Že je facebook něco jako nástěnka, na niž může napsat kdokoli, cokoli, se ví. Náš čtenář Tomáš Bobek radí, jak nenaletět a neuváženým sdílením nešířit polopravdu či lež. Co tedy dělat, když na vás na „zdi“ vypadne nová zajímavá informace? Než kliknete na ikonku „sdílet“, přečtěte si jeho následující rady. Co si o nich myslet a zda se jimi řídit, je už jen na vás:
Tři rady, jak rozpoznat na Facebooku „pravdu“, než ji začnete sdílet
1) Potřebujete dva zdroje, které informaci potvrdí. Nestačí, když něco řekne nebo sdílí Karel. Měl by to říct i Pepa. A pokud možno Karel i Pepa by se měli shodnout, i když se třeba nemají zrovna moc v lásce.
Dobrý příklad: říkali to v televizi na ČT1 a psali o tom v iDnes.
Hodně blbý příklad: Psali o tom na Aeronetu a říkala to i naše uklízečka v práci.
Nejhorší příklad: sdílel to soused, spolužák ze základky, manželčina kamarádka, můj švára, psal to kdosi v diskusi, koho ani neznám a pak ještě kdosi na Facebooku. Mám šest zdrojů! A navíc švára nemá v lásce manželčinu kamarádku.
Smích? Víte kolik informací zde na Facebooku nemá uvedený ani jeden zdroj??
2) Politik není zdroj. Politici sdělují veřejnosti mix faktů a názorů tak, aby byli (opět) zvoleni. Smiřte se s tím a rozlišujte a ověřujte fakta a názory.
Ukázka: „Minulý týden jsem byl v Moskvě a Putinovi se dá věřit.“ Fakt: Minulý týden jsem byl v Moskvě. Ověření: bylo to v televizi a byla fotka v novinách, jak dotyčný stojí na tribuně u Kremlu. Špatné ověření: tvrdil to on sám a také někdo v tramvaji.
Smích? Nahraďte si „Minulý týden jsem byl v Moskvě“ za „S panem XY jsem se nikdy nesetkal a nikdy jsem s ním nejednal o dodávkách stavebních prací.“
Názor: „Putinovi se dá věřit.“ – To tvrdí jen ten politik. Je to jen jeho názor. Ten může být i nepravdivý. Jen proto, že první část jeho výroku („Byl jsem v Moskvě”) je pravdivá, ještě neznamená, že celá věta je pravdivá („Putin je OK“).
Smích? A co třeba „Minulý měsíc jsem byl na Balkáně a elektronická evidence tržeb je tam OK“.
3) Je-li něco příliš krásné na to, aby to byla pravda, není to pravda. Nebo je to hoax. Život už je takovej. Pokud už něčemu začneme věřit, držíme se toho. Dá nám mnohem více práce a času názor změnit, než si ho vytvořit. Pak už prostě jen „chceme věřit“, ať už je to jakkoli velká kravina. Je to pohodlnější a přece nebudeme „vypadat hloupě”. – Takže zatímco do pěti minut a pěti panáků na vesnické zábavě přijdeme k názoru, že Máňa je ale fest dobrá kost, budeme potřebovat rok (a někteří klidně i celý život) na to, abychom tento názor na Máňu změnili a zjistili, že je to ve skutečnosti pomlouvačná, závistivá, hloupá nána.
Smích? Jak dlouho trvá předvolební kampaň a jak dlouho funkční období? Tak si to v klidu přeberte, jak dlouho už tu svou Máňu v televizi posloucháte. Nebo cokoli, co vám „pasuje“.
Dočetli? Tak na to zkuste myslet, až zase budete něco sdílet na Facebooku.
