Tomáš Goláň FOTO: čtk
FOTO: čtk
Senátor Tomáš Goláň přednesl 12. března v poslanecké sněmovně zprávu senátního zpravodaje ke zdanění církevních restitucí, které senát odmítl výraznou většinou hlasů. Vysvětluje poslancům, proč je zdanění církevních restitucí principiálně špatným opatřením.
Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám pěkný večer.
Nebudu zdržovat předlouhými proslovy jako v Senátu, protože už je pozdní hodina a už jsem také po těch čtyřech hodinách čekání unavený, takže bych vám řekl, že legislativní proces jsme shrnuli v psaní, které dostala vlastně Poslanecká sněmovna od Senátu. Co je rozhodující – hlasování v Senátu proběhlo takovým způsobem, že ze 73 přihlášených bylo 64 senátorů proti tomuto návrhu. Vezměte si, že to je mnohem větší část, než je ústavní většina v Senátu, která činí 49 hlasů.
Co vedlo Senát k tomu, aby takovýmhle zásadním způsobem tenhle návrh zákona zamítl? Je tam několik rovin. První rovina je samozřejmě technická. My nesouhlasíme s tím, co řekl tady pan navrhovatel, že bylo jakýmsi způsobem prokázáno, že náhrada byla nepřiměřená. Nedostali jsme nikdo žádné podklady, kde by bylo řečeno, že přesně tolik a tolik metrů pozemků bylo oceněno takovou a takovou cenou a z ničeho vlastně ta samotná nepřiměřenost prakticky nevyplývá. Když se podíváme na rozhodnutí Ústavního soudu, tak také říká, že má rozsah významnou a pragmatickou úroveň. Jakýsi závěr v důvodové zprávě, kde se říká: návrh zákona předpokládá zdanění finanční náhrady jako jediný možný krok vedoucí k tomu, aby finanční náhrada byla v konečném důsledku přiměřená. Já třeba jako daňový poradce vůbec nechápu, z čeho plyne ta přiměřenost, že těch 19 % mi vytvoří nějakou přiměřenost. Za prvé mi nikdo neřekl, o co je náhrada nepřiměřená, o co byla navýšena. A za druhé mi nikdo neřekl, jak bude tedy spravedlivá ta konečná situace, když to zdaníme 19 % a proč těch 19 % je náprava přiměřenosti. To je ta věcná rovina.
Samozřejmě Senát i ústavněprávní výbor, kterého jsem členem, nejvíc zkoumal legislativní rovinu. Legislativní rovina nám samozřejmě ukazuje, že byl porušen princip legitimního očekávání, že bylo zasaženo do soukromoprávních vztahů, které nastaly dvoustranným aktem, a to byly smlouvy. Podle § 16 zákona se uzavíraly smlouvy a byly skutečně dvoustranným aktem. A najednou stát jednostranným aktem zasahuje do něčeho, co jednou už vlastně bylo právně nastaveno. To si myslíme, že z hlediska principu právního státu je naprosto nepřijatelné a je to něco, co by bylo velmi špatným precedentem v právním řádu do budoucna.
Další je samozřejmě rovina politická, protože když se podíváme do stanoviska vlády k tomuto zákonu, tak zní, že vláda předpokládá, že tento zákon bude napaden u Ústavního soudu, ale i přesto všechno s návrhem zákona souhlasí. Tady vidím velké nebezpečí, opravdu si zahráváme s ohněm. Představte si, jaká je důvěra v ústavní činitele, v ústavní orgány a v soudy z hlediska našich občanů. A celé stanovisko vlády se tváří: my vám to tedy schválíme, protože víme, že Ústavní soud to jednou zruší. To si myslím, že je velmi, velmi nebezpečné, protože jak to tedy v rámci pohledu veřejnosti bude vypadat. Ano, už se ví, že pokud by zákon Sněmovna znovu schválila, tak je skupina senátorů, ve které jsem i já, a bude iniciovat napadení k Ústavnímu soudu. Nicméně Ústavní soud to velmi pravděpodobně zruší, když už se k tomu jednou vyjadřoval. Musí držet kontinuitu svého rozhodování. A proč tady tedy vytváříme nějakou zákonnou normu, o které v podstatě předpokládáme, že ji zruší Ústavní soud? To si myslím, že je poměrně nehezká situace a nehezký vzkaz vůči veřejnosti a vůči lidem, kteří by měli právě v zákony a zákonodárný sbor věřit.
A nakonec po politické rovině musím zmínit i rovinu morální, protože to celé vypadá tak, že někdo, kdo původně způsobil situaci, která byla napravena zákonem, ten samý subjekt, to znamená Komunistická strana Čech a Moravy, chce znovu jakýmsi způsobem odebrat alespoň část majetku, který už jednou odebrala.
Pokud se sami zamyslíme nad tím, co náhrada je, tak jsou tam tři druhy náhrad. První náhrada je naturální, to znamená majetek jde skutečně vydat. Majetek činí 75 mld., což je 56 % celých náhrad. Ten, který nejde vydat, který je v jakémsi užívání subjektů zastaven, je ve vojenských újezdech a podobně, je nutný k provozování dopravy, činí 59 mld. a je to 44 %. Já tam ani nevidím nějakou nepřiměřenost, protože 56 % bylo vydáno v naturáliích, 44 %, to znamená 59 mld., je vypláceno ve finanční náhradě. A pokud si vezmeme paralelu, že by nám dneska někdo odňal majetek, senátorům a poslancům, a tento majetek byl nějakým způsobem znehodnocen, to znamená, že by nebylo možné fyzické vydání, tato situace může běžně nastat s ukradeným automobilem, který nám potom nikdo nemůže vrátit, protože už ho někdo vydržel, tak za to dostáváme finanční náhradu. A nedokážu si představit někoho z nás i z vás, že by hlasoval pro to, že finanční náhrada za jeho navrácený majetek by byla zdaněna běžnou daní, jak se tomu činí u tohohle zákona.
Z těchto všech důvodů opravdu Senát zásadním způsobem tento návrh zákona zamítl. A já vás žádám, abyste hlasovali stejným způsobem a abyste návrh zákona zamítli.
Děkuji za pozornost.
Proti zdanění církevních restitucí vystoupil rovněž Klub na obranu demokracie v čele s Bohumilem Doležalem. Informace o této akci jsou ZDE.
