Lhal Andrej Babiš, když se dušoval, že koalice s SPD a komunisty je pro něj nepřípustná nebo lže až teď, když tvrdí, že to jinak nejde, vlastně, že to tak není, ale vlastně je, nebo tedy tak trochu. Občas, na tajňáka. S pravdou se tu hraje na slepou bábu. Ale není to celý trochu faultýnek na voliče ANO? Když si to člověk projde, většina slepic, či jak to k potrhání vtipně glosoval pan prezident, byla ochotna do koalice jít, ovšem bez stíhaných kohoutů Jaroslava a Andreje. Če(ín)ská lidově demokratická strana A-NO však jednohlasně takový nesmysl odmítá. Ani jeden hlas proti? Divné? Už asi ne. Jako bychom si zvykali, nebo se spíš rozpomínali. Konečně (po)slušná demokracie.

Pan Babiš všadě tvrdí, jak mu politika, slušně řečeno ničí život a mi je ho kolikrát líto a říkám si, to by boł frajer, kdyby řek: „Helejďte, doved jsem vám sem nový lidi, splnil jsem, co jsem slíbil, rozčeřil vody, svěží vítr vane a je čas makat, já som není politik, tak bez blábolení jdu zpátky ku svým hnojivám.“ Z nějakýho důvodu se mu ale nechce od válu. A to mě děsí.

OLAF cestou z Bruselu patrně roztál, nebo ho sem nepustí Anna s Elzou, ale jeho pravý čas asi minul, svět kampaní a účelovek už je totiž tak rozjetej, že ňáká unijní šťára tady nemá šanci na braní vážně.

Může za to rétorika, kterou jsme akceptovali u Miloše Zemana, Tomia Okamury a koneckonců i Andreje Babiše (jojo, já vím, Kalousek, Klaus, znova Zeman, Paroubek, Topolánek, Rath… tydleti, ale nikdy to nebylo tak bezbřehé, jako dnes), proč neřešíme, jak tady bez důkazů obviňují novináře ze spiknutí, lží a kampaní, jak furt ukazujou na nějaký černokněžníky a bubáky, co jim hrozně škoděj a občany podváděj, ale když dostanou otázku kdo a co jim konkrétně dělá, ihned jde o útok a nemáme se o čem bavit.

Prosím, chraňme si svá média. Pakliže jsou důkazy o zmanipulování Českého rozhlasu, nebo České televize, ať je žalobci dají na světlo, nebo ať přestanou lhát, nemají-li je. (Tenhle podivnej trend je celosvětovej, mistr světa v tom je Donald Emoce Trump.)

Matení lidí, kteří se štvou a křičej na sebe, netuše, že jsou štváni cíleně, aby se líp ovládali, se stupňuje a já se bojím, že si začneme dávat za pravdu..do držky. Tomio se svou partou vesele sdílí fake news z webů ministerstvem oficiálně označených, jako dezinformační, Andrej jede svou ódu na nevinnost skrz vinu všech ostatních a komunisti jsou furt komunisti, zločinecká organizace nesoucí na svým erbu bolest, křivdu a lež.

Tak ještě Kajínka coby hlasatele zpráv na zkorumpovanou, námi dotovanou ČT, opustit EU po referendu (vzhledem k tomu, že nás u nás politika nebaví/nezajímá/otravuje – je referendum fakt super nápad) a budem skutečně ukázkovým stádem Nové Evropy. Pardon, státem.

Těm z vás, co maj pocit, že kopu za nějakej konkrétní tým, bych rád sdělil, že ne. Nikdo mě neplatí, nenavádí ani nenutí, prostě se snažím koukat a mluvit/psát na svým profilu o svých pocitech. Diskuzi pod příspěvkem vítám, nepromazávám, ani neblokuji uživatele.

Zajímá mě, jak to vidí obhájci výše zmíněných, jen jsme se spolu zatím bohužel nedostali dále, než že se mám odstěhovat, nejlíp do prdele, popřípadě chcípnout. Kdybych v tom viděl řešení, už bych šel, ale já to tu miluju. Miluju Českou republiku, miluju Čechy, život zde a lidi… Jen mám pocit, že si přes to halekání z barikád přestáváme rozumět, jako bychom už nechtěli znát jiný, než stejný názor, jako je náš. Jestli je to tím, že jsme se nechali vyhnat z hospod (kde jsme spolu mluvívali), nevím, každopádně důvod, proč píšu tady ten sloh, je, že chci, ať spolu začneme mluvit my a nedaváme tolik prostoru těm, kteří maj pocit, že můžou mluvit za nás.

Všichni chcem bejt šťastní, mít svý rodinky pěkně v klidu a nic moc nehrotit, přesto se necháváme tahat do půtek, který se nás netýkaj. Do bojů o moc, která je beztak naše a prachy, který my osobně stejně nikdy nespatříme.

Politika je ohromné zrcadlo, a to, co se děje v ní, ukazuje, kým jsme my. Není zde větší moci než té v našich rukou, ale my ji neustále odevzdáváme a pak propadáme strachu, že se nám život vymyká, že jím manipuluje jakási moc vyšší. Tuhle paradoxní paranoiu si vytváříme vlnou rezignace, kterou vůči politice pociťuji ze strany znechucených občanů.

Proto prosím každého z vás o aktivní přístup k ní, neboť se nás denně dotýká a má vliv na to, zda budeme/nebudeme šťastní, neboť je jednou z hybných sil společnosti. Být aktivní znamená slepě nevěřit (ověřovat informace), zajímat se, kontrolovat, ozývat se (hlas neumírá u uren) a ochotu naslouchat, být otevřen diskuzi. Cítíte-li, že víte kudy, klidně se angažujte, vstupte do politiky. Jen prosím nikdy nezapomíňme na to, že tady nejsme abychom se bili, ale abychom tady byli.

Převzato z profilu Tomáše Kluse.