i když později z této rétoriky ubral.

Ministři jeho vlády se dokážou kreativně přizpůsobit. Když se to hodí, použijí ochranu klimatu naopak jako důvod české firmy podržet. Ovšem jak kdy a jak které.