Novinář Tomáš Etzler působil sedm let v Číně jako zahraniční zpravodaj České televize. Své zkušenosti (nejen) s tamním komunistickým režimem popisuje v knize Novinářem v Číně s podtitulem Co jsem to proboha udělal? a také v otevřeném rozhovoru pro Týdeník FORUM. „Život v Číně si představte jako neustálé napětí, ze kterého není úniku,“ říká mimo jiné.

V Číně jste působil sedm let. Předtím jste pracoval pro CNN a byl jste mimo jiné v Iráku či Afghánistánu. Tvrdíte, že v Číně to bylo v lecčem náročnější než ve válečné zóně…

Válečné zóny jsou bezesporu náročné, dochází tam k bojům, umírají lidé, já sám jsem byl například v Iráku zraněn. Podstatné ale je, že odtud dřív nebo později vypadnete. Do těchto oblastí jsem obvykle jezdil na dva až tři měsíce, ale pak jsem odjel a žil jsem pohodový život ve svém pěkném bytě v Atlantě nebo v Berlíně. Mohl jsem relaxovat, jezdil jsem na hory, chodil za kulturou…

Zatímco v Číně…

V Iráku nebo v Afghánistánu víte nebo alespoň tušíte, odkud ta kulka nebo granát přiletí. Lidé se tam s vámi nebojí mluvit, není problém shánět třeba i členy vlády na různé rozhovory. Na to můžete v Číně zapomenout. Neexistuje, aby se s vámi komunisté bavili. Hledat respondenty na univerzitách nebo v různých ústavech představovalo velké úsilí. Ze všeho nejhorší tam ale bylo takové to okopávání kotníků. Policie nás otravovala prakticky každý den. Byl jsem třiadvacetkrát zatčen, vyhrožovali našim místním zaměstnancům, dokonce i jejich rodičům. V bytě, kde jsme bydleli, jsme měli štěnice na odposlouchávání. Představte si to jako neustálé napětí, ze kterého není úniku. Musel jsem si nastavit rytmus, kdy jsem se snažil každých šest až osm týdnů z Číny na pár dní nebo na týden odjet, abych se – doslova – mohl nadýchat čerstvého vzduchu. Bylo to opravdu strašně náročné jak emočně, tak fyzicky. 

PŘEDPLATNÉ TÝDENÍKU FORUM ZDE

V knize popisujete, jak vám policie prohledávala i odpadkový koš. Nebo jak vám během natáčení občas sebrali nashromážděný materiál. Kolik toho vůbec celkem zabavili? 

To byly hodiny práce, celkem asi patnáct až dvacet kazet. Po podobných zkušenostech jsem začal být více sofistikovaný. Když se ještě točilo na kazety, tak jsem to co nejrychleji narval do počítače a hned jsem to poslal pryč. 

Do Číny jste přijel bez předešlé zkušenosti. Jak se vám podařilo vytvořit si v totalitní zemi síť spolupracovníků? Pomohla vám česká ambasáda? 

Personál na ambasádě byl v té době skvělý. Klíčové pro mě ale bylo právě vybudování sítě čínských spolupracovníků. Mladých, talentovaných, chytrých lidí, kteří se nebáli pracovat pro zahraniční média, i přestože je kvůli tomu neustále otravovala tajná policie. V Číně byla také velmi soudržná komunita zahraničních novinářů. Ačkoli Česká televize byla pro každého z nich docela bezvýznamná instituce, tak to nebyli sobci. Dělili se se mnou o informace a o kontakty. Dobrý novinář je z velké části definován svými kontakty. Čím větší síť kontaktů má, tím lepší má předpoklady pro úspěšnou práci. 

Celý rozhovor si přečtěte v Týdeníku FORUM, který je aktuálně v trafikách. Předplatné si zajistěte ZDE.