Jedním z hlavních „bojovníků“ proti systému, který v České republice nastavují Miloš Zeman a Andrej Babiš je Tomáš Klus. Populární písničkář na svém facebookovém profilu nabídl zajímavý vhled do povahy lidí, kteří bojují za zvrácený režim. Zároveň se zamýšlí, jak se tohoto zlozvyku zbavit.

Čtu knihu od Post Bellum Hrdinové 20.století, která sdružuje osudy lidí, kterým minulý režim, mnohdy v přímé návaznosti na krutosti 2. světové války, vzal, či pomalu ale jistě ničil život.

Dal jsem si takovej tandem s Černobylem, což je ten seriál HBO o kterém všichni mluví a já už chápu proč. S Tamarou jsme se domluvili, že se nenecháme dívat sami, páč je to fakt depka. Ale dokonale natočená, zahraná a mrazivě upřímná.

Mám Rusy rád, už od doby kdy jsem sportoval jsme s nimi a s Poláky vždycky uměli nejlíp slavit a družit se a bratřit. Fascinuje mě Ruská kultura a i ta jejich emotivní povážka mi imponuje.

Děsivý však je systém uvažování, který je Rusům bez ohledu na režim stovky let vštěpován. Image národa, říše, státu, strany; je vždy nadřazen všemu, včetně lidských životů. Kariérismus budovaný ruku v ruce s politickou loajalitou vytváří z lidí bezcitné roboty ochotné zradit.. cokoli.. včetně sebe samého, lásky k bližnímu a vědomí pravdy, která vždy kráčí středem, nikoli jednou Stranou.

Tento druh myšlení, postavený na manipulaci, jednobarevné pravdě a nálepkování, kdy je potřeba najít nepřítele a bojovat, tohle neustálé brojení a vyvolávání strachu, nutí společnost ohnout záda a nést na nich zvěrstva klíčící v hlavách jednotlivců, jimž onen systém vlil do žil jed mamonářství a pocit božské neomezenosti.

Pocit viny, který takovou společnost zavaluje z ní dělá snadnou oběť, neboť ona sama se podílí na hrůzách, které stály život 100 miliónů lidí a milionům dalším život znemožňuje a jediné, co umožňuje alespoň zdánlivý pocit spokojenosti, je jít s davem, nemyslet, nemluvit, nebýt..sebou.

Této společnosti totiž schází to nejzákladnější, co jí oživuje, co jí dává platnost – dialog, možnost vyjádřit se. Svobodně, beze strachu, každý tak, jak cítí. V takové společnosti má každý jedinec své místo, každý názor svou platnost a všichni jsou si skutečně rovni, nikoli jen heslem na transparentu.

Situace, v níž se nyní nachází naše společnost, je chůzí po ostří nože. Jsou zde lidé relativizující pravdu způsobem, jak učí onen zvrácený systém, nelze je za to nenávidět, rostli v něm a mnozí z něj měli prospěch a neviděli z něj ven. Napadají demokratické principy, které nejsou ideální, ale narozdíl od jejich způsobu myšlení jsou tvárné a schopné udržet při životě to, co je pro nás pro všechny nejdůležitější životní lekcí – možnost svobodné volby.

Jsem nesmírně šťastný a vděčný všem, kteří se veřejné diskuze účastní, že se zde znova probouzí aktivní a uvědomělá občanská společnost, která je ochotna věnovat svůj čas vyrovnání sil politiky a občanstva, neboť má-li stát za něco stát, musí stát právě na těchto dvou pilířích.

Aby ale princip vyrovnání sil fungoval, musí spolu veřejnost mluvit, nemusíme spolu souhlasit, ale respekt a schopnost naslouchat je více než žádoucí, aby naše souboje nedávaly příležitost extrémům, jak jsme tomu svědky všude ve světě v menší, či větší míře populistické vlny. Někde je to extrém pravý, jinde levý. Extrém však nikdy není to pravé a vždy nahrává levotám.

Srdce Evropy, jak věřím je domovem 10 miliónů Blanických rytířů, což v kontextu jiných zemí ještě není tak moc, abychom se nedokázali domluvit. Probudit se, znamená uznat svůj rytířský původ a chovat se rytířsky.

Každý jsme jiný, to je nám všem společné. Mluvme spolu ze svých jedinečných úhlů pohledu, sdílejme vlastní výjimečnost a vytvořme tak výjimečnou společnost. Máme na to. Vždycky jsme na to měli, jen se nenechme zastrašit vnějšími tlaky, které nám neustále opakují, že sami to nedokážeme.

Začneme-li sami u sebe, ve svém nejbližším okolí, v rodině, mezi přáteli otevírat témata, která nás nutí uzavírat se do sebe, uvidíme, jak jsme ve skutečnosti bohatí a jak obohacující je komunikace s druhými. Zjistíme totiž, že to, co tak úzkostlivě hledáme, máme celý život v sobě. Ta čarovná moc vytvářet realitu je nám dána do vínku všem bez rozdílu.

Čtu knihu od Post Bellum Hrdinové 20.století, která sdružuje osudy lidí, kterým minulý režim, mnohdy v přímé návaznosti…

Zveřejnil(a) Tomáš Klus dne Sobota 8. června 2019

Revue Forum Banner